Jak vzniklo líbání

Vědci se dohadují o správnosti rozmanitých teorií, kdo vymyslel líbání. Verzí je nespočet - historická, antropoligická, biblická... - a je těžké určit, která by mohla být pravdivá.

Legendární biblická varianta se pochopitelně vrací k Adamovi a Evě. Když potměšilý had přesvědčil zvědavou ženu, aby utrhla jablko ze stromu poznání, rozdělila se o něj se svým druhem, který ho lačně spořádal. A jen závistivě přihlížel, jak si ho Eva pomalu vychutnává. Při posledním soustu, jež si vkládala mezi rty, nevydržel a snažil se jí ho uzmout. Přitom došlo k prvnímu kontaktu mezi jejich ústy.

Historici jsou přesvědčeni, že polibek má na svědomí západořímský císař Romulus (460 až 511), jenž zakázal všem příslušnicím něžnějšího pohlaví, aby popíjely víno. Dodržování zákona dostali na starost prakticky všichni muži, především pak manželé. Nestačilo jim však pouze přivonět k ústům, daleko účinnější bylo vlastními rty ochutnat, zda na těch partnerčiných neulpěly podezřelé krůpěje zapovězeného moku.

Podle antropologické verze má líbání původ ve vztahu mezi matkou a dítětem. Přesněji řečeno za ně může krmení ratolesti, do níž jeho rodička vpravovala potravu takříkajíc z úst do úst. Podle německého experta na lidské chování Irenäuse Eible-Eibesfeldta se postupem času něžné doteky přenesly i mezi dospělé.

Zapomenout ovšem nelze ani na Sigmunda Freuda. Vycházel rovněž z teorie vztahující se k podávání potravy dítěti. Ovšem tvrdil, že vznik a rozšíření polibku má prapůvod v kojení. Podle jeho mínění jsou dětská ústa erotogenní zónou, jež sajícímu miminu umožňuje prvotní sexuální zážitky. Také u dospělých patří ústa k nejcitlivějším oblastem. A touha po polibku a radost z něj je vlastně vzpomínkou na příjemné zkušenosti z raného dětství.