Miloš Červenka: Na krásné fasády si musíme vydělat

Změnit - aspoň trochu - tvář Prahy. S tímhle cílem se vrhá do podnikání nejznámější pozemkový magnát v hlavním městě Miloš Červenka. Spekulace s pozemky jsou přitom hodně tvrdý byznys. Musí se lobbovat, využívat taktiky a známostí. Červenka sám se zapletl do aféry prodejů lukrativních parcel v Praze od Pozemkového fondu a známé kauzy "biolíh".
Od konkurentů se však Červenka liší tím, že na svých parcelách chce naplnit své vize: vystavět celé městské části, v nichž se "bude lidem i za desetiletí příjemně žít".


HN: Tvrdíte, že investoři s architekty mohou volit při vytváření sídlišť dvojí přístup - buď ryze technický, nebo se "trápit" s tím, jak dobře se bude v místě bydlet. Proč volíte druhou cestu?

Prostředí, v němž žijeme, nás zásadně ovlivňuje, do značné míry i vychovává. Spolupracovali jsme například s romským podnikatelem Janem Čonkou. Ten dal za své peníze například zrušit jednu skládku na jihovýchodě Prahy, v jejíž blízkosti kdysi musel vyrůstat. Říkal: Nechci, aby na tom další generace byly jako já.

Obdobnou podnikatelskou filozofii vyznáváme i my. Chceme připravovat pro lidi prostředí, které je bude pozitivně ovlivňovat.


HN: Co si pod tím představíme konkrétně?

Spočívá to v mnoha zdánlivých maličkostech. Připravujeme teď například projekt v pražském Suchdole. Do obytného areálu se bude vjíždět podjezdem - a psychologové nám zkoumají, kolik času člověk optimálně potřebuje na to, aby se po výjezdu ze tmy zase pořádně rozkoukal. Možná to zní úsměvně, ale využíváme také třeba senzibily, aby vytipovali místa s příhodnou atmosférou...


HN: Využíváte prý i firem specializovaných na pohyb chodců po sídlišti - zkoumají, kudy je to nejen nejkratší, ale i nejpříjemnější chodit domů, do práce, večer na procházku...

Spolupracujeme například se společností Space Syntax. Ta se podílela třeba na modernizaci Trafalgarského náměstí v Londýně. Projektuje, kde je dobré umístit lavičky, kde se nemají trasy chodců křížit, kde jsou naopak správné body pro jejich setkávání.


HN: Kde teď máte hlavní pražské projekty?

Je to jednak Suchdol v Praze 6 - tam plánujeme centrum s dvěma sty padesáti byty. Téma projektu je "Malé Japonsko". Pak je to Újezd u Průhonic - to je téma "Kolonáda", pro zhruba dva tisíce lidí. A pod tématem "Moderní velkoměsto" je to projekt pro asi deset tisíc lidí na lokalitě Trojmezí, to je na hranicích Jižního Města a Chodova.


HN: Co vyjadřují ta témata projektů?

Každý náš větší záměr vzniká jako určité téma. Například v Suchdole spolupracujeme s výtvarníkem a designérem Bořkem Šípkem. Je často pracovně v Japonsku, součástí projektu bude i japonská zahrada. Tenhle projekt je určen hlavně pro rodiny s malými dětmi - budou bydlet v hlavním městě, ale zároveň v přírodě.


HN: Proč nese projekt v Újezdě přídomek "Kolonáda"?

Místo by mělo získat lázeňskou atmosféru. Koncem roku se začíná stavět, půjde o rodinné, případně řadové domky s nejvýše třemi podlažími. A výraznou součástí bude fitness centrum s lázeňskou kolonádou.


HN: Trojmezí je projekt, kde mají být obytné i firemní budovy, služby - zkrátka část města. Jak jste s tím daleko?

Je tam ještě hodně práce s tím, abychom měli všechny pozemky zajištěné. Ale na některých lokalitách se může začít stavět už příští rok.


HN: Jak se na projektu Trojmezí zhodnocuje vaše spolupráce s předním světovým architektem Normanem Fosterem?

