Lucie Výborná: Běžícího šéfa trefím na třicet metrů

Lucie Výborná je oblíbenou rozhlasovou i televizní moderátorkou, ale patří i k úspěšným novinářkám, dokonce v šéfredaktorském křesle. Za manžela má českého zápasníka sumó Jaroslava Poříze a před čtyřmi lety se stala maminkou malé Vanessky.

Kde se jako moderátorka cítíte nejlépe a nejjistěji - na pódiu před publikem, u rozhlasového mikrofonu, nebo před televizními kamerami?

Kdybych mohla vaši otázku trochu přeformulovat, odpověděla bych, kde se cítím nejšťastnější: ve studiu v rozhlase. Je to stav, který se těžko popisuje. Radost, pohoda... Jako by z vás okolní svět úplně spadl. Platí to i v těžkých životních chvílích - osobní trápení jde najednou stranou. Stejný pocit jsem zažila i při televizních natáčeních v nějakých zajímavých exteriérech při fyzicky náročných činnostech.

Ve středu 28. února vysílala Prima TV naposledy magazín Extra, který jste střídavě moderovala s Evou Aichmajerovou. Mrzí vás to, nebo je to pro vás už definitivně uzavřená kapitola?

Byla to uzavřená kapitola ještě dříve, než jsem dávala výpověď.

Ne každý o vás ví, že jste velmi dobrá střelkyně z luku. Jak jste se dostala právě k Amorově zbrani?

Nejprve musím předeslat, že ta už poměrně dlouho leží netknutá ve svém nebezpečně krásném černém kufříku, takže vlastně nevím, jestli jsem dobrá střelkyně. Ke střílení jsem se dostala na jedné akci, kde jen tak pro pobavení hostů přinesli long bows - klasické anglické dřevěné luky. A když jsem vystřelila a ono to poprvé letělo, cítila jsem se božsky. O něco méně skvěle jsem si připadala, když jsem se pak na trénincích nemohla trefit vůbec, když jsem prostřelila železnou šachtu vzduchotechniky nebo dveře ve svém pokoji.

Střílíte závodně, nebo jen tak pro radost?

Na závodní střelbu je třeba času a ten já bohužel nemám. Mám čtyřletou holčičku a práci v médiích, k tomu je třeba se občas hýbat... Takže jasně pro radost.

Na jakou vzdálenost si troufnete trefit šípem bezpečně cíl?

Rychle běžícího šéfa trefím na vzdálenost asi třiceti metrů... (smích)

Netajíte se tím, že mnohem raději než módní novinky a doplňky nakupujete potápěčské lahve, neopren, brýle, masky. Skutečně se lépe cítíte pod vodní hladinou, než ve společnosti?

Myslím, že na tom není nic nepochopitelného. Ve stěně v Adršpachu, na palubě jachty za sílícího větru nebo ve třicetimetrové hloubce na vás parťáci - máte-li nějaké - nezírají proto, že by rádi hodnotili, jak vypadáte. Ale jedině proto, že čekají, co uděláte. Mnohdy je na tom závislé i jejich vlastní zdraví. Navíc mi tato činnost připadá mírně smysluplnější než plkání na nějakém večírku.

Jedním z vašich dalších koníčků je i cestování. Ostatně, jako šéfredaktorka časopisu Travel Digest to máte takříkajíc v popisu práce. Byla jste ve Francouzské, na Islandu... Kam byste se ještě chtěla vypravit?

Sním o potápění v Antarktidě. Antarktické léto právě skončilo, takže si budu muset počkat... Ale jsem připravena vyrazit ještě letos. Asi v prosinci. V současné době vybírám vhodné lodě. Také bych chtěla vidět Mys Horn a proplout Drakeovým průlivem, tak mě napadlo, že bych to vzala při jednom.

A co tuzemsko - prozraďte své oblíbené kouty v Čechách či na Moravě!

Mám ráda Liberec - je to nádherné město se spoustou možností a krásným krajem. Nejhezčí lezecké zážitky mám spojené s Adršpachem a Prachovem, a krajem mého dětství jsou nádherné Lužické hory. Nikde jinde to brzy ráno v létě nevoní, jako právě tam.

Mezi našimi čtenářkami je mnoho matek. A ty možná bude zajímat, jak zvládáte při svém pracovním vytížení péči o dcerku. Platíte si chůvu, nebo nastupuje babička?

Jedno dítě - žádné dítě, říká se a je to pravda. Smekám před maminkami s dvěma a více dětmi a pevnou pracovní dobou. Mé vytížení proti jejich je legrační. Snažím se udělat největší možný díl práce dopoledne, když je Vanessa ve školce, nebo píšu v noci, když spí. Když odjíždím, beru ji buď s sebou, nebo nastupuje babička.