Opera: Samson a Dalila

Samson a Dalila je zajímavá romantická opera, která by si po sedmdesátileté pauze od posledního pražského uvedení zasloužila lepší inscenaci, než jakou vyprodukovalo před vánočními svátky Národní divadlo.

Francouz Camille Saint-Saens vložil do díla s biblickým příběhem o izraelském hrdinovi a filištínské kněžce pěknou hudbu. Nevytvořil sice strhující vášnivou dramatickou fresku, jako to uměl Verdi či veristé, ale přesto si lze představit - a například dramatická nahrávka dirigenta Davise s Curou a Borodinovou to potvrzuje - že je v opeře skryt potenciál pro dobré hudební divadlo. Dílo je ovšem i na poměry tradic velké francouzské opery, natož na wagnerovská dramata, která skladatel obdivoval, uhlazené. Obsahuje také konvenční baletní scény.

Inscenátorům se bohužel nepodařilo tyto danosti překlenout. Inscenace, jak ji připravil režisér Marián Chudovský a dirigent Oliver Dohnányi, vyzněla při první premiéře 21. prosince z větší části nevzrušivě a celkově rozpačitě. Na vině přitom není typicky francouzská hudba, ale úsporný vklad inscenátorů.

Nabízejícího se výkladu děje opery jako konfliktu mezi Židy a Palestinci, jehož je dávný starověký biblický příběh předobrazem, se nechopili. Izraelitům nechali znaky židovského náboženství, Filištínce oblékli do jakýchsi moderních vojenských triček. Nelokalizovali však příběh nikam, neaktualizovali jej a nevyprávějí příliš zajímavě.

Bohatá práce se světelným parkem nemohla navíc zakrýt až industriální prázdnotu jeviště s kovovými konstrukcemi a holými zdmi, prázdnotu, která sama o sobě nenese žádný význam.

Samson podlehne Dalile a uvede svůj lid do záhuby. Přijde také o svou sílu, kterou mu nicméně Hospodin ještě na chvíli navrátí, aby mohl hrdina na sebe i na nepřátele strhnout klenbu svatyně... Steven Harrison v roli debutoval. Hrdinným tenorem však jeho hlas není a na premiéře to bylo bohužel znát. Podal nicméně úctyhodný výkon. Galia Ibragimova v roli Dalily rovněž vystoupila jevištně poprvé a byla jejím nárokům pěvecky i herecky blíže.
Především jevištně se bohužel po první premiéře zdál projekt promarněnou šancí.

/Národní divadlo, Praha/

Petr Veber