Nad překladem: Milan Dvořák, rusista

Když jsem byl vyzván, abych v šibeničním termínu pořídil nový překlad Gogolova Revizora pro těšínské divadlo, zamýšlel jsem se, jaký to má smysl. A vzpomněl jsem si: Před premiérou v roce 1836 prý bezradná cenzura doposouvala text až samotnému carovi Nikolaji I. Ten hru milostivě schválil a pak se také přišel podívat. Odcházeje povzdechl: "Ano, tady dostali na frak všichni, a nejvíc já." Krátce nato si při inspekční cestě zlomil ruku a musel zůstat po dobu léčení v jenom provinčním městě. Když po několika týdnech odjížděl, shromáždil místní hejtman úřednictvo a začal představovat. Vladař mávl rukou: "Netřeba. Všechny pány mi nedávno představil jistý pan Gogol." Absolutní panovník, samoděržec, věděl o zkaženosti a zkorumpovanosti svého státního aparátu a zároveň si uvědomoval, že s tím nehne. Při pohledu na situaci nejen v dnešním Rusku, ale také v nejmenované malé zemi, ležící o mnoho verst západněji, jsem si řekl, že stojí za to alespoň malé polínko přiložit. A tak jsem se do toho pustil.