Rétorické šermování s Janem Přeučilem

Nemůžete kolem nich projít, aniž byste po nich nesáhli, nepodívali se do nich a nakonec, při odchodu z knihkupecví neztenčili kvůli nim obsah své peněženky a to navíc s dobrým pocitem a radostí… Taková je i útlá knížka jedné  z nejvýraznějších českých hereckých osobností Jana Přeučila s názvem Kouzlo rétoriky.

Mnoho lidí se domnívá, že rétorika má s naším současným životem pramálo společného. Že je to oblast, které by se měli věnovat především herci, řečníci, moderátoři, politici, jednoduše lidé, pro které je krásná a kultivovaná  mluva  zároveň i obživou. Vaše knížka je však určena široké veřejnosti. Jak ji může běžný člověk využít?

“Kultura řeči je součástí naší osobnosti, vypovídá o nás stejně jako naše chování. Proto se nedomnívám, že by kdokoliv měl zanedbávat tento aspekt. Jak promluvit na rodinné oslavě, jak se připravit na projev na pracovišti, jak na úrovni vést pracovní poradu nebo meeting zaměstnanců, jak zapůsobit na konkurzu do nového zaměstnání, jak zaujmout partnera, jak přednášet studentům, jak mluvit s novináři a řada dalších situací potkává každého z nás. Knižku jsem nekoncipoval jako teoretické dílo, to už udělalo přede mnou mnoho hodnotných autorů, ale jako praktickou pomůcku pro každodenní životní situace.”

Kdybyste byl top manažer a měl schůzku s uchazečem o volnou pozici ve Vaší firmě, co by Vám na něm na první pohled vadilo nejvíc?

„Každý z nás je nějaký, máme rádi různé věci, uznáváme často odlišné hodnoty a máme jiné možnosti. Ale co každý může pro sebe a své okolí udělat, je udržovat se, dbát o sebe. To znamená (pro tuto chvíli pominu šlechtění ducha), že každý člověk může chodit upravený, čímž netvrdím, že musí mít na sobě nejnovější módní výstřelky z nejdražších butiků, ale pěstovat si vkus, umět se obléci, byť jednoduše, ale vkusně a esteticky, dbát o vlastní zdraví, čím mám teď na mysli například i takový „detail“, jakým jsou zdravé zuby, mít upravené nehty, slušivý účes, nechodit v okopaných a špinavých botách, s utrhanými knoflíky na saku nebo kabátě... Je mnoho detailů, kterých si všimnete hned v prvních sekundách setkání. A právě tyto okamžiky prvního kontaktu mohou silně zapůsobit a dokonce i ovlivnit  průběh jednání. Kdybych byl na místě manažera a přišel za mnou člověk zanedbaný, určitě by mě to rozladilo a  znechutilo. V průběhu pohovoru se sice může ukázat, že jde o člověka mimořádně inteligentního ve svém oboru, ale svým vzhledem si zbytečně snižuje skóre. Které firmě nezáleží na tom, jak ji  její zaměstnanci reprezentují?

Mnohé asijské filosofie se shodují v myšlence, že “co je uvnitř, je i venku a naopak“. To znamená, že inteligence a osobnost člověka by se měla promítat i do vzhledu, vnitřní kvality by měly dostat možnost prezentovat se i navenek. Domníváte se, že kvalitní sebeprezentace je spíš doménou mladších lidí a starší už „tyto zbytečnosti“ jaksi nepovažují za důležité?

„Na první pohled to tak možná vypadá. Ale bude to asi tím, že v pracovním procesu jsou zapojeni především mladší ročníky a ty o svůj zevnějšek jednoduše musí dbát. Když padesátník ztratí místo a dlouho marně hledá nové, rozhodně není jeho prioritou perfektní a švihácký vzhled. Ale rád bych dodal sebevědomí právě lidem nad padesát. Měli by si být vědomi, že za svůj život toho už hodně dokázali, jsou cennými odborníky a to, že je pracovní trh momentálně nechce brát v úvahu, ještě neznamená konec. Mají hodně životních zkušeností a oproti mladým lidem dokáží lépe zhodnotit vlastní potenciál a kreativně ho využít. Jako profesor učím mladé herce, aby chodili vzpřímeně, hrdě, aby si všichni s obdivem říkali: Hm, jde herec! Totéž bych radil starším lidem. Buďte si vědomi své hodnoty, i když právě nejste top manažerem, noste se vzpřímeně, nevysílejte do okolí signály typu „jsem odepsaný“, dbejte na to, jak vypadáte, a buďte hrdi na to, co jste v životě dokázali. Moudrost a životní zkušenosti v lákavém „obalu“ přitahují... I potenciální zaměstnavatele.“

Ono se to lehce řekne, ale když člověk nad padesát ztratí místo a pak putuje od jednoho pohovoru k druhému, od jednoho neúspěchu k druhému, pak je dost složité udržet si optimismus a chuť „nosit se hrdě“.

