Psychické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti

Práce je pro člověka nejdůležitější podmínkou jeho existence, přináší mu materiální užitek, dává mu pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vřazuje ho do sociálních vztahů, uspokojuje potřeby ctižádosti, sebeuplatnění i sebeúcty. Násilné porušení tohoto těsného symbiotického vztahu práce a života člověka má prokazatelné negativní následky - sociální, psychologické i zdravotní. Co tedy průzkumy o psychice nezaměstnaných odhalily?

ZTRÁTA PROFESNÍ PERSPEKTIVY

I když jsou pracovníci o propuštění předem informováni, nejčastější příčinou jejich duševního strádání je strach "z toho, co bude dál". Ten pak provokuje stálou sebeanalýzu a úzkostné stavy. Týká se to i případů, kdy jsou s pracovníky uzavírány smlouvy na dobu určitou. Těsně před vypršením termínu smlouvy totiž často neznají svoji pracovní perspektivu. Dlouhodobá ztráta zaměstnání (více než jeden rok bez práce, u absolventů škol po půl roce) postihuje ve svých důsledcích celou psychiku člověka, a to jak jeho intelektovou a citovou oblast, tak i oblast vůle. Chování lidí je často provázeno sociální izolovaností, uzavíráním se do sebe a úbytkem sociálních kontaktů.

Zjistili jsme, že již šest měsíců po ztrátě práce se lidem stále obtížněji daří uspokojovat psychické potřeby: udržování sociálních kontaktů, získávání nových zkušeností, udržování aktivity a výkonu. Poznatky z dalších výzkumů dlouhodobě nezaměstnaných uvádějí ztrátu dlouhodobých cílů a stavy deprese, poruchy sebeřízení spolu s pasivitou, která jim brání uspět na pracovním trhu.

ZÁLEŽÍ NA SÍLE OSOBNOSTI

Zvládání ztráty práce je vysoce individuální a je podmíněno odolností konkrétního člověka vůči psychické zátěži vůbec. Konstruktivní adaptivní strategii zaujímají obyčejně lidé, kteří jsou již v průběhu života predisponováni svými osobnostními vlastnostmi nebo způsobem práce, sportem atp. Dále je tato schopnost podmíněna věkem (rozdílností v pociťované odpovědnosti vůči nejbližšímu okolí, která koreluje s fázemi životního cyklu), pohlavím (ženy jsou znevýhodněny starostí o děti a o domácnost), dosaženou kvalifikací (nekvalifikovaní lidé snadněji přijdou o práci a obtížně ji znovu najdou), zkušenostmi jedince (větší stresovou zátěž prožívají jedinci se silnou pracovní motivací a úspěšností v předchozím zaměstnání), předchozí profesní rigiditou či pružností. Do hry pochopitelně vstupují i finanční možnosti nezaměstnaného, sociální opora (ztráta práce "prověřuje" pevnost vztahů mezi životními partnery i přáteli; platí tu známé "v nouzi poznáš přítele") a další faktory.

PSYCHIKA A ZDRAVÍ TRPÍ

Více než polovina nezaměstnaných v našich výzkumech (B. Buchtová 1992, 1994, 1999, 2004, 2006) uváděla zhoršení zdravotního stavu. Jednalo se zejména o subjektivní příznaky neurotických potíží projevujících se úzkostí, vnitřním neklidem, podrážděností, bolestmi hlavy, nespavostí, zvýšenou únavou, žaludečními potížemi. Častěji se neurotické příznaky vyskytovaly u žen. U mužů a žen, kteří měli zdravotní potíže již před ztrátou práce, došlo následkem nezaměstnanosti ke zhoršení jejich zdravotního stavu (hypertenze, diabetes mellitus, astma, žaludeční vředy, onemocnění srdce, problémy s páteří atp.). U dlouhodobě nezaměstnaných jedinců se projevila silná závislost výskytu neurotických příznaků na věku. Tyto potíže se ve skupině nad 40 let vyskytovaly častěji u mužů než u žen.

Ukazuje se také, že stres dokáže měnit řadu funkcí lidského organismu, o nichž se to dříve nepředpokládalo. Stresu se nepřiznával tak zásadní vliv. Vlivem stresu dochází například ke snížení imunity protiinfekční a protinádorové, ke snížení odolnosti buněčných membrán proti poškození, ke změnám metabolismu řady látek s dopadem na zvýšený výskyt alergií, diabetu, astmatu a dalších onemocnění.

VÝZNAM RODINY A DOMOVA

Většina nezaměstnaných ve svých výpovědích uvádí, že rodinné zázemí je pro ně hlavní životní oporou, která jim významně pomáhá překonávat obtížnou životní situaci. Vliv sociální opory však podstatně ovlivňovala také délka nezaměstnanosti. U dlouhodobě nezaměstnaných byli největší oporou zejména životní partner a děti, tedy lidé, žijící v bezprostřední blízkosti nezaměstnaného člověka. U jedinců s kratší dobou ztráty práce byli oporou především příbuzní, přátelé a kamarádi.

