Říká se o vás, že konkurujete Dádě Patrasové, nebo jste vlastně "méně známá Dáda". Jak vnímáte svou pozici vy? A čím se od Dády Patrasové podle vašeho názoru lišíte?
Hlavně tím, že si ke všem svým písničkám skládám sama hudbu a texty. Dohlížím i na studiové práce, protože dětská písnička ve stylu Baby-pop, který hrajeme, se od ostatních hudebních stylů liší rytmem, melodičností a hlavně jiným způsobem nahrávání. A pak, zajímám se o děti také v oblasti psychologie, biologie, pedagogiky a fyziologie. Děti totiž vnímají a slyší hudbu jinak, než my dospělí (srdíčko dětem bije jinak než dospělým). Je to celá čarodějná kuchyně, založená na moderních výzkumech. Snažím se, aby se písnička pro dítě stala hračkou, která doplňuje jeho poznávání světa a rozvíjí myšlení. Myslím, že tohle na televizních obrazovkách chybí, proto jsou naše koncerty vyprodané a termíny zamluvené i dva roky dopředu.
Cesta k dětem, nebo spíše zábavným programům pro děti se u vás klikatila přes Pedagogickou fakultu. Nakonec jste se stala profesionální zpěvačkou, kterou si pořadatelé podávají z ruky do ruky. Co vás přimělo vytrvat a nerezignovat na svůj sen?
Jsem hravá povaha. Neumím si představit svůj život bez dětí, bez jejich rozesmátých pusinek a bez té švandy, která s nimi je. Na šoubyznys pro děti se nedá pohlížet jako na zdroj zbohatnutí, to musíte zkrátka dělat, protože vás to baví. A my si vlastně chodíme do práce hrát a zpívat. To je to nejkrásnější, co se mi v životě mohlo stát. A co se týká vytrvání, naučila jsem se obchodovat, dělat marketing a produkci. Hodí se mi moje zkušenosti a praxe obchodní ředitelky a každá překážka mě postaví do bojovné pozice a nutí mě se s problémy poprat.
Dnes máte svou agenturu, produkujete cédéčka s autorskými písněmi a dokonce jste s Renatou Frančíkovou vydala knihu Kreslíme, zpíváme, počítáme. A to navzdory tomu, že jste dlouho trpěla vážnými zdravotními problémy. Kde berete na všechny své aktivity energii?
Nejsem zvyklá fňukat a stále poukazovat na to, kde mě co bolí. Raduji se ze života, jsem vlastně vděčná za každý den, kdy tady mohu být. A tak se snažím ho v radosti prožít tak, abych byla nějak užitečná, něco po mně zůstalo a hlavně, aby ti co jsou kolem, si to se mnou pěkně užili. Život je krásný a já jsem tady ráda.
Publikum bývá vděčné, ale zároveň problematické v tom, že vám nic neodpustí. Pamatujete si proto na své první vystoupení? Sžírala vás tehdy tréma?
Bylo mi sedm a o prázdninách jsem začala se svými pěti sourozenci připravovat divadelní představení. Vymyslela jsem scénář s písněmi, ale vůbec jsem nepomyslela na to, jakou obrovskou práci dá, moje bratry přesvědčit, aby kromě zpívání na moje písničky také tančili. Souhlasili, až když jsem u nich napsala legrační, vtipné texty. Vzpomínám si, jaký jsem měla strach, ale ne z vlastní trémy, ale z toho, aby oni něco nepopletli a nezkazili. Nakonec jsme měli velikánský úspěch, stal se z toho obecní trhák a všechny děti z dědiny za mnou chodily, abych je do příštího divadla obsadila také.
I bavič dětí může na své posluchače do určité míry výchovně působit. Co považujete v tomto ohledu za nejdůležitější. A kde podle vás v současnosti, obecně vzato, výchova nejvíce selhává?
Snažím se nejen při vystoupeních, ale i ve svých písničkách citově působit. To nejvíce chybí v naší výchově. Cit a láska. Vcítit se do pocitů toho druhého. Zamyslet se nad tím, co toho druhého trápí a jak mu pomoci. Potěšit, pohladit a naučit ho mít rád lidi, život a všechno kolem i s nedostatky. Člověk sám není a nikdy nebude dokonalý, ale často to chce od druhých. Citová výchova nám chybí a klidně bych její výuku zavedla i u dospělých.
Na své konto jste si připsala již pět cédéček. Na nich se představujete coby autorka hudby, textů i interpretka. Která z těchto rolí je pro vás nejdůležitější?
Abych mohla nazpívat písničku, musím nejdříve složit hudbu, na ní vymýšlím text, pak arrange - hudební doprovod a vokály. Nakonec přijde studiové nazpívání a pak koncertní vystupování. U celého postupu zrodu singlu jsem přítomná, je to má práce, kterou mám ráda. Přiznávám, že rozesmáté, roztančené děti s rozzářenýma očima jsou pro mě tou nejsladší odměnou, tou třešinkou na dortíku celého vznikání písničky. Být zpěvačkou je krásné, ale ještě lepší je být tím divákem, který se dívá, co jeho písničky udělaly z tichých, stydlivých, zakřiknutých dětí. Veselé a šťastné tvorečky s radostným pohledem na svět.
Dětské texty se pohybují v určitých žánrových oblastech, mají své přesné mantinely. Nakolik se vám daří tyto mantinely dodržovat? Našla byste téma, jež do dětských písní nepatří?
Držím se přesně zásad, které říkají, v čem je dětská písnička nedotknutelná a co by v ní nemělo být. Je to násilí, sexuální problematika, vulgarismy, zesměšňování rodiny, rodičů a prarodičů a černý humor, který děti nepochopí, protože na to nemají dostatek životních zkušeností. Pokud má písnička děj, měla by mít kladný konec. Určitě by měla obsahovat verše plné milých, vtipných obratů a spisovných výrazů naskládaných do vět, které jsou dětem srozumitelné a logicky znějící.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Mám před sebou obrovskou mnohatýdenní šňůru koncertů po celé republice, natáčení mého šestého autorského cédéčka s písničkami, vydání druhé knihy pro děti s antidyslektickým programem a prázdninový pobyt s rodinami v kempu Merkur, kde zajišťujeme kulturní animační programy pro rodiny s dětmi. Doufám, že se moje nové písničky dětem budou líbit a že osloví i ty posluchače, kteří nás ještě neznají.
