S nápadem představit rozhlasové hry v tištěné podobě přišlo nakladatelství Dokořán, jehož "Říjen v Carlsbadu" nabízí deset her již zesnulého autora Jiřího Horáka. Nemusíte mít tento žánr rádi, ale vězte, že Horákova tvorba má přesah v tom smyslu, že jeho dramata se netýkají fiktivních lidí, ale přináší různé okamžiky z životů existujících a něčím výlučných osobností. Tudíž svým obsahem obohacují a rozšiřují znalosti čtenáře.
Jednotný a spojující článek mezi jednotlivými příběhy lze vysledovat jen obtížně. Tři z nich se týkají v podstatě posledních chvil člověka. V Mistru Jeronýmovi se ocitá Jeroným Pražský před kostnickým koncilem, jde o zachování cti a boji o pravdu vyžadující velkou vnitřní sílu.
K. H. Frank v Osmi krocích, ač zdánlivě před popravou klidný a vyrovnaný, pro jistotu popírá, že by věděl o všech následcích toho, čeho se fašisté dopustili. Vyvstávají zde otázky, zda-li má každý právo na zachování důstojnosti, přestože se provinil.
V případě nadějné herečky Národního divadla Jarmily Horákové jde o ránu osudu. V Poslední roli Horák mistrně popsal pocity mladé ženy, která v anonymním nemocničním prostředí umírá na nevyléčitelnou chorobu.
Se zmíněným fašismem souvisí ještě další dvě hry a to Domovské právo a Očitý svědek, v němž student přivede bývalého filmového dokumentaristu, očitého svědka, ke vzpomínkám na vyhlazení Lidic.
Velmi půvabnou exkurzí do minulosti výtvarného umění je Říjen v Carlsbadu, jenž dal celému souboru i název. V něm velmi osobitého malíře Jana Kupeckého, jenž si cení svobodu nadevše, donutí ne příliš čestnými prostředky k portrétování všemocného ruského cara Petra I. Velikého, ve skutečnosti slabošského jedince, jímž Kupecký více méně opovrhuje. Na střetu Kupeckého s carem dokazuje autor již tehdejší obrovskou rozdílnost chápání morálky a života lidí podrobených carovi a běžného Evropana, za kterého se umělec jistě považoval.
Zmíněn je také nedemokratický režim Rakousko-uherské monarchie, v níž se narodil Karel Havlíček Borovský. V Přelíčení s občanem Havlíčkem autor hrdinu staví před kutnohorskou porotu, kde musí Havlíček obhájit své dva články a vzejít z tohoto přelíčení bez trestu.
Rozšafný stařec Galileo Galilei rovněž zápasí o pravdu, tedy o tu svou objevenou, ale má mnohem zdatnějšího protivníka v podobě církve. V Dceři hříchu jeho dcera, řeholnice Virginie, na jednu stranu otci v jeho úsilí pomáhá, na straně druhé jen těžko nachází pochopení, protože ona vše vnímá z pohledu věřící ženy.
Hra Proklamace se opět vrací k problematice svobody slova, ale tištěného.
Cyklus her uzavírá symbolicky nedokončená Ave Milada pojednávající o JUDr. Miladě Horákové v té nejméně příjemné etapě jejího života, kdy doplatila na svou osobní statečnost, a stala se obětí zlovůle komunistické moci.
"Říjen v Carlsbadu" tedy vypovídá o různých formách nebezpečí moci, jíž ukazuje na osudech konkrétních lidí. Na mnohé z nich se už zapomíná, a je proto užitečné, že se k nim prostřednictvím Horákových her mohou dostat i čtenáři, kteří rozhlas neposlouchají, nebo poslouchat nemohou.
Jednotný a spojující článek mezi jednotlivými příběhy lze vysledovat jen obtížně. Tři z nich se týkají v podstatě posledních chvil člověka. V Mistru Jeronýmovi se ocitá Jeroným Pražský před kostnickým koncilem, jde o zachování cti a boji o pravdu vyžadující velkou vnitřní sílu.K. H. Frank v Osmi krocích, ač zdánlivě před popravou klidný a vyrovnaný, pro jistotu popírá, že by věděl o všech následcích toho, čeho se fašisté dopustili. Vyvstávají zde otázky, zda-li má každý právo na zachování důstojnosti, přestože se provinil.
V případě nadějné herečky Národního divadla Jarmily Horákové jde o ránu osudu. V Poslední roli Horák mistrně popsal pocity mladé ženy, která v anonymním nemocničním prostředí umírá na nevyléčitelnou chorobu.
Se zmíněným fašismem souvisí ještě další dvě hry a to Domovské právo a Očitý svědek, v němž student přivede bývalého filmového dokumentaristu, očitého svědka, ke vzpomínkám na vyhlazení Lidic.
Velmi půvabnou exkurzí do minulosti výtvarného umění je Říjen v Carlsbadu, jenž dal celému souboru i název. V něm velmi osobitého malíře Jana Kupeckého, jenž si cení svobodu nadevše, donutí ne příliš čestnými prostředky k portrétování všemocného ruského cara Petra I. Velikého, ve skutečnosti slabošského jedince, jímž Kupecký více méně opovrhuje. Na střetu Kupeckého s carem dokazuje autor již tehdejší obrovskou rozdílnost chápání morálky a života lidí podrobených carovi a běžného Evropana, za kterého se umělec jistě považoval.
Zmíněn je také nedemokratický režim Rakousko-uherské monarchie, v níž se narodil Karel Havlíček Borovský. V Přelíčení s občanem Havlíčkem autor hrdinu staví před kutnohorskou porotu, kde musí Havlíček obhájit své dva články a vzejít z tohoto přelíčení bez trestu.
Rozšafný stařec Galileo Galilei rovněž zápasí o pravdu, tedy o tu svou objevenou, ale má mnohem zdatnějšího protivníka v podobě církve. V Dceři hříchu jeho dcera, řeholnice Virginie, na jednu stranu otci v jeho úsilí pomáhá, na straně druhé jen těžko nachází pochopení, protože ona vše vnímá z pohledu věřící ženy.
Hra Proklamace se opět vrací k problematice svobody slova, ale tištěného.
Cyklus her uzavírá symbolicky nedokončená Ave Milada pojednávající o JUDr. Miladě Horákové v té nejméně příjemné etapě jejího života, kdy doplatila na svou osobní statečnost, a stala se obětí zlovůle komunistické moci.
"Říjen v Carlsbadu" tedy vypovídá o různých formách nebezpečí moci, jíž ukazuje na osudech konkrétních lidí. Na mnohé z nich se už zapomíná, a je proto užitečné, že se k nim prostřednictvím Horákových her mohou dostat i čtenáři, kteří rozhlas neposlouchají, nebo poslouchat nemohou.
