O dědictví zesnulých ekonomů

O dědictví zesnulých ekonomů

V programu nové vlády se objevil závazek zavést "... ekologickou daňovou reformu s cílem omezovat energetickou náročnost ekonomiky a povzbudit zaměstnanost snížením vedlejších nákladů práce."
Prosazování něčeho takového se stalo módou poslední dekády, a to hlavně v evropských státech. Rozhodnutí vlády připojit se k tomuto proudu není překvapením. Je však sporné, zda se jedná o krok správným směrem.

Mrtví se bránit nemohou

I když je ekologická daňová reforma představována jako moderní koncept, opírá se hlavně o teoretické studie, které ve 30. letech minulého století vypracoval dnes již zesnulý ekonom Arthur Pigou. Ten přišel s nápadem uvalit zvláštní daň na negativní důsledky ekonomické činnosti, která měla zohlednit společenské náklady s nimi spojené a zprůhlednit tvorbu cen.
Jak už to s myšlenkami zesnulých ekonomů bývá, opírají o ně často své méně vznešené záměry političtí pragmatici a populisté. Jak trefně poznamenal americký ekonom, zabývající se teorií veřejné volby, Gordon Tullock: "Vláda potřebuje peníze a uvalení poplatků může být skvělým zdrojem dodatečných fondů."
Zastánci ekologických daní hájí jejich výhody principem dvojí dividendy. První dividendu vidí ve snížení míry negativních externalit na životní prostředí. Podpora růstu zaměstnanosti, mezd a ekonomiky díky snížení povinných odvodů na sociální pojištění představuje dividendu druhou. Jenže: Zvýšení daní z energetických surovin se nutně promítne do růstu cen, a smaže tedy velkou část pozitivních důsledků ze snížení sociálních odvodů. Snížení nezaměstnanosti a zisk druhé dividendy je tedy nejistý.
A dále: připoutání důchodového systému k příjmům z ekologických daní je významným krokem zpět. Smysl ekologických daní je totiž z podstaty sankční, nikoli fiskální. Pokud by tedy reforma fungovala dobře, zdroj daňových příjmů by postupně vysychal. Stát opírající rozpočet o ekologické daně by tak dříve či později stál před Sofiinou volbou, zda bránit deficitu dalším zvyšováním daňových sazeb, nebo razantním snížením výdajů...

Inspirace Londýnem

Politici ale mají i jiné možnosti než jen oprašovat myšlenky zesnulých ekonomů: stát může například podporovat garancemi či daňovou úlevou investice do environmentálně přátelských technologií.
Nebo se inspirovat v soukromém sektoru. Nedávno byl například oznámen projekt Londýnské dohody, do kterého se zapojí velké průmyslové a finanční podniky. Cílem je investovat do výzkumu technologií, které by vedly nejen k snížení emisí, ale dokázaly účastníkům přinést i dlouhodobé zisky.

Autor, ekonom, pracuje v ING Bank