Vyšehradská výprava za historií

Čekání na zasněžené hory se v letošní zimě stále prodlužuje. Místo lyžování tak může přijít vhod procházka městem. Podívejte se na místo, kde se odehrávaly pověsti, projděte se parky, poseďte v monumentálním chrámu a navštivte místo, kde odpočívají slavní Češi. To vše na pražském Vyšehradě.


Snímek: Czech Tourism

Při objevování stále nových a nových věcí se často zapomíná na ty, které považujeme za již důvěrně známé. Vyšehrad možná patří právě do téhle kategorie. Teprve když si dáte práci a vyšlápnete vyšehradský svah, zjistíte, jak fascinující místo se za mohutnými valy skryto.
"Za vlády Libuše a Přemysla byla zlatá doba Vyšehradu. Panenská půda dávala přehojnou úrodu a české hory, poprvé otevřené, vydávaly z lůna svého množství drahých kovů. Druhdy byly i na jejich povrchu nalezeny stříbrné a zlaté pruty, jakoby samy rostly ze země. Všechny ty poklady byly sváženy na Vyšehrad, tady ukládány do hlubokých podzemních úkrytů a pak opět zemí zasypány, aby jich nikdo neodcizil. Statný zuřivý lev se dvanácti lvíčaty prý ty poklady hlídá a bude jich střežiti, dokud nepřijde čas, kdy je skála sama vydá národu úpějícímu v nouzi...," píše se v jedné z četných pověstí, které se váží k Vyšehradu. Jiráskovy Staré pověsti české obsahují hned několik pověstí z tohoto místa. Právě tady vládl vévoda Krok a potom jeho dcera Libuše s Přemyslem. Tady skákal Horymír s věrným Šemíkem. Sem na širokých ramenou odnesl Bivoj kance, který ohrožoval celé širé okolí.
S pověstmi se na Vyšehradě potkáte na každém kroku. Ať už jsou to sochy postav známých příběhů, názvy poetických hospůdek nebo neopakovatelná atmosféra místa. Stačí se jen dívat.

Protipól Pražského hradu
Historici sice tvrdí, že ne všechny pověsti se tu mohly opravdu odehrát, protože nejstarší vykopávky z původního hradiště pocházejí až z desátého století. To ovšem na fascinující vyšehradské historii nic nemění.
Velmi důležitou roli sehrál kníže a později český král Vratislav II. Ten si opevněné hradiště zvolil jako sídlo. Dal vybudovat zděný palác, nový chrám, baziliku sv. Vavřince i nejstarší pražskou rotundu. Podle pověsti dokonce nanosil do základů chrámu sv. Petra a Pavla na svých zádech dvanáct nůší kamene. Vratislava k tomuto kroku nevedla jen láska k vyšehradským svahům a výhledu na Prahu. Vratislav II. měl totiž vážné rozepře se svým bratrem Jaromírem, který zastával úřad pražského biskupa. Na Vyšehrad tak přesídlil i proto, aby se dostal z jeho blízkosti. O jejich vztazích svědčí i skutečnost, že Vratislav zřídil u kostela sv. Petra a Pavla kapitulu, která měla být vyňata z biskupské pravomoci a podřízena přímo římskému papeži, což se také roku 1144 podařilo. Tato výjimka byla jediná svého druhu v Čechách.
Po polovině 12. století ale hrad začal pustnout. Až Karel IV. se - z úcty k přemyslovským předkům - rozhodl jeho význam obnovit. Do Korunovačního řádu českých králů zahrnul novou položku. Vpředvečer své korunovace musí budoucí král vykonat jako projev úcty k předkům pouť na Vyšehrad, kde mu budou ukázány lýkové střevíce a mošna pověstného Přemysla. Sám Karel vykonal pouť jako první.
Karel IV. přestavěl Vyšehrad na kamennou pevnost, dal vystavět gotický královský palác, kapitulní chrám, vodovod, školu... Z této doby pocházela i mohutná brána Špička, která se sice nezachovala, ale pokud by vás zajímala její podoba, stačí navštívit bludiště na Petříně, které je její napodobeninou.
Po vítězství husitů v boji o Vyšehrad byly zničeny prakticky všechny stavby s výjimkou rotundy a kapitulního chrámu. Od poloviny 17. století až do roku 1911 byl Vyšehrad v rukou vojáků, kteří jej pak předali městu.

