Zemřela Iva Hercíková, jedna z našich nejčtenějších spisovatelek

V Praze zemřela v sobotu 27. ledna ve věku 71 let autorka mnoha bestsellerů Iva Hercíková.

Slavnou autorčinu prvotinu Pět holek na krku, přeloženou do mnoha jazyků, zfilmoval v roce 1967 režisér Evald Schorm. V nakladatelství Motto Hercíková vydala naposled před rokem knihu nazvanou Možná ho najdeš na ulici.

Hercíková napsala dvaadvacet románů a novel, několik scénářů, televizních i rozhlasových her. Vedle Pěti holek na krku, jimiž vstoupila ve druhé polovině 60. let do literatury jako mimořádný talent, byly zfilmovány i další její romány a povídky. Mezi čtenáři se prosadily především díla Hester aneb O čem ženy sní, Pavouk, který kulhal, Vášeň, Touha, Klára, holub růžový a Lékař duší a zvířat.

V roce 1986 Hercíková z politických důvodů emigrovala s manželem do Spojených států. Nejprve žili na Floridě a pak deset let na Manhattanu v New Yorku. Hercíková dál psala česky a nikdy se nevzdala českého občanství. Proniknout do amerického literárního byznysu se jí však nepodařilo, i když se jí v New Yorku ujali přátelé a překládali její romány i povídky.

"Amerika byla pro mne velkou zkušeností, ale vždycky jsem toužila vrátit se domů. Sametová revoluce v roce 1989 v Československu jako kdyby spadla z nebe. Jak jen to bylo možné, hned jsem začala jezdit do Prahy. V roce 2001 jsem se konečně přestěhovala," shrnula v jednom z rozhovorů spisovatelka, která pak střídala Prahu s Harrachovem. Když se ohlédla zpět, byla vlastně ráda za to, co zažila. "Knížky ani život přepsat nemůžete," dodala.

Iva Hercíková se narodila 2. listopadu 1935 v Pardubicích. Po maturitě na gymnáziu v Liberci roku 1954 vystudovala dramaturgii a divadelní vědu na pražské Divadelní fakultě. Prosadila se jako autorka námětů a scénářů pro kreslený film a televizi, později komorně laděných prozaických příběhů s milostnými náměty a literatury pro mládež. V letech 1959 až 1964 pracovala v divadelní redakci agentury Dilia.

V roce 1964 debutovala Hercíková knihou o pražských divadlech malých forem nazvanou Začalo to Redutou. V roce 1970 se podílela na scénáři Hoblova filmu Velká neznámá, který vznikl podle její povídky. Jan Kačer natočil podle dalšího jejího námětu snímek Jsem nebe a bulharský režisér Angel Valčanov pak zfilmoval její scénář Šance s Jiřinou Třebickou a Josefem Abrhámem. V televizi vznikl například v roce 1980 snímek nazvaný Jak namalovat ptáčka. V roce 2002 napsala s Petrem Jandou libreto k muzikálu Olympic.