Švédská penzijní reforma přitahuje další země

Stárnoucí obyvatelstvo a ochabující veřejné finance jsou důvodem, proč je reforma penzijního systému globální prioritou. A iniciativa, s níž skoro před deseti roky přišlo Švédsko, je proto při řešení problému starobních důchodů příkladem k zamyšlení.

Stockholm postavil systém veřejných penzí na vztahu osobních příjmů a průměrné délky života, a tím lidi povzbudil k tomu, aby byli produktivnější a odcházeli do důchodu později. Vyhnul se tím politické paralýze, která v jiných zemích maří potřebné změny.

Zajímají se Rusko i Egypt
Některé východoevropské země, například Polsko a Lotyšsko, se v zápase proti dědictví komunistického režimu rozhodly jít v této oblasti švédskou cestou. I tak rozdílné země jako Brazílie a Rusko využily v penzijní reformě některých prvků švédského systému. Studie Světové banky o švédském řešení byla přeložena do čínštiny. A v dubnu egyptská vláda zveřejní plán nápravy své selhávající penzijní soustavy podle švédské verze.

"Neexistuje žádné magické řešení penzijního problému. Ale vlády na celém světě studují švédský systém," říká americký profesor Kent Weaver a dodává: "Začínají ho považovat za nejlepší ze všech těch nedokonalých."

Švédský plán, zčásti navržený americkým expertem, je konvenční v tom smyslu, že do penzijního fondu přispívají lidé, kteří pracují. Ale platby sociálního pojištění jsou kalkulovány podle vztahu výše mezd a projekce délky života, což umožňuje pružnost v přizpůsobení příjmů penzijních fondů demografickým změnám.

K reformě přistoupilo Švédsko v roce 1999, takže od té doby neuplynulo dosti času, aby bylo možno nový systém důkladně vyzkoušet. Švédské hospodářství je od roku 2003 na vzestupu, takže kalkulace výše důchodů ukázala, že by penzista dostával více než za starého systému.

Nedostatek nového systému se spatřuje v tom, že když ekonomický růst poklesne, penzisté by dostávali méně peněz. "Zatím k tomu nedošlo, ale dojde k tomu," uvádí Ole Settergren ze švédské sociální pojišťovny.

Tento přístup je v příkrém rozporu s nynějším nejrozšířenějším systémem, kdy lidé dostávají důchody v pevně stanovené výši, jenže to znamená, že pokud se ekonomice nedaří, stát se zadlužuje. Švédský systém, "není dobrý v případě, že chcete podporovat menší pracovní nasazení," říká Američan Edward Palmer, profesor stockholmské univerzity, který se podílel na vytvoření nového penzijního systému ve Švédsku.

Může to být dobrý systém, ale politici v řadě zemí s jeho prosazením váhají a reformu odkládají, protože jsou si vědomi rizika, že bude spojena s nepopulárními kroky, jako jsou pozdější odchod do důchodu a případně i nižší penze. "Politické diskuse kolem zvyšování věku pro odchod do penze jsou samozřejmě nesrovnatelně obtížnější než pouhé matematické výpočty," soudí Robert Holzmann ze Světové banky.

Švédský plán má i své kritiky. Je samozřejmě velmi obtížné "prodat" ho v západní Evropě, kde obyvatelé považují štědré penze za své nezcizitelné právo. Mezinárodní organizace práce soudí, že penze musí zaručovat nejméně 40 procent průměrných příjmů před odchodem do důchodu. Švédsko na rozdíl od většiny západoevropských zemí takové záruky nedává. Jeho systém rovněž zachovává existující nerovnost příjmů: pracující, kteří za produktivního života více vydělávali, dostanou vyšší důchod. Například americký systém sociálního zabezpečení sice respektuje výši celoživotních příjmů, ale přerozděluje určitou část příspěvků od bohatších občanů na důchody chudších pojištěnců.

Základním principem švédského modelu je, že většina lidí bude muset pracovat více a déle, aby získali takový důchod, který jejich prarodiče považovali za zaručený.

Švédové "přesunují náklady stárnutí spíše na každého jedince, než na celou společnost," uvádí profesorka Sarah Brooksová z Ohio State University.

Švédský model podporuje Světová banka. A rovněž ekonomové Evropské centrální banky jej považují za dobré řešení, protože v roce 2050 bude jedna třetina obyvatel nyní třináctičlenné eurozóny starší 64 let.

Pro země s napjatým rozpočtem je švédský model považován za "lepší než žádný", jinými slovy, že nižší důchody mohou zabránit kolapsu celého penzijního systému.

V Polsku jsou už efekty penzijního systému ve švédském stylu znatelné. "Dlouhodobé důsledky vlivu stárnutí obyvatelstva na státní rozpočet jsou nejnižší v celé Evropské unii," uvádí studie EU.

Přesvědčily je osobní účty
Podobně jako ve Švédsku je i v Polsku část příspěvků na sociální pojištění registrována na osobních účtech a příjmy z nich jsou investovány do vzájemných fondů. Švédové platí 18,5 procenta svých mezd a platů do penzijního systému, a jen malá část z toho - 2,5 procentního bodu - jde na osobní účty. V Polsku jde 19,52 procenta hrubé mzdy do penzijního systému a na osobní účty 7,3 procentního bodu.

Byla to právě myšlenka osobních účtů, která Švédy přesvědčila o přijatelnosti penzijní reformy. Každý, kdo ve Švédsku platí sociální pojištění, dostává každoročně poštou zprávu o stavu svého osobního penzijního účtu a dozvídá se tedy, kolik bude jako penzista brát.

Z účtu sice nelze vybírat peníze, ale má to kladný psychologický efekt, který nutí lidi, aby pracovali déle, a získali tak v budoucnosti vyšší penze.

Největší nevýhodou švédského plánu je to, že je relativně nevyzkoušený.

První vlna důchodců, kteří budou vypláceni už podle nového systému, přijde až za několik let. Ovšem za předpokladu, že od termínu zavedení tohoto systému nedojde ve Švédsku k výraznějšímu zpomalení hospodářského růstu.

Náklady penzijního systému v poměru k HDP