V podzemí a na nebi
Do areálu Vyšehradu, který je národní kulturní památkou, vejdete pravděpodobně Táborskou nebo Pražskou branou. Pokud si zvolíte bránu Pražskou neboli Cihlovou, můžete začít prohlídku cestou do podzemí. Pod mohutnými vyšehradskými valy se totiž nachází rozsáhlé kasematy. V 18. století je vybudovalo francouzské vojsko. Systém podzemních zděných chodeb po několika stovkách metrů ústí do obrovské místnosti, která měla sloužit coby shromaždiště vojska. Nicméně kasematy nebyly nikdy vojensky využity a málem se ani nedochovaly.
Když totiž Vyšehrad opouštěla pruská armáda, chtěla pevnost zničit a nechala navézt do kasemat přes sto sudů s doutnáky, které měl voják, který odcházel poslední, zapálit a vyhodit tak vše do vzduchu. Tři odvážní obyvatelé Podskalí však do podzemí pronikli, doutnáky odnesli a zachránili Vyšehrad. Díky nim se tak můžete projít zhruba kilometrovým úsekem podzemních chodeb, kam původní elektrické osvětlení instaloval sám František Křižík.
Rozlehlý podzemní sál slouží jako galerie originálů soch z Karlova mostu.
Až vám začne být v podzemí těsno, ujdete už jen pár kroků do kopce a rázem se ocitnete v těsném kontaktu s nebem. Chrám sv. Petra a Pavla je nejznámějším symbolem Vyšehradu, jeho silueta je vidět zdaleka. Teprve zblízka si však vychutnáte impozantnost stavby, která se inspirovala stejnojmenným chrámem v Římě. Kdysi románská bazilika prošla gotickou přestavbou, během níž vzniklo trojlodí s bočními kaplemi, stejně jako barokními a neogotickými úpravami.
Nasajte vůni kadidla, usedněte do dřevěných lavic a vychutnejte si majestátnost prostoru a vysoké chrámové klenby. Doprovod vám bude dělat bohatá figurální a ornamentální výzdoba, působivé vitráže a několik překrásně vyřezávaných oltářů. Na nejvzácnějším se nachází působivý deskový obraz Panny Marie Dešťové z poloviny 14. století. Obraz náležel do sbírek Karla IV. a Rudolfa II. Podle pověsti jej maloval sám svatý Lukáš a při suchých obdobích k němu směřovala procesí, aby požádala patronku o déšť.
Pokud vám zbyde čas, počkejte si na vyšehradskou zvonkohru. Melodie patnácti zvonů vykouzlí jedinečnou atmosféru.

Návštěva mezi anděly
Při návštěvě Vyšehradu nemůžete přehlédnout hřbitov, který přiléhá k chrámu a vstup do něj se nachází jen několik kroků od chrámového portálu. Na necelém hektaru tu odpočívá víc než šest set známých a významných osobností českých dějin. Součástí hřbitova je Slavín, místo, kde jsou soustředěny ostatky těch nejvýznamnějších (někdy i proti jejich vůli).
Hřbitov vznikl koncem 19. století na místě starého hřbitova ze století sedmnáctého. Nicméně se tu pohřbívalo už o čtyři sta let dříve. Lemují jej arkády navržené podle italského vzoru a punc originality dotvářejí mramorové náhrobky a kamenné sochy, z nichž mnohé jsou skutečnými uměleckými díly.
Některé části, kde odpočívají řádové sestry a církevní představitelé, nejsou přístupné, nicméně ve veřejné části nemůžete prakticky udělat krok žádným směrem, aniž byste nestanuli před hrobkou někoho z národních velikánů. Co hrob, to jedinečný skvost. Například Karel Čapek se svou ženou Olgou mají náhrobek s otevřenou knihou a československým znakem. Na náhrobku Vítězslava Nezvala a jeho syna Roberta spočívá busta od sochaře Otakara Švece. Sochař Olbram Zoubek se pro změnu podepsal pod náhrobkem herce Vlastimila Fišara a pomník fenomenální krasobruslařky Hany Maškové zdobí ženské torzo ztvárněné Janem Štursou.
Pokud se vám nechce jen tak procházet mezi náhrobky a chcete směřovat rovnou ke Slavínu, tedy společné hrobce národních velikánů, stačí pouze kráčet po hlavní hřbitovní cestě. Slavín byl postaven podle návrhu architekta Antonína Wiehla a o jeho vznik se zasloužil především spolek Svatobor, v jehož čele stál František Palacký. Ústřední pomník Slavína, který vyčnívá nad ostatními náhrobky, zdobí tři velmi působivé sochy. Uprostřed se sklání alegorická okřídlená postava Génia vlasti. Po stranách potom můžete obdivovat alegorické ztvárnění Vlasti truchlící a Vlasti vítězné. Slavín je poctou takovým osobnostem jako Alfons Mucha, Julius Zeyer, Josef Václav Myslbek, Josef Gočár nebo Jaroslav Vrchlický. Přitom se ke Slavínu váže i několik skandálů. Proslulá je především aféra kolem Jana Nerudy, který byl původně ve Slavíně pochován. Po intenzivních protestech jeho hospodyně a rodiny musely být ostatky vyjmuty a podle básníkova přání uloženy do hrobu, který se nachází na dohled od Slavína.

Vyšehradské parky
Také vyšehradská zeleň má za sebou téměř stejně pohnutou historii jako zdejší stavby. Historikové se totiž shodují, že původně uvnitř Vyšehradu žádné stromy nebyly, pouze zvenčí jej obklopovaly lesy. Později tady vznikala pole a hlavně vinice. Stromy a vyšehradské aleje náležely dvěma soukromým parkům, a totiž Karlachovým a Štulcovým sadům. Výraznějších zahradnických úprav se Vyšehrad dočkal prakticky až po vzniku Slavína, kdy bylo zapotřebí, aby i jeho okolí bylo stejně důstojné jako působivý památník. V současné době tak můžete absolvovat působivou procházkou klidnou vyšehradskou zelení. Na opačné straně chrámu, než se nachází hřbitov se Slavínem, najdete na travnaté ploše působivá sousoší zobrazující legendární postavy českých pověstí. Jejich autorem je geniální Josef Václav Myslbek a společnost vám zde budou dělat Ctirad a Šárka, Záboj a Slavoj, Lumír a Píseň a Přemysl a Libuše.

BOHUSLAV DVOŘÁK