„Není pochyb o tom, že takové životní údobí je pro člověka mimořádně těžké a deprimující. Že ztrácí chuť  do života a už vůbec mu přestává záležet jestli chodí rovně, jestli působí energicky a podobně. Ale přesto se domnívám, že každou situaci by člověk měl obrátit ve svůj prospěch. „Putování“ po pohovorech může být v jistém smyslu inspirující a poučné. Setkáváte se s novými lidmi, po schůzkách  s některými osobami vám mnohdy i stoupne sebevědomí. Potkáte různé názory, pohledy a požadavky, získáte přehled o tom, co se dnes na trhu práce vyžaduje,  jaké kvality byste vlastně měli mít a v jakém směru můžete ještě na sobě pracovat, abyste stačili mladším ročníkům. Práce na sobě nikdy nekončí a mladého ducha si uchováme právě neustálou aktivitou. Navíc jsem přesvědčený, že kdo hledá, najde. Možná ne přesně to, co si vysnil, ale třeba něco jiného a možná i zajímavějšího a hodnotnějšího. Navíc, jste neustále s novými lidmi a rozhodně je to lepší než bezcílně krmit holuby na lavičce...“

S otázkou, jak člověk působí na jiné lidi, je i velmi úzce spjata  problematika trémy. Lze se jí zbavit? Domníváte se, že starší člověk už tyto problémy neřeší?

„Nevím, jestli existuje nějaký vnímavý člověk, který by trémou netrpěl. Ve větší či menší míře. Člověk se samozřejmě léty „obrušuje“ a některé často opakované činnosti nás vybaví rutinou a jistou dávkou suverenity. Ale tréma je přirozená a dokonce často inspirující. Udržuje nás v tvůrčím neklidu, nutí nás připravit se na akci, uvažovat o ní.“

Jak jste se s trémou vyrovnal Vy osobně?

„Lhal bych, kdybych tvrdil, že tréma mi už společnici nedělá. Jenom jsem se s ní naučil koexistovat, vyzrát na ni, poradit si s ní . Jsou jisté triky a prostředky, kterými si můžete pomoci. Ale vyloučit ji ze svého života  nemůžu, protože každá situace, každé divadelní představení je jiné. Nevíte, jak se věci vyvinou, jací diváci se přišli na vás podívat, jak budou reagovat, jestli bude fungovat vzájemná „herecko-divácká“ chemie. Do hry vstupuje  mnoho faktorů.“

Vaše knížka nabízí inspiraci i v oblasti boje s trémou. Jak se tedy můžeme před důležitou akcí nebo pohovorem zklidnit? Čeho se vyvarovat?  Poraďte pár triků...

„Za mimořádně důležitou považuji důkladnou přípravu, protože díky ní se potom pohybujeme na jisté půdě a nic nás tak lehce nezaskočí, nerozhází. A to je výborný start do jakékoliv komunikace. Být v obraze, být orientovaný. Rozhodně nedoporučuji dodávat si odvahu alkoholem. Jak by se asi případný zaměstnavatel díval na člověka, z kterého“to táhne“ a má těžší jazyk místo toho, aby byl ve střehu, pohotový a schopný okamžité reakce? Proto je lepší dát si pár doušků vody, několikrát se  nadechnout a vydechnout, rozhodně nejíst žádné sušenky nebo čokoládu, udělat pár kroků, tzv. netvrdnout, nebo si  udělat před vystoupením nebo důležitým jednáním, jak my herci říkáme, okruh veřejné samoty a  pod. Ale všechny detaily a konkrétní rady jsem popsal v knize.“

Dnešní hektický život nám nedává mnoho prostoru k hloubkovým analýzám problémů, se kterými se denně potkáváme. Proto potěší každá praktická a odzkoušená rada nabízená odborníkem na slovo vzatým. Možná se dnes domníváte, že rétorika nemá s vaším životem mnoho společného, po přečtení knihy Jana Přeučila však zjistíte, že opak je pravdou a že setkání s rétorikou se může podobat bravurnímu šermířskému zápasu, ze kterého můžete vyjít jako vítěz.