Sociální opora ze strany rodiny, zejména životního partnera, patří mezi důležité faktory, které pomáhají zvládnout tuto zátěžovou situaci. Dlouhodobě nezaměstnaný člen rodiny ovlivní rodinné soužití. Tato situace tedy prověřuje kvalitu rodinných vztahů a - jak jsme se již zmínili - lépe ji zvládají lidé, kteří se mají o koho opřít, kteří mají možnost otevřeně o své situaci hovořit s rodinou, a to bez výčitek a bez planého litování.

V současné době přibývá v České republice nesezdaných párů a vzrůstá podíl domácností jednotlivců. Ten se dokonce blíží jedné třetině. Singlovství jako životní styl je tak vystaveno novým limitům, zbavené ochrany jedince rodinou.

TRAUMATIZUJÍCÍ ZKUŠENOSTI

Nezaměstnanost je pro mnohé jedince zraňující a bolestnou zkušeností. Zůstávají po ní trvalé psychologické rány nebo jizvy. Prozrazují to výpovědi znovuzaměstnaných, a to nezávisle na kvalitě nalezených zaměstnání. Někteří mluví o trvalých následcích - stigmatech, která jsou hluboce vryta do jejich vědomí. Pocit osobního neúspěchu přetrvává, vracejí se pochybnosti o vlastních schopnostech.

Někteří popisují změny vlastního chování v důsledku přímé zkušenosti s nezaměstnaností. Přiznávají například mnohem menší odevzdanost sebe sama organizaci, značnou pozornost věnují tomu, aby nebyli "zviditelňováni" např. tím, že kritizují jiné či firmu. Prostě se snaží, aby zapadli do průměru. Hodnoty přežití a bezpečí u nich dominují nad jejich zájmy, úspěchy a postavením. Cítí daleko větší odpovědnost za rodinu, která jim vytvořila v době ztráty práce sociální oporu.

Ve vzácných případech měla nezaměstnanost také pozitivní dopad na toho, kdo cítil potřebu se osvobodit ze stresového nebo svazujícího prostředí svého předcházejícího zaměstnání. Dědictví nezaměstnanosti tedy může být výjimečně i pozitivní.

PODNIKY A PROVÁDĚNÍ STRUKTURÁLNÍCH ZMĚN

Dojde-li management podniku k závěru o nutnosti propouštění, pak by to měl být eticky přijatelný proces pro ty, co odcházejí, ale i pro ty, co zůstávají. Neměl by být výsledkem různých her, boje o moc, "nekalého" tahu konkurence a lhostejnosti orgánů státní správy. Nutné je procedurální promyšlení celé akce - přesné a včasné naplánování, vysvětlení rozsahu a důvodu propouštění. Teprve pak je možné realizovat (externě nebo interně) outplacementový program. Může jej připravit i personální oddělení, které spoluprací s pracovním úřadem a firmami v regionu zváží možnosti uplatnění lidí bez práce a bezplatně nabídne propouštěným lidem školení.

Cílem psychologického intervenčního programu pro nezaměstnané by měla být redukce stresu nezaměstnaného, podnícení jeho aktivity k flexibilitě, k získání větší sebejistoty, k osvojení si potřebných sociálních dovedností. Například jde o dovednost hledat práci, o schopnost představit se a nabídnout se na trhu práce. Jde také o problém, co dělat, je-li žádost o zaměstnání odmítnuta, o problém, jak řešit aktuální i dlouhodobou ztrátu práce.

Problém propouštění je nejen otázkou psychologickou, ale i administrativní, právní, etickou, ale také je odrazem aktivity a strategie odborů, vyjadřuje úroveň firemní kultury.

SPECIFIKA "ČESKÝCH" RYSŮ NEZAMĚSTNANOSTI

Na rozdíl od výzkumů nezaměstnanosti v zemích s rozvinutou ekonomikou jsme se v našich podmínkách setkali s rysy nezaměstnanosti, které jsou jedinečné a které jsou patrně z velké části dány minulým vývojem naší společnosti. Faktory, které tuto zvláštnost způsobují, ovlivňují strategii chování lidí (zejména střední generace) a znemožňují jejich adekvátní reakce na nové podmínky trhu práce. V osobnostní rovině jde o snížený pocit občanské odpovědnosti, nedostatečnou reflexi sebe sama, myšlenkovou rigiditu, ale také o neprožitou zkušenost změny zaměstnání a ztráty práce. Jedná se o různé varianty pocitu méněcennosti při ztrátě práce, o chybějící osobní odvahu a ochotu investovat do vlastní kvalifikace. Mnoha našim lidem, kteří se s nezaměstnaností nikdy nesetkali, chybí pochopení, že v liberálně tržní společnosti musí každý dospělý člověk nést svůj díl odpovědnosti za svoji potenciální zaměstnatelnost.

