Co právě dělám: Tomáš Císařovský, malíř

Je jedním z nejuznávanějších českých výtvarníků. Maluje jen olejovými barvami, většinou portréty a figurální výjevy, v posledních letech i krajinu. Pracuje v tematických cyklech, např. Z deníku dědy legionáře (1989), Naty, přepni to! (1994), Bez koní (1996), Prázdniny v Čechách (2006). Vystavuje v českých i zahraničních galeriích, jeho dílo je zastoupeno ve veřejných i soukromých sbírkách. Žije a pracuje v Praze.

V posledním čase toho dělám až moc. Denně jsem v ateliéru a nové obrazy mi rostou utěšeně pod rukama. Maluji dva nové cykly zároveň. Jeden je tak trochu retro, jde o výjevy dávno prošlých dějů. Jinak než malováním je z paměti neodplavím. Druhá řada obrazů, rovněž figurální, je zcela soudobá. Sám se divím, že i po mnoha letech se dovedu v dobrém smyslu slova překvapit. Zároveň mě ale mrzí, že nemám třetí ruku, protože vůbec nestíhám zpracovat zážitky z putování po Islandu, kde nám matka Země ukázala - stručně řečeno - svoji krásnou tvář.
  Moje vesměs skvělé ateliérové rozpoložení má ovšem nevýhodu: moc se nedokážu zabývat ničím jiným, vše ostatní je vlastně bezmezná otrava a ztráta času. Třeba banální maličkost, jakou je placení složenek, je pro mě takřka nadlidský úkol.
  Jinak pracuji na grafikách pro bibliofilské vydání indiánských povídek Jáchyma Topola. Promýšlím a připravuji několik samostatných výstav, které mě letos čekají. Abych trochu zpomalil, po večerech si s velkým zanícením pouštím různé scény z filmů slavného režiséra Andreje Tarkovského. Právě jsem dočetl Norské dřevo od Haruki Murakamiho, krásnou knihu, kterou jsem dostal k Vánocům od starší dcery. Nenechal jsem se otrávit kritikou a s chutí zašel do kina na Goyovy přízraky. To nám s ženou připomnělo, že si už dlouho slibujeme zajet v předjaří do Madridu, strávit pár dnů v Pradu, poblíž velkých mistrů, a večer probírat zážitky v nějaké malé vinárně na rohu, což si v Praze nemáme čas dopřát. Tak se moc těšíme.