Cizí banky se předhánějí v expanzi do Turecka

Cizí banky se předhánějí v expanzi do Turecka

Zahraniční banky proudí do Turecka a vydávají miliardy na získání podílu v místních peněžních ústavech. A to přesto, že tuto zemi čekají letos potenciálně destabilizující parlamentní volby, jednání o členství v Evropské unii uvízlo na mělčině a objevují se časté stížnosti na nefér zacházení se zahraničními investory před tamními soudy.
V posledních letech koupily velké podíly v tureckých bankách americké ústavy Citigroup a General Electric, francouzský BNP Paribas, Národní banka Řecka a bankovní skupiny Fortis, Radobank a Dexia ze zemí Beneluxu.
Co je tam táhlo? Bankovní systém v Turecku je s ohledem na rychlý hospodářský růst zatím "podvyživen". Země má 72 milionů obyvatel, z nichž je polovina mladší 21 let. "Když se rozhlédnete po světě, zjistíte, že Turecko je jedním z nejatraktivnějších trhů vedle takových zemí, jako jsou Čína a Malajsie," říká Yvan De Cock, šéf tureckých operací nizozemsko-belgické banky a pojišťovny Fortis.

Hypotéky jsou novinkou

De Cock vyzdvihuje zejména mladý demografický profil, průměrný šestiprocentní hospodářský růst v posledních čtyřech letech a nízký objem poskytovaných úvěrů. Například takové produkty jako hypotéky, které byly v Turecku zavedeny teprve nedávno, představují asi jen tři procenta v poměru k hrubému domácímu produktu. V západní Evropě činí tento ukazatel 30 až 40 procent. Podle něho je v této zemi zatím i malá nabídka penzijního a životního pojištění.
"Je tu také řada dalších pozitivních prvků, a to bez ohledu na potíže ve vztazích Turecka s Evropskou unií," soudí De Cock.
Přes převládající optimismus zůstávají však zahraniční investice do tureckého bankovního systému rizikové. Je tomu pouhých šest let, kdy v Turecku vypukla ničivá hospodářská krize, která obzvláště tvrdě dopadla na bankovní sektor. Je ovšem pravda, že vláda tehdy srazila veřejné výdaje, poskytla centrální bance nezávislost a zlepšila bankovní regulace a dohled.
Krize rovněž přiměla Turecko zahájit ambiciózní privatizační program, na nějž zahraniční investoři reagovali s nadšením. V posledních čtyřech letech vláda prodala takřka 200 státních podniků, včetně telekomunikačních operátorů, ropných rafinerií, železárnu a přístavy. Například rakouská ropná společnost OMV loni zvítězila nad šesti účastníky aukce a získala za miliardu dolarů 34 procent firmy Petrol Otisk. Také největší turecké podnikatelské rodiny projevily ochotu sdílet svá bankovní aktiva se zahraničními ústavy.

Banky násobí zisky rodin

Po dlouhé roky mnoho tureckých rodinných průmyslových skupin zakládalo vlastní banky, aby tak mohly získávat levné úvěry pro své podniky. A navíc absence zahraniční konkurence učinila z těchto ústavů výnosné odvětví.
Příkladem může být konglomerát turecké rodiny Zorlu Group, která začala v padesátých letech vyrábět textil a poději vstoupila i do odvětví energetiky a elektroniky. V roce 1997 založila svou divizi finančních služeb, banku DenizBank. Jenže finance nebyly základem podnikání rodiny Zorluů - ani jeden její člen nikdy nepracoval v bankovnictví -, a proto tu nebyla žádná překážka, aby se rozhodla ji prodat. Loni v květnu dostala přes deset nabídek od západních finančních institucí. Belgická Dexia koupila 99procentní podíl v DenizBank za 3,23 miliardy dolarů, tedy za cenu, která takřka dvakrát převyšovala její tržní hodnotu.
Zahraniční investice do Turecka vyskočily v loňském roce na 17,4 miliardy dolarů z pouhých 2,8 miliardy dolarů v roce 2004. Peníze plynuly do obchodních sítí, cestovního ruchu, telekomunikací, ale především do bankovního sektoru.
I když privatizace některých bank, kupříkladu státem vlastněných Halkbank, pokračuje, plánovaná privatizace elektráren byla odložena až do listopadu po parlamentních volbách. Na rozdíl od vládnoucí strany zaujímají opoziční nacionalisté a takzvaní sekularisté k prodeji státních aktiv cizincům vlažný postoj. Kromě této politické nejistoty je problémem při pronikání do Turecka také nespolehlivost tamní byrokracie a soudního systému.

Dlužníci se spasili útěkem

V roce 2001 Motorola a Nokia obžalovaly svého bývalého tureckého partnera Telsim Mobil Telekomunikasyon, že zpronevěřil 2,7 miliardy dolarů, které mu půjčily, ale nic se nedělo. Až americký soud rozhodl ve prospěch výrobců mobilů a majitelé Telsimu, rodina Uzanů, zmizela ze země, údajně do Jordánska. Vláda poté Telsim zestátnila a loni tohoto mobilního operátora prodala společnosti Vodafone Group.
Vláda vyplatila Motorole 410 milionů dolarů odškodného a Nokii 341 milionů dolarů. Nokia oznámila, že je s tímto vyrovnáním sice spokojena, ale přesto hodlá kvůli svým ztrátám obžalovat rodinu Uzanů z podvodů.