Dostihnou naše bankéře noční můry ze City?

Rozloha londýnské City je jedna čtvereční míle. Přes týden tam pracuje až 400 tisíc lidí, ale přes víkend se úplně vylidní, s výjimkou jednoho z největších londýnských trhů, který se vždy koná v neděli od časných ranních hodin a kde skutečně můžete koupit úplně vše. Povolání bankéře bylo a zatím stále je považováno za jedno z nejprestižnějších ze všech. Je tudíž s podivem, že podle nedávného průzkumu, který se uskutečnil mezi finančníky v City, jich více než sedmdesát procent chce opustit svá lukrativní místa, z čehož padesát procent tak hodlá učinit do dvou let a dvacet procent do pěti let. A to se v současné době bankéřům, zvláště těm investičním, daří více než dobře. Před třemi lety byla tato situace (nejen v City, ale i v jiných finančních centrech, jako jsou New York, Tokio, Frankfurt) ještě mnohem horší. Jako hlavní důvody se udává nechuť pracovat dlouho (až čtrnáct hodin denně), strach z teroristických útoků, nižší bonusy než v minulých letech (což momentálně není ten hlavní důvod, protože minulý rok byl více než úspěšný) a také fakt, že v poslední době spousta jejich kolegů ztratila svá místa, což zvláště u některých z nich vyvolalo silné deprese. Většina z bankéřů již také netouží bydlet v Londýně ani v jeho příměstských částech, ale chtěli by se odstěhovat na venkov, kde si hodlají užívat nefalšovaného venkovského života se všemi jeho plusy.

Myslím si, že by nebylo od věci uspořádat obdobný průzkum mezi českými finančníky, kteří, alespoň podle mého názoru, zatím své zajímavé posty opustit dobrovolně netouží, i když je pravda, že většina z nich již vyměnila městský ruch za klid nedalekých satelitních městeček a vesnic. Je ovšem možné, že když už nastoupili uvedený trend, tak v brzké době třeba přijdou i na to, že je snad skutečně pohodlnější ani ve svém oboru nepracovat. Možná, že někteří již začali uvažovat i o dalších zajímavých alternativách, k čemuž vede rovněž neustálé snižování pracovních míst v bankovním a finančním sektoru u nás. To je vyvoláno jak jeho "monopolizací", tak technickým rozvojem oboru, kdy oba popsané důsledky velice výrazně "tlačí na pilu" snižování nákladů, a to především nákladů na pracovní sílu. Nepopírám, že existují i bankéři, které již nebaví jejich původní povolání a věnují se různým zájmům a zálibám, jež v mnohých případech skutečně nemají již nic společného s bankovnictvím, i když většinou se opět "hraje" o peníze a ovšem většinou zase o peníze těch druhých.

(vint)