Iráku se nedaří zvyšovat těžbu ropy

Vývoj těžby ropy v Iráku

Stále se zdražující ropa dělá radost nejen investorům, kteří spekulují na růst cen černého zlata, ale i irácké vládě. Jeden barel totiž dnes stojí dvakrát tolik co za diktatury Saddáma Husajna. To je alespoň drobná náplast na to, že Iráku se od americké invaze příliš nepodařilo zvýšit těžbu strategické suroviny, z níž by mohla být financována obnova země.

Ceny ropy letí vzhůru už pátým dnem a včera znovu prolomily letošní maximum. Jeden barel ropy Brent tak stál 64,5 dolaru. Cena je již o více než šest dolarů nad svým padesátidenním průměrem. Hlavní důvody? Zajetí 15 britských námořníků v Íránu, spor o jaderný program Teheránu a chystané sankce OSN. Svou roli však sehrál i kartel OPEC, který od loňska snížil svou produkci o jeden milion barelů ropy denně.

Druhé místo je zatím utopií

Ropní šejkové jsou se stávající situací spokojeni a další omezení těžby, ale ani její zvýšení, zatím neplánují. Ne tak Irák, který je sice také členem kartelu, ale spolu s Angolou se nepřipojil k dohodám, podle kterých OPEC loni v listopadu a letos v únoru produkci snížil.

Naopak se snaží získat strategické suroviny co nejvíce. Úspěšný však příliš není. Nyní totiž vytěží asi dva milióny barelů denně.

Těsně po válce přitom američtí představitelé očekávali, že během roku a půl od oficiálního konce invaze vzroste těžba v Iráku na 3,5 milionu barelů za den a během několika let dokonce na šest milionů denně. Při takovém množství by Irák byl druhým největším světovým vývozcem ropy hned za Saúdskou Arábií.

Dnešní těžba však nedosahuje ani předválečných hodnot. Co se děje s ropou v zemi, která má podle televize BBC třetí největší zásoby černého zlata na světě? "Irácký ropný průmysl posledních několik let stagnuje. Od války se nic nezměnilo. Není to tím, že by se místní vládní představitelé nesnažili nic udělat. Problém je, že kvůli bezpečnostní situaci toho mnoho dělat nemohou," řekl BBC Manoucher Takin, analytik Centre for Global Energy Studies v Londýně.

Hlavním problémem v obnově iráckého ropného průmyslu je to, jak dostat ropu ze země. Z Iráku vedou pro ropu pouze dvě cesty. Po moři, z terminálu blízko Basry, a severní cestou, ropovodem do přístavu Ceyhan v Turecku. Především potrubní cesta, kterou putuje ropa z tzv. Severních studní, je neustále terčem sabotáží a od svržení diktátora Husajna v podstatě nefunguje. Zámořské trhy jsou tak odříznuty od celé jedné třetiny iráckých ropných zásob.

Země je navíc na pokraji občanské války - hrozí etnicko-náboženský rozkol, politický dialog mezi představiteli různých iráckých sil je ztěžován, samosprávné zájmy převládají nad národními, teroristická aktivita roste a zostřuje se kurdský problém.

Chybějí kapacity a investoři

V zemi je také nedostatek výrobních kapacit. Některé rafinérie byly podle BBC po letech diktatury v takovém stavu, že nedokázaly vůbec vyrábět benzín, naftu nebo topný olej. Také proto se v zemi s obrovskými ropnými zásobami stále tvoří fronty u čerpacích stanic a lidé často čekají několik hodin, než se k benzínu dostanou.

Nikdo však nepochybuje o tom, že potenciál irácké ropy je obrovský. Nejenže zdejší zásoby patří k největším na světě, ale navíc jsou i lehko přístupné. Pro zemi je teď důležité přilákat zahraniční kapitál. I proto byl na konci února přijat nový ropný zákon, který by měl zvýhodňovat zahraniční investory.

Ti se však zatím bojí do Iráku investovat kvůli neustálým bojům, říká Takin. "Mnoho z nich však jen čeká, až se situace zlepší. Pak si dovedu představit nárůst těžby na avizovaných šest miliónů," dodává.