Věra Chytilová

Věra Chytilová se narodila 2. února 1929 v Ostravě. Dva roky studovala architekturu na Vysoké škole technické v Brně, poté odešla do Prahy, kde pracovala jako laborantka v chemických laboratořích a jako manekýnka. Před kamerou se objevila v malé roličce ve filmu Císařův pekař a Pekařův císař; za kamerou začínala na Barrandově jako klapka, odtud se vypracovala až na pomocnou režisérku. Pro studium na FAMU se rozhodla až ve svých dvaceti sedmi letech. V roce 1962 absolvovala hraným středometrážním snímkem Strop. Debutovala dokumentem Pytel blech.


Podílela se na povídkovém snímku Perličky na dně (povídka Automat Svět), dále natočila filmy O něčem jiném, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme, Hra o jablko, Čas je neúprosný, Panelstory, Kalamita, Faunovo velmi pozdní odpoledne, Vlčí bouda, Šašek a královna, Kopytem sem, kopytem tam, Mí Pražané mi rozumějí, Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky, Vyhnání z ráje.
"Dříve se nikdo nestaral o peníze, museli jsme spíše hlídat ideologickou stránku filmu, aby vlastní smysl politické orgány nedešifrovaly. Kdežto teď není ideologická cenzura, ale problematika je pořád velmi široká," popisuje Chytilová vývoj českého filmu po revoluci. "Sponzoři se ohlížejí na to, jestli to bude návratné. Anglosaské obecenstvo nesnáší titulky, takže tam se uplatní jenom exkluzivní témata nebo špičkové věci. Český film, i když nepostrádá hodnoty, těžce shání peníze a pokud ho nebude stát podporovat, tak česká kinematografie zahyne."


Z dokumentárních filmů režírovala například: Praha neklidné srdce Evropy, Vzlety a pády, Trója, Pátrání po Ester. "Dokument je pro mě nevýhodný, co se týče honorářů. Na druhou stranu zase mi umožňuje poznat věci, které bych normálně nepoznala. Když jsem studovala, tak nebyl rozdíl mezi režií dokumentu a režií hraného filmu. Teď je to oddělené," komentuje svou tvorbu.


Jejím první manželem byl fotograf Karel Ludwig, podruhé se vdala za kameramana Jaroslava Kučeru. Syn Štěpán Kučera je také kameraman, dcera Tereza je malířkou, grafičkou a kostýmní výtvarnicí. "Už jako děti se obě zaříkávaly, že nebudou dělat u filmu, a takto to dopadlo," říká režisérka k jejich kariéře.


Věra Chytilová je členkou Evropské filmové akademie a na FAMU šéfuje katedře. "Nemají nikoho jiného, všichni už vymřeli," říká na vysvětlenou.
Obdržela cenu karlovarského festivalu, Českého lva, francouzský řád Rytíř umění a literatury nebo Cenu Vladimíra Vančury. "Vážím si všech těch cen a zároveň žádné. Když děláte nějakou tvorbu, tak jenom vy sám víte, co se vám podařilo. Ohlas diváků nemusí být vždy správným vodítkem. Vždycky jsem chtěla, aby mé filmy měly smysl."