Dagmar Havlová se vrátila na jeviště až loni

Svatba prezidenta Václava Havla s herečkou Dagmar Veškrnovou, která se konala 4. ledna 1997 na žižkovské radnici, vyvolala velkou pozornost. Utajený obřad, nevěstě při něm svědčila herečka Táňa Fischerová a ženichovi herec Jan Tříska, se konal necelý rok po smrti Havlovy první ženy Olgy a překvapil nejen veřejnost, ale řadu prezidentových přátel. Nečekaný sňatek přitom jen završil vztah, jenž podle Havlových vzpomínek začal už krátce po listopadu 1989.

Krátce před svatbou Havel prožíval těžké životní období, v prosinci 1996 mu lékaři odstranili zhoubný nádor i s částí plíce. Byla to právě pozdější manželka Dagmar, která se o něj v té době starala a co víc, právě díky její péči se na nádor vůbec přišlo. "Že mne Dáša zachránila, a to dokonce několikrát, je jasné," řekl Václav Havel později. Narážel i na péči, kterou mu žena poskytovala po operaci tlustého střeva v roce 1998.

Na svatbu oblíbeného prezidenta s populární herečkou však veřejnost často reagovala nesouhlasně. Novopečená paní Havlová divadelní dráhu po svatbě opustila a kromě několika benefičních představení na podporu lidí postižených povodněmi na podzim 1997 se na jeviště vrátila až letos v březnu.

Kromě věkového rozdílu, Veškrnové bylo 42 let, Havlovi se blížila šedesátka, lidé poukazovali na to, že se sňatek konal brzy po smrti Olgy Havlové (zemřela 27. ledna 1996). "Olga mi říkala, abych se brzy znovu oženil. Věděla, že sám být nemohu," reagoval Havel na kritiku. "Věřím, že většina lidí pochopí a přijme moje rozhodnutí uzavřít tento sňatek," řekl pak krátce po svatbě v Hovorech z Lán.

Veřejnosti ale trvalo poměrně dlouho, než si na novou první dámu zvykla. Zejména bulvární tisk propíral oblečení a účesy Dagmar Havlové, rozruch ale vyvolaly i některé její činy či slova. Třeba to, když při Havlově nelehké rekonvalescenci po operaci nádoru přivedla do nemocnice léčitelku. Vlnu nevole pak v srpnu 1997 vzbudil její návrh, aby byla pozice první dámy, tedy manželky hlavy státu, upravena zákonem.

Pozornost vyvolala i při prezidentské volbě v lednu 1998. Na urážlivý projev republikánského poslance Jana Vika tehdy reagovala dvojím hlasitým hvízdnutím. "Nemůžu sedět a tvářit se, že se mě netýká, když je hanoben můj manžel," poznamenala. O tři roky později řekla, že už nepodá ruku premiérovi Miloši Zemanovi kvůli tomu, jakým způsobem nesouhlasil se jmenováním guvernéra ČNB Zdeňka Tůmy. Zeman pak v říjnu 2001 chyběl u předání státních vyznamenání, protože "nechtěl Dagmar Havlovou uvádět do trapné situace v otázce podání nebo nepodání ruky".

Václav Havel vždy stál na straně Dagmar. "Ze všech lidí, které blíže znám či jsem kdy poznal, má Dáša největší srdce... Obávám se, že kdybych ji neměl, už bych jen tak polehával a civěl do stropu," poznamenal si. Přesto si je vědom, že jeho žena je jako bývalá herečka občas živelná. "Rozhodně není asi takové třeštidlo, jaké bývala v dětství, ale občas trošku třeštidlem je," řekl Havel v rozhlasovém interview.

Dagmar Havlová vždy prokazovala jistou dávku tvrdohlavosti a zarputilosti. I díky ní dokázala překonat pokles popularity v očích veřejnosti. Nebylo to ale jednoduché, protože prakticky každý krok prezidentského páru sledovali novináři. Těm neuniklo, že fenu Ďulu vystřídaly u Havlových boxerky Sugar a Madla, redaktoři Blesku si neváhali najmout letadlo, aby v Portugalsku vyfotografovali letní sídlo, které si prezidentský pár koupil v 2000 (předloni Havlovi dům prodali).

Manželé Havlovi se společně věnují i charitativní činnosti, jejich Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 se soustřeďuje na kulturu, vzdělávací program či onkologii. Pomohla zrekonstruovat bývalý kostel sv. Anny v Praze, podařilo se jí prosadit program prevence rakoviny tlustého střeva. Nadace uděluje výroční ceny, které v minulosti převzali například italský spisovatel Umberto Eco nebo matematik a filozof Petr Vopěnka.

Snad jen jedna věc se Dagmar a Václavu Havlovým za deset let manželství nepovedla. Už koncem léta 1997 tehdejší první dáma přiznala, že chtějí dítě, nakonec ale, přes spekulace bulvárních novinářů o těhotenství, zůstalo jen u přání.