De Niro a Eastwood ve studené i horké válce

/Od našeho spolupracovníka/

Americký film, zrozený ve znamení zábavy, se na právě probíhajícím 57. Berlinale snaží vystihnout vážné události minulé epochy. Režiséry historických příběhů se stali také slavní američtí herci. Robert De Niro a Clint Eastwood.

De Niro uvedl o víkendu v Berlíně další díl amerického mýtu s názvem The Good Shepherd (Dobrý pastýř), vyprávějící o vzniku americké tajné služby CIA. Svou poznámkou o tom, že právě on je dítětem studené války, takže o ní chtěl natočit film, se De Niro dostal do mediálního ohniska. Studená válka se totiž stala nejcitovanějším pojmem po nedávné mnichovské konferenci, kde ruský prezident Putin varoval americkou vládu před závody ve zbrojení a americký ministr obrany Robert Gates pak v Seville reagoval slovy o nebezpečí nové studené války.

Film The Good Shepard tak dokládá, že kinematografie, která nestačí dějinné události zpracovávat dostatečně pohotově, se usilovně snaží o závažnost alespoň prostřednictvím historických příběhů.

Druhý z herců-režisérů Clint Eastwood uvedl v Berlíně v hlavním programu mimo soutěž film Letters from Iwo Jima (Dopisy z Iwo Jimy). Snímek vznikl podle skutečných událostí a je horkým kandidátem na letošního Oscara. Připomíná události z roku 1944, kdy Japonsko bojovalo se Spojenými státy o vliv v Pacifiku. Jedním z ostrovů, které USA dobyly, byl Iwo Jima, ležící v souostroví Nanpo Schoto. Na ostrově došlo k jedné z největších bitev druhé světové války. Ze dvaceti tisíc japonských vojáků přežila americké bombardování a námořní operace jen necelá stovka a padlo tu šest tisíc amerických vojáků. Vztyčení americké vlajky na hornatém ostrově se stalo symbolem velkého amerického vítězství.

Eastwood vypráví příběh Iwo Jimy z japonské perspektivy, film je z devadesáti procent namluven japonsky a hrají v něm japonští herci.

Centrální figurou snímku je trochu směšný japonský voják jménem Saigo (Kazunari Ninomyia), civilním povoláním pekař. Právě on na rozdíl od většiny Japonců nemá dost vnitřního přesvědčení ani národní hrdosti, a tak nakonec přeběhne do zajetí, zatímco jiní japonští vojáci provádějí harakiri pomocí granátů.

Eastwood přesvědčivě líčí beznadějnou situaci, kdy na ostrov nalétnou americká letadla a vylodí se desetitisíce amerických vojáků. A nebyl by to Eastwood, kdyby se příběh japonské vojenské cti nesnažil přiblížit západnímu stylu: Saigo poprvé uvidí moře poseté tisíci teček amerických plavidel ve chvíli, kdy jde za trest vylévat nočník japonských vojáků.

Jak De Niro, tak Eastwood přivezli do Berlína důležité politické filmy. Na rozdíl od doby sklonku tisíciletí se však Berlín zatím nestal centrem horkých politických debat o současné politice. Žádní američtí herci ani režiséři tu neprotestovali proti americké vládě. Situace ve světě je totiž natolik nepřehledná, že prognózy si dnes nedovolí ani politici, natož filmaři.

Přímo symbolicky se dánský režisér Bille August v soutěžním filmu Good Bye, Bafana (Sbohem, Bafano) vypravil do doby jihoafrického apartheidu v roce 1968 a s Josephem Fiennesem v roli přesvědčeného britského vojáka natočil v šestistranné evropsko-jihoafrické koprodukci schematický film o hrdinství Nelsona Mandely. Slova velitelů o "vyhlazení bělochů" a o tom, že "apartheid chce Bůh" sice poněkud připomínají dnešní extremistickou propagandu, nicméně historické filmy, uvedené na Berlinale, dokážou přesvědčivě nasvítit pouze historii. Jejich poselství pro dnešní složitý svět zůstává omezené.

Foto: Do filmu Dopisy z Iwo Jimy angažoval Clint Eastwood především japonské »bezejmenné« herce. Robert De Niro ve snímku Dobrý pastýř naopak využil hollywoodské tváře: Angelinu Jolie a Matta Damona.