Břetislav Koč

  Mendel  Po absolvování opavského gymnázia studoval Mendel v letech 1840 až 1843 na Filozofickém institutu v Olomouci a roku 1843 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně. Vysvěcen na kněze byl roku 1847. Od roku 1849 učil na gymnáziu ve Znojmě, dále však studoval, především přírodní vědy ve Vídni. V Brně byl členem Moravskoslezské společnosti pro zvelebení orby, půdoznalství a vlastivědu. Roku 1868 se stal opatem brněnského Augustiniánského kláštera. V něm prožil zbytek života a 6. ledna 1884 zemřel.

Objev téměř zapomenutý

Ještě před jmenováním opatem kláštera však J. G. Mendel v jeho prostorách, především na proslulé zahrádce, uskutečnil své legendární pokusy s křížením různobarevných odrůd hrachu, z nichž vyvodil a formuloval zákony dědičnosti. Při organizaci a utřídění výsledků pokusů i při formulaci zákonů genetiky využil svých znalostí z dalších oborů, které studoval, a to fyziky, matematiky i chemie.

Mendel publikoval svůj objev roku 1865 pod názvem Versuche uber Pflanzen - Hybriden v nepříliš známém časopisu Verhandlungen. Objev a jeho autorství proto skoro upadly v zapomenutí. Až po 35 letech na článek narazili Mendelovi následníci v bádání nad problémy dědičnosti, botanici Hugo de Vries, Karl Correns a Erich von Tschermak, když studovali literaturu pro svou práci. Rok 1900 se tak stal počátkem letopočtu vědecké genetiky.

Peripetie genetiky i brněnské výstavy

  Muzeum  Muzeum Johanna Gregora Mendela

Genetika to jako věda neměla ve své nepříliš dlouhé historii snadné. Její znovuobjevení po 35 letech se stalo jen první z takřka románových epizod. Genetika se o půlstoletí později nehodila sovětské vědě, přednost měli Mičurin a Lysenko. Mendel a jeho teorie tak byly ve sféře vlivu "nejpokrokovější sovětské vědy" opět, tentokrát programově, zapomenuty.

Peripetií z nedávné doby pak bylo vystěhování stálé expozice o Mendelovi z jejího autentického prostředí v Augustiniánském klášteře během roku 2000. Církev, jako majitel objektu, tento akt tehdy zdůvodnila nutnými opravami v objektu kláštera. Brno však učinilo již o několik let dříve podobnou zkušenost s dosud nenahrazenými - a částečně nenahraditelnými - expozicemi Technického muzea v dalším restituovaném církevním objektu v centru města. Zvedla se tedy vlna dotazů i pobouřených reakcí, a to i ze zahraničí.

Letos se nakonec podařilo s podporou vědců světového věhlasu uspořádat v klášteře sv. Tomáše zatím jen dočasnou výstavu pod názvem Génius genetiky, oslava Gregora Mendela vědou a uměním. Výstava se ve třech sekcích zaměřuje na Mendelův život: Zázemí a motivace, výzkum a metody, experimenty v historickém kontextu své doby a objev buněčné teorie. Sekce jsou doplněny vědeckými nástroji, knihami s Mendelovými poznámkami, dopisy, fotografiemi i plány skleníku, kde prováděl své pokusy.

Dalším cílem mezinárodního týmu, který Brnu vrátil expozici o jeho slavném obyvateli, je vybudovat do roku 2004 v prostorách opatství Mendelovo muzeum genetiky a Mendelovo centrum přírodních věd.

Od G. M. ke GMO

To, co Gregor Mendel nazval "dědičnými jednotkami", nemohl s technickými a laboratorními možnostmi své doby lépe definovat, neboť tehdy nebylo možné poznat hmotnou podstatu dědičnosti, funkci deoxyribonukleové kyseliny (DNA) a nositelů genetických informací, genů.

Po většinu 20. století pak využívali šlechtitelé rostlin genetických zákonů a principů dědičnosti při klasickém křížení s následnými výběry ze stovek a tisíců náhodně docílených kombinací. Poznání dalších příčin změn v dědičnosti a zejména poznání fyzikálních či chemických vlivů na náhodné změny v genetické informaci vedlo k rozvoji nových šlechtitelských metod. Například tvrdým radioaktivním ozářením a postupným pečlivým výběrem a dalším šlechtěním byly získány široce rozšířené a dlouhodobě bez problémů používané a fakticky "geneticky upravené" odrůdy plodin - u nás konkrétně především sladovnického ječmene.

Od nevypočitatelných výsledků mutací ale šlechtitelé dospěli k moderním postupům genetického inženýrství: K metodám, jejichž výsledkem jsou tzv. geneticky modifikované organismy - GMO.

Genetika se tak opět dostává do popředí zájmu. Zastáncům "přírodních" potravin se při zmínce o GMO ježí srst, vědci dokazují, že jsou současné metody šlechtění bezpečnější než uměle vyvolávané mutace před půlstoletím, z "ekologických aktivistů" a exhibicionistů se i u nás již stali v konkrétních případech ekoteroristé ničící pokusné porosty, vedené podle schválených regulí a principů předběžné opatrnosti.

Za to však Johann Gregor Mendel nemůže. Pouze se jím objevená a dalšími generacemi vědců mnohem důkladněji poznaná a ku prospěchu lidstva využívaná genetika dočkala dalších peripetií. Ale přežila už mnohé.

Autor je redaktorem časopisu Úroda a týdeníku Zemědělec

(Další informace o Mendelovi je možné získat na adresách www.vrazne.cz, www.biotrin.cz či www.mendel-museum.org.)

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist