Drobní japonští investoři už zvedají hlavy

Drobní japonští investoři už zvedají hlavy

Stává se občas, že když podniky ve Spojených státech ohlásí plán fúze, akcionáři jí mohou zabránit, ať už kvůli ceně, nebo z jiných důvodů. V Japonsku si nikdo nemůže vzpomenout, že by se tam tohle mohlo stát - ovšem až do čtvrtka 22. února 2007.

Investiční fond, který vede Američan Scott Callon, získal podporu akcionářů a podařilo se mu minulý měsíc zablokovat fúzi malé tokijské ocelářské firmy Tokyo Kohtetsu s větší ocelárnou Osaka Steel. Zvítězil tak zároveň i nad dvěma japonskými obry: nad největší japonskou ocelárenskou společností Nippon Steel a obchodním podnikem Mitsui, které jsou největšími akcionáři obou firem, jež se chtěly spojit. A tuto fúzi podporovaly. Jenže cena této operace byla pro akcionáře Tokyo Kohtetsu velmi nízká a neodrážela tržní hodnotu firmy.

Názory jiných je nezajímají

"Historicky převládá mezi podnikatelskou elitou v Japonsku postoj, že ona sama nejlépe ví, jak řídit podnik, a na názory jiných nebere zřetel," říká Callon, bývalý manažer banky Morgan Stanley. To, že jednotliví akcionáři se spojili v odporu vůči této fúzi, znamená, že zvedli hlavu, dodal.

V minulosti naprosto tiší akcionáři nabývají nyní v Japonsku na síle, otřásají pozicí manažerů a zvyšují naději, že hospodářské oživení země půjde rychleji kupředu. Dříve byly japonské podniky většinou vlastněny bankami nebo spřátelenými firmami, ale dnes musí ve zvýšené míře brát v úvahu individuální akcionáře a nezávislé investiční fondy.

Jen 11 procent z 12,5 bilionu dolarů japonských osobních aktiv připadá na akcie a podobné investice. Pro srovnání: v USA je to 31 procent ze 40,5 bilionu dolarů. Většinu peněz Japonci ukládají v bankách, které tradičně hrají velkou roli ve financování velkých podniků.

Nedávno však Japonci začali mít v oblibě ukládání peněz do akcií. Počet jednotlivých akcionářů vzrostl v roce 2005 na 38,1 milionu. V roce 1996 to bylo 27,4 milionu. A trh se dále prudce rozvíjí.

Tento trend může přimět japonské podniky, aby využívaly svých zdrojů mnohem efektivněji. Na tokijské burze se obchodují podniky pod hodnotou jejich aktiv.

"V japonské ekonomice se vyskytuje dosti neefektivnosti, takže pročištění alespoň některých podniků by mohlo zvednout hospodářský růst na několik let dopředu," uvádí Marc Goldstein z poradenské agentury Institutional Shareholder Service.

V několika posledních měsících donutilo několik agresivních investorů japonské podniky, aby ustoupily jejich požadavkům. V říjnu americký investiční fond Steel Partners Japan Strategic Fund koupil 23,1 procenta akcií malého výrobce instantních nudlí Myojo Food a hodlal v něm získat většinu. Manažeři Myojo chtěli zachovat nezávislost své firmy, ale nakonec museli souhlasit s jejím prodejem většímu výrobci Nissin Food Products. A to umožnilo fondu Steel Partners prodat svůj podíl v Myojo se ziskem. Nyní uplatňují podobnou strategii vůči pivovaru Sapporo Holdings.

Úkol, před nímž stál Scott Callon, byl ovšem mnohem obtížnější. Jeho investiční fond ovládal totiž jen 11 procent akcií tokijské ocelárny a teoreticky nemohl zabránit její nevýhodné fúzi.

Callon je ovšem na podnikání v Japonsku dobře připraven. V dětských letech tam tři roky žil a naučil se základům japonštiny. Později se v tomto jazyku zdokonalil, když jej do Tokia vyslal jeho zaměstnavatel, ústav Morgan Stanley. Tento vysoký, hubený a rychle mluvící Američan získal doktorát na prestižní Stanford University, kde studoval japonskou politiku.

Napsal knihu, v níž dokazoval, že japonský systém křížového vlastnictví firem a těsných vztahů vlády a velkých podniků "se rozpadá".

V roce 2005 založil s japonským partnerem investiční fond Ičigo. Je s aktivy 25 milionů dolarů poměrně malý. Loni v dubnu Ičigo investoval do ocelárny Tokyo Kohtetsu. Než se Callon stačil "rozkoukat", jak naložit s novými akciemi, firma Kohtetsu už začala jednat s Osaka Steel o fúzi, která jim měla přinést řadu výhod, například dodávky oceli by si obě firmy rozdělily podle blízkosti zákazníků od výrobních závodů.

Kampaň byla úspěšná

Jenže celá operace byla velmi neprůhledná a navíc managementy obou firem odmítaly sdělit jednotlivým akcionářům podmínky fúze. Jedno však bylo jisté: drobní akcionáři Kohtetsu si mysleli, že prodělají. Callon se rozhodl, že se pokusí získat na svou stranu drobné akcionáře. Investiční fond Ičigo požádal management Kohtetsu, aby mu poskytl seznam všech akcionářů. Ten odpověděl, že jim dá všechny podklady, a ať si ten seznam z nich sestaví sám.

Šlo o 1600 akcionářů, z toho 94 procent individuálních. Pracovníci fondu si je ručně za dohledu pracovníků managementu ocelárny naskenovali.

Fond firmě sdělil, že se pokusí spojení obou oceláren zablokovat na valné hromadě. Vyrozuměl o svém záměru i všechny investory v seznamu a zahájil rozsáhlou kampaň, aby je získal na svou stranu.

Týden před setkáním akcionářů požadoval fond Ičigo na vedení firmy, aby byla zvýšena cena akcií sloučeného podniku, které investoři při fúzi dostanou. Management to však odmítl. Na valné hromadě se 42 procent akcionářů Tokyo Kohtetsu rozhodlo hlasovat proti fúzi. Management prohrál a označil hlasování za "skutečně politováníhodné". "Ztratili jsme skvělou příležitost," dodal. A oznámil, že v této fázi další jednání s Osaka Steel za lepší cenu neplánuje.