Ljuba Skořepová patří bezesporu k nestorkám české divadelní scény, divadlem žije a divadlo miluje, jak sama prozradila. A proto není divu, že se dočkala i toho, že někteří dramatici píší již hry přímo pro ni. Role stárnoucí ženy v dramatu Arnošta Goldflama "Stará bába tančí" patří právě k tomuto typu představení, v němž může Ljuba Skořepová zúročit své herecké i lidské zkušenosti.
Zdánlivě banální příběh ovdovělé seniorky narušuje existence mladé sousedky Lenky (Lenka Novotná), která prozáří její osamělý život a pomůže jí se osamostatnit od dcery (Kamila Sedlárová). Ta totiž nejen že kibicuje matku, ale i svého duševně ubitého muže (Martin Učík). Dcera pravidelně plní návštěvní povinnosti, kdy přináší kastrůlky s jídlem, které matka nikdy nejí, nýbrž schovává k ostatním do lednice. Dcera přitom neustále upozorňuje na své obětování se a svou starostlivost, a ve skutečnosti se nejvíce obává o to, aby získala matčiny šperky a skrovný majetek. Ale nikdy se nezeptá, jak se matka cítí, a jestli jí něco nechybí. Lenka proto přirozeně vtrhne do šedivého smutku staré ženy a změní jej svou přítomností a nově vzniklým přátelstvím. Jedna z nejhezčích scén je, když Ljuba Skořepová tančí, čili když Lence ukazuje, jak se má seznámit s mužem, a jak má právě při tanci konverzovat.
Dcera ale záhy poznává, že se s matkou něco děje, a snaží se Lenku vystrnadit z přízně své matky, má strach, aby Lenka nezastoupila její pozici dědičky. Protože podle názoru dcery nemá už matka nárok na nic kromě smrti. Autor zde jednoznačně zdůrazňuje konvenci, že starý člověk už nemůže prožít nic zajímavého a hezkého, že už skutečně musí čekat pouze na své místo na hřbitově. A tuto domněnku dokládá dcera svým chováním.
A tak si vždy matka po jejím odchodu oddechne, a naopak se těší, až si promluví s Lenkou. Muž zůstává pouhým sekundantem, který si uvnitř myslí, že matka má právo na vlastní rozhodnutí, ale bojí se své manželce oponovat. Ze všech čtyř je proto nejšťastnější asi Lenka, která sice pracuje v otravném supermarketu, ale dokáže se stále ještě radovat z maličkostí. A právě díky Lence se otevřou staré ženě stavidla svobody. Lenka jí dodá sílu, kterou potřebovala, sílu na to, aby si o svém osudu rozhodovala sama.
Pokud se nad Goldflamovým poselstvím pozastavíme, musíme si připustit, že v podobném klišé setrváváme téměř všichni, vždyť naprosto podobně mnohdy přistupujeme k vlastním rodičům, babičkám a dědečkům. A oni sami navíc svou rezignací na pozitivní prožitky nás v tomto přístupu utvrzují. Důležité je proto najít společnou řeč a umět o těchto problémech hovořit. Ljuba Skořepová svým hereckým uměním napomohla k tomuto dialogu. Ostatně sama jako člověk bojuje s podobnými přežitky, a stále se snaží předávat dalším divákům kousek ze svého širokého srdce.
Skořepová svou matku opravdu hraje právě svým srdcem, Lenka Novotná Lenku zas něžnou rozpustilostí, dcera urputností a zeť... Ten je prostě jen hrozně nespokojený a stejně jako matka i on by potřeboval "nějakou Lenku", která by v něm probudila odvahu odejít.
Všichni protagonisté hry podávají velmi solidní výkony, jejich vzájemné role sympatií a nepřátelství jim skutečně věříte. Chybí v nich naštěstí jakýkoliv stín přepjatosti, proto má divák dojem, že podobné drama se opravdu mohlo stát i u něj doma v obýváku... A za to patří poděkování především režisérovi Akramu Staňkovi.
Představení "Stará bába tančí" můžete shlédnout v Divadle U Valšů.
Zdánlivě banální příběh ovdovělé seniorky narušuje existence mladé sousedky Lenky (Lenka Novotná), která prozáří její osamělý život a pomůže jí se osamostatnit od dcery (Kamila Sedlárová). Ta totiž nejen že kibicuje matku, ale i svého duševně ubitého muže (Martin Učík). Dcera pravidelně plní návštěvní povinnosti, kdy přináší kastrůlky s jídlem, které matka nikdy nejí, nýbrž schovává k ostatním do lednice. Dcera přitom neustále upozorňuje na své obětování se a svou starostlivost, a ve skutečnosti se nejvíce obává o to, aby získala matčiny šperky a skrovný majetek. Ale nikdy se nezeptá, jak se matka cítí, a jestli jí něco nechybí. Lenka proto přirozeně vtrhne do šedivého smutku staré ženy a změní jej svou přítomností a nově vzniklým přátelstvím. Jedna z nejhezčích scén je, když Ljuba Skořepová tančí, čili když Lence ukazuje, jak se má seznámit s mužem, a jak má právě při tanci konverzovat.Dcera ale záhy poznává, že se s matkou něco děje, a snaží se Lenku vystrnadit z přízně své matky, má strach, aby Lenka nezastoupila její pozici dědičky. Protože podle názoru dcery nemá už matka nárok na nic kromě smrti. Autor zde jednoznačně zdůrazňuje konvenci, že starý člověk už nemůže prožít nic zajímavého a hezkého, že už skutečně musí čekat pouze na své místo na hřbitově. A tuto domněnku dokládá dcera svým chováním.
A tak si vždy matka po jejím odchodu oddechne, a naopak se těší, až si promluví s Lenkou. Muž zůstává pouhým sekundantem, který si uvnitř myslí, že matka má právo na vlastní rozhodnutí, ale bojí se své manželce oponovat. Ze všech čtyř je proto nejšťastnější asi Lenka, která sice pracuje v otravném supermarketu, ale dokáže se stále ještě radovat z maličkostí. A právě díky Lence se otevřou staré ženě stavidla svobody. Lenka jí dodá sílu, kterou potřebovala, sílu na to, aby si o svém osudu rozhodovala sama.Pokud se nad Goldflamovým poselstvím pozastavíme, musíme si připustit, že v podobném klišé setrváváme téměř všichni, vždyť naprosto podobně mnohdy přistupujeme k vlastním rodičům, babičkám a dědečkům. A oni sami navíc svou rezignací na pozitivní prožitky nás v tomto přístupu utvrzují. Důležité je proto najít společnou řeč a umět o těchto problémech hovořit. Ljuba Skořepová svým hereckým uměním napomohla k tomuto dialogu. Ostatně sama jako člověk bojuje s podobnými přežitky, a stále se snaží předávat dalším divákům kousek ze svého širokého srdce.
Skořepová svou matku opravdu hraje právě svým srdcem, Lenka Novotná Lenku zas něžnou rozpustilostí, dcera urputností a zeť... Ten je prostě jen hrozně nespokojený a stejně jako matka i on by potřeboval "nějakou Lenku", která by v něm probudila odvahu odejít.
Všichni protagonisté hry podávají velmi solidní výkony, jejich vzájemné role sympatií a nepřátelství jim skutečně věříte. Chybí v nich naštěstí jakýkoliv stín přepjatosti, proto má divák dojem, že podobné drama se opravdu mohlo stát i u něj doma v obýváku... A za to patří poděkování především režisérovi Akramu Staňkovi.
Představení "Stará bába tančí" můžete shlédnout v Divadle U Valšů.
