Ustrnuli jsme v bulváru

Příšerně mi vadí bulvární lži, říká Alexandra Merunková. Pochopila jsem, že vše prochází svým vývojem. Po čtyřicetileté nevoli je jasné, že k nám po revoluci dorazilo uvolnění, všichni mohou v rámci demokracie všechno. Ale všechno jen tak nejde. Když jsem se učila novinářské řemeslo, informaci k publikování jsem musela ověřit nejméně ze tří zdrojů. Na mikrofon jsem na živo směla až po půlroční stáži, kdy jsem pouze takzvaně rámovala (hlášení času před a po zprávách) V rámci uvolnění a civilnosti dnes na mikrofon mluví kdekdo. Bez znalosti dýchání, bez správné dikce a co je nejhorší bez obsahu. Respektive s obsahem laciným, senzacechtivým a většinou fakty nepodloženým. To samé platí pro tisk .

Ale dnes už přece nemusíme být tak lační, je patnáct let po revoluci a výše zmíněný vývoj jde dál. V bulváru jsme však ustrnuli a i ten by se měl vyvíjet. Po zkušenosti se starostováním vidím, jak neblaze působí na širokou veřejnost. Bez úcty, ale v rámci demokracie, si přišel kdekdo otevřít pusu, kdekdo zapomněl kouzelné slůvko prosím, kdekdo zapomněl, co znamená být způsobný a kde kdo používal a vyhrožoval bulvárem. Tato nekulturnost se šíří jako lavina- připadají vám politické diskuse na nejvyšší úrovni alespoň způsobné? Jak často se potkáme se způsobnými prodavačkami, úředníky, lékaři, cestujícími v tramvajích?

Osobně vidím velkou vinu ve sdělovacích prostředcích. Nepřijímám názor, že vysíláme či píšeme to, co lidi chtějí nebo že média pouze odrážejí skutečnosti. Ne, sebekomerčnější sdělovací prostředek, ať rádio, televize nebo tisk obrovsky ovlivňuje široké okolí. Proto je i bulvární sdělovací prostředek povinen projít, už konečně, vývojem a kultivovat sebe a tím i čtenáře, posluchače, diváky . Na západ od našich hranic už tento proces začal. Kdy a odkud začneme my? Možná u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Syndikátu novinářů? Jsou to orgány, které mají v moci začít ovlivňovat, jen ne prosím cenzurovat. Musely by však sami projít ozdravným vývojem, aby se staly tím, čím mají, být skutečně nepolitickými a nezkorumpovatelnými orgány, takovými, které se hlásí k novinářské etice dle odkazu K.H.Borovského, E.E. Kische či Karla Čapka.

A kde začnu já? Odcházím na jednání zastupitelstva města s předsevzetím, že budu vstřícná, konstruktivní a pragmatická, nenechám se vytočit - zkrátka milá a způsobná. Všimne si toho někdo?