Incubator 2.0 (www.incubator2.cz) chce poskytnout výraznější a cílenější podporu zajímavým projektům z oblasti internetu, komunikací a technologií, které by jinak měly menší šanci uspět (nebo by to trvalo výrazně déle a s větším rizikem ztráty). Inkubátor zapůjčí vybavené kancelářské prostory, hardware, software a další hmotné a především nehmotné prostředky (klíčovými jsou finanční a daňové poradenství, poradenství pro rozvoj podnikání a obchodní vedení zúčastněných projektů). V dlouhodobém horizontu se Incubator 2.0 stane centrem začínajícího technologického podnikání, stejně jako technologického výzkumu.

Umístěn bude na půdě partnerské univerzity, což je hned dvakrát dobré. Získá nutné prostory, ale také kontakt se studenty a pedagogy. Jak to bude s penězi? Inkubátor nebude investovat, bude jen financovat počáteční i provozní náklady z finanční, materiální i nehmotné podpory od partnerů a sponzorů. V časech E-konoma, ve své první fázi (červen 2000-červen 2001), získal Inkubátor tři desítky partnerů, z nichž většina přispívala materiálně nebo pomocí konzultací a know-how. Incubator 2.0 se chystá na tuto síť navázat, ale ani tentokrát nemá ambici být finančním investorem projektů.

Spíše bude základnou poskytující zajímavým a nadějným projektům nefinanční pomoc pro vznik malé firmy a realizaci jejího podnikatelského záměru. Tím překrývá mezeru na trhu, která zeje mezi dobrými nápady a dostupnými finančními zdroji, protože banky vyžadují záruky, venture kapitál zase pokročilejší stadium podnikání a ti nejštědřejší a nejprozíravější andělé - angel investors - se objevují jen pomalu.

Kde je problém? V ČR je množství lidí s kvalitním technickým vzděláním, a se zájmem o vývoj nových technologií. Předními školami, kde tito odborníci vyrůstají, jsou: ČVUT, Univerzita Karlova, VUT Brno, Masarykova univerzita atp. Jenže na jiných než ekonomických oborech nejsou studenti vzděláváni v obchodu, managementu apod. Technické univerzity vychovávají "pouze" technicky zdatné odborníky, naopak ekonomické univerzity zase pouze ekonomy.

Lidé s vysokým potenciálem podnikání v technologické oblasti nemají vlastní peníze ani jinou možnost, jak profinancovat začátky podnikání. Banky nepůjčují na projekty garantované pouze mozkem. Neexistuje infrastruktura soukromých investorů, jen pomalu se rozvíjí rizikový kapitál (venture capital) a soustřeďuje se spíše na projekty v pozdějších etapách vývoje. Kapitálový trh nefunguje, o nové emise akcií je nulový zájem investorů.

Vizionáři, nositelé myšlenek, autoři nápadů, kteří chtějí podnikat, musí obětovat většinu zdrojů a času činnostem, jako je hledání prostor, účetnictví, shánění financí, nákup hardwaru, shánění kontaktů, pokusům o orientaci na trhu. Nedisponují "správnými" kontakty, nemají na konzultační služby a kvalifikované pracovní síly. Prioritou je zaplacení nejnutnějších nákladů na chod firmy, jako je nájem nájem, připojení k internetu, a nikoli investice do budoucnosti (technologie, lidé, služby). Co z toho pak může vzniknout? Když se však podíváte na příčiny úspěchů zemí, jako jsou Irsko, Izrael, Jižní Korea, Finsko a další, které za sebou mají raketový technologický vzestup během posledních 10 až 15 let, není to tím, že by tam byly propastně lepší mozky, ale že běžné mozky dostaly propastně lepší podmínky pro práci.

Jiří Grund

Životní cyklus INCUBATORU 2.0