O poctu stát se první ženou ve vesmíru bojovalo v posledních fázích výběru pět kosmonautek. O tom, proč se první ženou, která spatřila Zemi z oběžné dráhy, stala právě Valentina Těreškovová, se dodnes vedou spekulace. Prvenství Těreškovové, její celosvětová sláva a po vyslání první družice a prvního člověka do vesmíru další kosmický úspěch bývalého Sovětského svazu jsou neoddiskutovatelné. V úterý oslaví Těreškovová 70. narozeniny.


S myšlenkou vyslat do vesmíru ženu přišel v roce 1961 velitel sovětských kosmonautů generál Nikolaj Kamanin, ale jeho návrh zpočátku narážel na odpor. Sovětský vůdce Nikita Chruščov však pochopil, že let první ženy do vesmíru by se mohl stát dalším úspěchem v nevyhlášené kosmické válce se Spojenými státy. V předběžném výběru bylo zpočátku několik stovek adeptek, do posledního kola jich v roce 1962 postoupilo pět. Z nich se brzy vydělila trojice nejvážnějších kandidátek: Valentina Ponomarjovová, Irina Solovjovová a Těreškovová.


Kamanin, který se o Těreškovové vyjadřoval jako o "Gagarinovi v sukni", později připustil, že její konkurentky byly lépe připraveny. Těreškovová, bývalá tkadlena a členka Komsomolu, ale byla "společensky" nejvhodnější kandidátkou. Některé prameny hovoří o ne příliš čistém boji mezi Těreškovovou a Ponomarjovovou. Poslední slovo měl Chruščov, který podle fotografií a životopisů doporučil Těreškovovou.


Do vesmíru se na palubě lodi Vostok 6 vydala 16. června 1963. Za 71 hodin letu Čajka (Racek, volací kód Těreškovové) obletěla osmačtyřicetkrát zeměkouli a během letu se na pět kilometrů přiblížila k Vostoku 5 s Valerijem Bykovským. Těreškovová si během letu stěžovala na únavu i na zdravotní problémy a měla potíže s plněním zadaných úkolů. Přistála 19. června 1963 asi 620 kilometrů od kazašské Karagandy; v okamžiku, kdy byla katapultována, se udeřila do hlavy o hranu výstupního otvoru modulu, což odnesla modřinou.


Hlavní konstruktér a šéf sovětského kosmického programu Serhij Koroljov byl prý s misí nespokojen a některé zdroje citují jeho údajný výrok: "Více žen v kosmu? Nikdy!" Další žena, Světlana Savická, se do vesmíru vypravila o 19 let později a až dvacet let po Těreškovové se to podařilo první Američance Sally Rideové.


Sláva sovětské kosmonautky se roznesla do celého světa: následovaly cesty a přednášky po spřátelených zemích. První zastávkou při zahraničním turné bylo dva měsíce po úspěchu Československo, kde obdržela snad všechny možné řády a vyznamenání. Československo poté navštívila ještě několikrát.


Těreškovová se narodila 6. března 1937 v rodině traktoristy a švadleny ve vesnici Maslennikovo v Jaroslavské oblasti. Po základní škole pracovala v závodě na výrobu pneumatik a od roku 1955 jako tkadlena v Jaroslavli. Amatérsky se věnovala parašutismu a v roce 1960 byla přijata do oddílu kosmonautů. Ve svých 25 letech vstoupila po členství v Komsomolu do komunistické strany a setrvala v ní až do roku 1991.


Po historickém letu krátce působila jako instruktorka ve Středisku Jurije Gagarina pro výcvik kosmonautů a pozornost vyvolal její sňatek s pilotem Andrijanem Nikolajevem (v pořadí třetím kosmonautem). Svatba byla v listopadu 1963 pod patronací Chruščova. Odborníky údajně zajímalo, jestli se projeví u jejich dítěte (měli dceru Jelenu) skutečnost, že oba rodiče pobývali ve vesmíru. Manželství se nakonec rozpadlo a Těreškovová se znovu provdala za šéfa ústavu traumatologie a ortopedie Julije Šapošnikova.


V polovině 60. let vstoupila do politiky a od roku 1966 až do konce 80. let byla poslankyní Nejvyššího sovětu SSSR. Vedla také Výbor sovětských žen, dokončila studia na Vojenské letecké technické akademii a zastávala řadu dalších funkcí. Koncem 80. let byla předsedkyní prezídia Svazu sovětských společností pro přátelství a kulturní styky se zahraničím; v 90. letech pracovala ve Středisku přípravy kosmonautů a vedla centrum, které organizuje ruské domy vědy a kultury ve světě.
Generálmajor letectva Těreškovová dostala řadu vyznamenání - od Leninova řádu přes hrdinu Sovětského svazu až po Zlatou mírovou medaili OSN. Je autorkou knihy Vesmír - širý oceán a napsala libreto k Boldyrevově opeře Alfa a omega. Je po ní pojmenován i kráter na odvrácené straně Měsíce.