Pokud se architekt jeho formátu nějakého projektu "dotkne", získá záměr okamžitě na ceně. Je to jedinečný a také patřičně drahý architekt a podnikatel. Jsme rádi, že se na našem díle podílela nejen jeho "dílna", kde pracuje kolem sedmi set lidí, ale on sám osobně. Vedle své dílny má také malou skupinu "super developerů", kteří poskytují extrémně drahé, ovšem také extrémně cenné rady.


HN: Foster staví v Londýně, Abú Dabí nebo Pekingu. Jak jste ho přilákali do Prahy?

Měli jsme nezbytné osobní kontakty na jeho přátele. A potom dal najevo, že si ho získal náš koncept. Svoji roli sehrála i samotná lokalita. Trojmezí je pro architekta dramatické - střetává se tam paneláková atmosféra Jižního Města s relativně zachovalejší přírodou kolem potoka Botiče.


HN: Jak na vás Foster zapůsobil?

Je to člověk, který vzešel z chudých poměrů. Dnes je miliardářem, který po světě létá vlastní stíhačkou. Umí maximálně využívat svůj čas, a vedle hodnoty projektů ho pořád zajímá jejich krása i účelnost, pořád mu jde o věc samotnou.


HN: Je to ve vašem byznysu obvyklé? Skutečně zbývá dost místa pro umění, když jde zároveň o obrovské peníze?

Samozřejmě, že každý máme rádi perfektní auto a vůbec životní styl na určité úrovni. Ale také máme své fantazie a touhu splnit si přání, aby po nás zůstalo něco pořádného.


HN: Zní to krásně - stavět místo šedivých panelákových "králíkáren" sídliště, která budou těšit oko i ducha obyvatel. Ale kdo to zaplatí? Všechno přece nemůžete promítnout do cen pro klienty, to by také mohly zůstat vaše byty a kanceláře prázdné.

Možná nejlíp to vystihl právě Norman Foster. Trochu mě udivilo, když se zabýval i takzvanou optimalizací bytových jader, což vede k snižování nákladů na výstavbu interiérů. Zdůvodnil to ovšem jasně: Nějak si musíme vydělat právě na to, abychom si pak mohli dovolit třeba krásné fasády.


HN: Jak se tahle cesta vaší firmě MCA vyplácí?

Na ekonomické výsledky si rozhodně nestěžujeme. Už delší dobu se ale zabýváme změnou rozsahu naší práce. Chceme být především pozemkoví developeři. Zajímají nás přitom dlouhodobé projekty, v řádu milionů čtverečních metrů. My se postaráme o zajištění a scelení pozemků, koncepci, vizi projektů. Jejich uskutečnění už bude záležitostí našich partnerů.


HN: Finančně se na vašich projektech má podílet například i skupina PPF Investments. Podle čeho partnery vybíráte?

Musí splňovat dva kvalifikační předpoklady: Mít hodně peněz a zároveň ducha, smysl pro to, aby projekt dopadl podle našich představ.


HN: Jakou plochu vlastně v Praze celkem vlastníte?

Miliony čtverečních metrů. Vždy jsme usilovali o získání velkých ploch v celku. To se podařilo kolem roku 2000. Teď nás malincí překupníci pozemků občas rozčilují, když mají uprostřed našich celků svých pár metrů a licitují s námi o ceně. Parazitují na našich záměrech.


HN: Ale nepatří právě tohle k normálním spekulacím s pozemky? Vždyť nejde o nic jiného než levně koupit a výhodně prodat - což je normální podstata obchodu. Vy sám to svým konkurentům neděláte?

Ale jistě, pro naše podnikání je vždycky nejlepší získat takzvaný "zlatý pruh" - to znamená pozemek uprostřed jiného, s nímž má konkurence vlastní záměry. Zrovna nedávno jsme získali takovou plochu - jde ovšem o sto tisíc metrů čtverečních, my netroškaříme. Už se také ozval vlastník okolních pozemků - moc se těším na vyjednávání.