Čeští námořníci velmi často plují se Slováky

Na světových oceánech stále plují lodě, kde většinu posádky tvoří Češi a Slováci. "Na čtyřech z nich, patřících německému rejdařství MST, je posádka od kapitána až po stewardy dokonce složena pouze z námořníků mluvících česky a slovensky," tvrdí Dušan Jamný, šéf skupiny Czechoslovak Ocean Shipping Group. Na dalších lodích, které patří třeba italským rejdařům, jsou posádky smíšené. Důstojnický sbor je často český a slovenský, v nižších funkcích pracují například Ukrajinci. Dohromady se tak česky či slovensky mluví na 15 lodích, jejichž posádky zajišťuje C.O.S. Crew Management, divize Czechoslovak Ocean Shipping.

Češi studují námořní školy
Na vysokých námořních školách v zahraničí navíc skupina umístila jedenáct českých adeptů povolání námořního důstojníka. Jde převážně o budoucí navigátory. A tak ve všech ročnících zpravidla čtyřletého až pětiletého studia bývá alespoň třicet studentů. Ti po absolvování získávají titul inženýra. I takoví však musí absolvovat náročnou praxi, během které stoupají po stupíncích hodností, od té nejnižší přes prvního palubního důstojníka a zástupce kapitána až na stupínek nejvyšší, kdy se stávají "prvními po bohu", tedy kapitány.
Na kapitánskou funkci se dlouho čeká a rejdaři si pečlivě vybírají. Kapitán je na stejné úrovni jako ředitel komplikovaného podniku. Odpovídá za obrovské hmotné statky, a co je mnohem důležitější, také za lidské životy. V často extrémních podmínkách. Musí být nejen odborníkem nautikem, ale také diplomatem, obchodníkem, často psychologem a vždy rozhodným manažerem.

Nová námořní firma
"Kolem plavby se soustřeďovali fandové, pro které bylo moře a vše s tím spojené životní náplní, nejen zaměstnáním," vysvětlil Dušan Jamný. Většina z nich se nerozešla poté, co byla rozpuštěna Československá námořní plavba, do jiných branží. Rozhodli se založit vlastní firmu. Jejich mottem bylo, že pokud se řekne moře a námořní doprava, tak zákazník musí najít vše pod jednou střechou.
Vedle pronajímání posádek skupina nabízí kompletní služby spojené se zasilatelstvím, obchodní činností a podobně.
Stala se také logistickou firmou zajišťující zásobování české antarktické stanice. Vychovává zájemce o povolání námořníka. Nejen v důstojnických funkcích, ale i řadové námořníky. I když "řadové" ani tady neplatí. "Na námořní loď se už dnes nedostane nikdo, kdo nemá příslušný průkaz způsobilosti," tvrdí Dušan Jamný. "Každý adept musí projít několika školeními a praxí. Například námořník druhé třídy, první třídy, loďmistr."

Česká vlajka na lodích
Kdy budou na mořích opět plout lodě s českou vlajkou? Dušan Jamný krčí rameny: "Těžko už by to asi byla vlajka česká, ale bylo by to české rejdařství." Každý majitel lodí totiž hledá výhodné řešení. Provoz není levný, a tak se hledají způsoby třeba nejnižších daní. Proto tolik lodí pod panamskou či jinou "levnou" vlajkou. "Ale pozor, levná vlajka neznamená menší kvalitu! Mezinárodní předpisy jsou rigorózní," tvrdí Jiří Molkup, který ve firmě odpovídá za střídání posádek.
"Vlastní loď, respektive rejdařství, může být dalším krokem," potvrzuje šéf Czechoslovak Ocean Shipping Group. Je zde ale otázka financování. Lodě jsou drahé, je jich nedostatek. Češi se ještě nenaučili investovat do námořních lodí například formou podílových fondů. Ty obvykle nenabízejí vysoká zhodnocení, ale působí dlouhodobě. Jsou tu i některé právní otázky, které se musí dořešit. Máme však všechna potřebná oddělení, ze kterých může vzejít kvalifikované rejdařství. A vlajka? Nejbližší je nám zřejmě vlajka Slovenské republiky. Poskytuje přibližně stejné výhody jako třeba ta často zmiňovaná panamská. Lodní registry jsou jak v Praze, tak i v Bratislavě. Prostřednictvím námořní dopravy se realizuje 80 - 90 procent veškeré mezinárodní výměny zboží.
Globální obchod každoročně roste v hodnotách kolem pěti procent. Kapacita námořních lodí s tím sotva drží krok. Zejména mezi Evropou a Asií je o místo na kontejnerových lodích nouze.

Autor je redaktorem týdeníku Ekonom