Narozena 4. února 1820 ve Vídni (?)Zemřela 21. ledna 1862 v Praze
Dne 21. ledna 2007 si připomeneme 145 let od úmrtí naší největší spisovatelky českého národního obrození Boženy Němcové, rozené Barbory Panklové. Původ této pozoruhodné ženy je zahalen tajemstvím. Dodnes nevíme, a asi už nikdy s určitostí vědět nebudeme, zda byla opravdu dcerou panského kočího, rakouského Němce, Johanna Pankla a služky Terezie Novotné, kteří pracovali pro kněžnu Zaháňskou.
Miroslav Ivanov ve své knize "Zahrada života" se, stejně jako paní Betty a Helena Sobkovy v knize "Tajemství Barunky Panklové", přiklání k verzi, že byla adoptovaná a její matka byla Dorothea Périgordová-Talleyrandová, sestra kněžny Kateřiny Zaháňské a otec hrabě Karl Clam-Martinic. Ušlechtilé a oduševnělé rysy, okouzlují krása a vysoká inteligence by opravdu nasvědčovaly tomu, že nebyla z prostého lidu. Když se podíváme na jeden z nejznámějších portrétů Boženy Němcové od J.V.Hellicha a na portrét Dorothey Périgordové, je zde velmi značná podobnost. Také to, že kněžna Zaháňská se o ni velmi zajímala, že zařídila, aby byla poslána na výchovu k zámeckému správci do Chvalkovic, kde se měla naučit panským mravům, a k svatbě ji darovala zlaté butony, je velmi podivné. O další děti rodiny Panklových zájem nejevila.
 |
 |
| Božena Němcová - portrét od J. V. Hellicha |
Dorothea Périgord-Talleyrand - obraz Hermanna Eichense |
Také rok narození Boženy Němcové je dost sporný. Podle toho, kdy začala Barbora Panklová chodit do školy v České Skalici, by rok narození měl být spíše 1818 nebo dokonce 1816. Podivný až zarážející je i zvláštní vztah matky Panklové k dceři Barboře. Ze svých dětí ji měla nejméně ráda. Snad právě proto se snažila dostat ji co nejdříve z domu a prosadila naprosto nerovný sňatek s finančním respicientem Josefem Němcem, který byl o 15 let starší.
Božena Němcová (jméno Barbora si na Boženu změnila až po svatbě) nebyla a ani nemohla být v takovém manželství šťastná. Vůbec si s mužem nerozuměli, každý byl povahově úplně jiný. Z tohoto manželství se narodily čtyři děti, Hynek, Karel, Theodora a Jaroslav. Jelikož její muž byl pro nadřízené velmi problémový a často se s nimi nepohodl, stěhovali se snad každý rok do jiného města. Po revolučním roce 1848 byl J. Němec z politických důvodů přeložen do Nymburka a v roce 1850 na nižší místo do Liberce. Rodina do této doby nebyla nikterak bohatá, ale teprve nyní jim začaly velmi zlé časy.
V roce 1853 postihla rodinu velká tragédie, zemřel prvorozený syn Hynek na tuberkolózu ve věku 15 let. Již v roce 1843 začala Božena Němcová se svojí literární tvorbou. Po smrti syna Hynka však začala psát svůj nejslavnější román Babička a potom následovala další literární díla. V každém jejím díle se odrážela láska k české řeči, k české krajině a k lidem. To vše ji naučila její babička Marie Magdaléna Čudová - Novotná, kterou tak důvěrně známe právě z Babičky. V roce 1857 po mnoha persekucích byl Josef Němec dán do výslužby s malou penzí. Božena Němcová živila rodinu sama ze svých malých výdělků za literární povídky a z darů přátel. Manželství již dávno neplnilo svoji funkci a tak definitivní rozchod byl jen otázkou času. Došlo k němu v roce 1861.
Bydlení ve vlhkém bytě a nedostatek peněz Němcové na zdraví jistě nepřidávaly. Začala se u ní projevovat těžká choroba. V roce 1860 dostala nabídku na vydání svých spisů a odjela do Litomyšle. Tam se na nějaký čas zotavila, ale opravdu jen na chvíli. Nemoc začala propukat čím dál víc. Když Josef Němce viděl, v jakém zdravotním stavu se nachází, nechal ji převést do Prahy. O nemocnou pečovali dva doktoři, MUDr. Podlipský a MUDr. Hamerník. Bohužel odvrátit konec nedokázali. Božena Němcová umírá 21. ledna 1862. Pohřbena je 24. ledna 1862 na Vyšehradském hřbitově. Kočár na pohřeb zapůjčil hrabě Clam-Martinic a pohřbu se zúčastnila také hraběnka Eleonora Kounicová a manželé Thurn-Taxisovi, což nebývalo obvyklé, aby šlechta chodila na pohřby českým spisovatelům.Božena Němcová měla velmi trpký život, určitě se o něm nedá říci, že byl šťastný, spíš byl plný nelásky, nepochopení, smutku, osobních tragedií a nemocí. Tím spíš je až zarážející, že žena životem tolik zkoušená mohla po sobě zanechat tak nádherná a malebná díla plná lásky, krásy a porozumění. To vše nás musí utvrzovat v tom, že Božena Němcová byla nejen velká spisovatelka a osobnost, ale také žena velkých mravních a morálních kvalit. Opravdová šlechtična...
Neznámější díla:
Babička - 1855
Karla - 1855
Divá Bára - 1856
Chudí lidé - 1856
V zámku a podzámčí - 1856
Chýše pod horami - 1858
Pan učitel -1860
Národní báchorky a pověsti - 1845-1847