V rovině výrobních organizací závěry výzkumu ukázaly zanedbávání práce s lidmi. Pro management podniku by měla být situace propouštění výzvou k dodržování etických pravidel práce s lidmi, podnětem k rozvoji firemní kultury a v rámci ní k zavedení outplacementových programů. Rituál rozloučení s nadbytečnými lidmi by měl být provázen poděkováním za léta práce v podniku, oceněním věrnosti firmě. I podání ruky vedoucím pracovníkem je důležitým psychologickým momentem.

Božena Buchtová

Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy univerzity


Nezaměstnaný a negativní vlivy na rodinu

Nezaměstnaný jedinec má často na rodinu negativní vliv. V rodině dochází ke změnám personálních vztahů, změnám v distribuci domácích prací, změnám v postavení a statusu nezaměstnaného člena rodiny. Obtížná je situace v rodinách, kde jsou dospívající děti, které vnímají otce jako autoritu zajišťující živobytí i pro ně. Ztráta práce otce je pak někdy i snížením jeho role v rodině, která může vyústit v závažné psychologické problémy u ostatních členů rodiny. Poznatky z našich výzkumů ukazují, že v rodinném soužití se v některých případech neurotické potíže přenášejí z nezaměstnaného na zaměstnaného partnera. Přenášejí se dokonce i na děti, včetně poruch chování. Jsou-li v rodině dva členové bez práce, což byl častý případ zjišťovaný našimi regionálními výzkumy, stresy působící na rodinu se často násobí.

S nezaměstnaností absolventů středních škol a mladistvých bez zájmu o získání zaměstnání se objevují i závažné výchovné a psychologické problémy. Pokud si tito mladí lidé ve správném čase neosvojí potřebné pracovní návyky, nebudou schopni pracovat ani v dospělosti, a nuda je pak povede k sociálně patologickému chování, k vyřazování ze společnosti. Prodlužování adolescence nezaměstnaností má negativní důsledky - pro jedince i pro společnost.

Co je to outplacement

Pojem outplacement vznikl a rozvíjel se v poslední čtvrtině minulého století. Jde o proces plánovaného uvolňování zaměstnanců, kdy firma pomáhá propouštěným zvládat metody hledání pracovního uplatnění. Velký význam má individuální práce odborníka (psychologa) při překonávání psychických stresů vyvolaných faktem, že člověk přišel o práci a musí si novou najít.

Outplacement zahrnuje:

> odbornou podporu a pomoc odcházejícím zaměstnancům, jejichž pozice je z důvodů reorganizace firmy zrušena,

> poradenství a pomoc managementu a HR oddělení firem, které reorganizací procházejí,

> poradenství a podporu zaměstnancům, jejichž pozice nebyla zrušena, ale jichž se personální změny spojené s reorganizací dotýkají profesně i lidsky,

> podporu a pomoc všem ve firmě, která k danému termínu končí svou činnost a v níž všichni přicházejí o práci.

Chybí preventivní a terapeutická opatření

Finanční podpora v nezaměstnanosti nijak nezabrání psychosociálním důsledkům ztráty práce, které mají jen z menší části příčiny ekonomické. Ani vytváření umělých pracovních příležitostí neposkytuje pracovní jistotu. Předčasně propuštěné pracovníky před penzí provázejí podobné psychické problémy jako nezaměstnané. Dlouhodobé důsledky - hlavně v oblasti duševního zdraví - se nezmírňují ani s vytvářením "sociálních sítí", které mají zeslabovat bezprostřední dopad ztráty práce. Také možnost být nezaměstnaným a mít možnost přivydělat si je pro řadu lidí nepřijatelná. Ztratit totiž práci ve společnosti, která kdysi zaměstnání přikládala nejvyšší hodnotu, přináší stigma zjevné, nepřehlédnutelné, okolím spolehlivě registrované znamení životního selhání.

Vysoké procento dlouhodobé nezaměstnanosti má nežádoucí vliv nejen na jednotlivce, nýbrž i na celou společnost. Takto postiženou společnost provází zvýšený výskyt sociálně patologických jevů, které se projevují spíše nepřímo: zvýšenou konzumací alkoholu, nikotinu a drog (zejména u mladých lidí), vyšší nemocností a rostoucí spotřebou léků, vyšším výskytem sebevražedných pokusů. Zákeřnost této věci spočívá v tom, že zpočátku může být i nezaměstnanost prožívaná jako určitá forma "dovolené", kdy má člověk příležitost zamyslet se nad svým dosavadním životem. Později, při opakovaném neúspěchu najít si práci, narůstá vědomí nemožnosti ovlivňovat svoji osobní situaci, vzniká pesimistický postoj s pocity nepotřebnosti, marnosti a beznaděje.

Průvodními jevy vysoké dlouhodobé nezaměstnanosti jsou i zvýšená míra kriminality a násilí, rasových i meziskupinových konfliktů, krizí v rodině a v sociálních institucích. Nezaměstnanost provází i ztráta úcty k politickým stranám a autoritám, vznik tzv. třídy deklasovaných, tj. lidí se zkušeností dlouhodobé nezaměstnanosti, bez kvalifikace a pracovních dovedností, kteří žijí mimo pracovní trh a jsou trvale závislí na systému podpor.