Charismatický Rubinstein miloval klavír i hudbu

Na světových pódiích svou impulzivní hrou na klavír oslňoval plných 85 let, poprvé hrál veřejně ve čtyřech letech a naposledy ještě pět let před smrtí. Americký klavírista polského původu Artur Rubinstein dovedl spojit smysl pro hudební poezii s temperamentním projevem. Podle mnohých nejslavnější pianista 20. století proslul i jako náruživý vyznavač umění žít. V neděli 28. ledna uplyne 120 let od jeho narození.

Charismatický Rubinstein miloval klavír i hudbu, kterou hrál. Podle svých slov vždy "hrál srdcem". Jeho hra se vyznačovala spontánností, byla plná vášně. Rubinstein měl výbornou techniku a "zlatý" elegantní tón, při hře jakoby splynul s klavírem. K tomu jednou napsal: "Myslím, že dělat umění, nelze považovat za práci. Práce je spíš něco protivného, co se dělat musí." Koncertování přirovnával k milostnému aktu.

Patřil k nejslavnějších klavíristům 20. století, jako byli Vladimir Horowitz, Svjatoslav Richtěr, Arturo Benedetti Michelangeli, Rudolf Serkin či Claudio Arrau. O Horowitzovi jednou Rubinstein řekl, že byl lepší klavírista, ale ne lepší muzikant. Slavný skladatel Arnold Schönberg k tomu napsal: "Horowitz měl lepší techniku, Serkin hrál lépe německou hudbu, Richtěr zase Prokofjeva a Skrjabina a Arrau měl širší repertoár. Rubinstein to ale vše spojil dohromady."

Extrovert Rubinstein, který uměl osm jazyků, byl ale též vášnivým vyznavačem umění žít. "Každý den je nejšťastnějším v mém životě," řekl jednou. V 75 letech vysvětloval svůj elán a čilost takto: "K čemu jsou vitamíny? Jezte krevety a kaviár a žijte! Jestliže milujete krásnou blondýnu, ožeňte se s ní. Žijte!" O své mladické bouřlivosti jednou řekl: "Říkali o mně, že jsem dělil život mezi víno, ženy a zpěv. To kategoricky popírám. Z 90 procent jsem se zajímal o ženy."

V Československu Rubinstein koncertoval na Pražském jaru v květnu 1966: s Pražskými symfoniky za řízení Václava Neumanna přednesl mimo jiné Brahmsův Druhý klavírní koncert a měl i klavírní recitál s díly Brahmse, Debussyho či Chopina. Rudé právo tehdy psalo o "fantastickém výkonu geniálního pianisty". O jeho úmrtí v roce 1982 ale nevyšla v Rudém právu ani řádka.

Vášnivý kuřák doutníků, krásných obleků a znalec vína byl populární a mezi umělci měl řadu přátel. Říkalo se, že by svůj repertoár mohl sestavit jen ze skladeb, které mu různí jeho současníci věnovali. Měl též fenomenální paměť: podle svých pamětí se sólový part v Symfonických variacích Césara Francka naučil bez klavíru cestou vlakem na koncert.

Artur Rubinstein se narodil 28. ledna 1887 v Lodži jako nejmladší ze sedmi dětí v židovské rodině textilního továrníka. Na klavír začal hrát ve třech letech a jako koncertní pianista debutoval v roce 1898, kdy s Berlínskou filharmonií přednesl mimo jiné Druhý koncert Camilla Saint-Saënse, který hrál pak celý život. Poté proslul jako vynikající interpret skladeb romantiků, zvláště Chopina, hrál však i moderní skladatele, jako byl Stravinskij či Poulenc. V pozdím věku se podle svých slov "po kolenou" vrátil též k Mozartovi, miloval například i Brahmse.

V USA se poprvé představil v roce 1906, tehdy byl ale přijat dosti chladně. Poté žil v Paříži a v roce 1916 odjel do Španělska, kde svoji vášnivou hrou oslnil. Po úspěšném turné po Jižní Americe se vrátil do Paříže, kde se stýkal s tehdejší uměleckou smetánkou (Cocteau, Picasso) a plně užíval života včetně řady milostných avantýr.

Kouzlu elegantního umělce s ohnivým temperamentem podlehla řada žen, například i slavná pěvkyně Ema Destinnová. "Opravdu jsem se lekl, když jsem viděl tetovanou barevnou hlavu hroznýše, který jí oplétal nohu od kotníku až nahoru po stehno - a potřeboval jsem hezkou chvíli, abych se vzpamatoval. Obávám se, že jsem toho večera nebyl ve vrcholné formě, ale vypadalo to, že si z toho moc nedělá; byla později vlídná a mateřská," napsal ve svých pamětech s názvem Moje mladá léta, které vyšly i v ČR.

V nich přiznává i svoji tehdejší nevalnou pracovní morálku a píše, že byl hrozně líný. Obrat nastal až po jeho čtyřicátých narozeninách, kdy se v roce 1928 seznámil s dvacetiletou dcerou polského dirigenta Emila Mlynarského Anielou. V roce 1932 se s ní oženil a měl s ní čtyři děti. Usadil se, začal cvičit až devět hodin denně a nahrávat desky.

V roce 1937 se vrátil do USA, kde byl přijat jako "génius klavíru". Do USA se kvůli hrozbě nástupu nacismu v Evropě poté přestěhoval, v roce 1946 přijal americké občanství. Po válce, ve které ztratil většinu své širší rodiny z Polska, žil především v Evropě a veřejně podporoval nový židovský stát Izrael. V roce 1958 vystoupil po 20 letech ve Varšavě, kde byl královsky přijat a jednu Chopinovu polonézu musel desetkrát přidávat.

Rubinstein koncertoval až do vysokého věku - podle některých odborníků patří právě jeho nahrávky z posledních desetiletí k těm nejlepším. Po osmdesátce dopsal své paměti a ve svých devadesáti letech, v roce 1977, opustil svou manželku (nerozvedli se) kvůli pětadvacetileté sekretářce Annabelle Whitestoneové. Zemřel 20. prosince 1982 v úctyhodných 95 letech ve spánku v Ženevě.