Petr Mareš, místopředseda vlády pro vědu, výzkum a rozvoj lidských zdrojů, se narodil v roce 1953 v Praze. Po ročním pobytu na historické fakultě Varšavské univerzity vstoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1978 ukončil studium oboru filozofie - dějepis. Na téže fakultě obhájil v roce 1983 doktorskou, v roce 1988 pak kandidátskou práci v oboru světových dějin. V letech 1980-1981 pracoval jako montér v Strojinvestavu v Praze, v letech 1981-1984 jako vědecký aspirant, později odborný pracovník v Ústavu československých a světových dějin ČSAV. V letech 1987-1988 působil jako archivář Všeodborového archivu, 1988-1990 jako vědecký pracovník v oddělení dějin a teorie filmu v Československém filmovém ústavu. Od roku 1990 pracoval na Fakultě sociálních věd UK. V roce 1996 působil v letním semestru na Faculty of History, University of Calgary. V letech 1998-2002 byl předsedou Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP ČR.

Těsně před začátkem rozhovoru se nad Prahou spustila velká bouřka. Blesky, které křižovaly oblohu, nás přiměly změnit připravenou úvodní otázku. Blýská se také české vědě na lepší časy?

Snad ano. Aby se blýskalo na horší časy, to snad už nejde.

Je takovým blýskáním i nový zákon o podpoře vědy a výzkumu, který platí od začátku července?

Určitě představuje pokrok. Odstranil velkou překážku ve financování vědy a výzkumu: Granty nyní mohou dostat také soukromé instituce. Je ale ještě třeba sjednotit právní postavení různých výzkumných institucí, aby mohly lépe spolupracovat.

Co jim teď brání?

Například ústavy Akademie věd se nemohou kapitálově účastnit na podnikání jiných firem. Nesmějí zakládat dceřiné společnosti, ve kterých by pokračoval výzkum poté, co se v ústavech dostal do fáze využitelné v praxi. Ve světě se to řeší tak, že se nadějný výzkumný projekt odštěpí. Pracovníci, kteří projekt chtějí dál rozvíjet, si založí firmu, v níž mají svůj podíl. Další podíl patří mateřskému ústavu a další třeba průmyslovému podniku, který si od pokračování výzkumu slibuje komerční využití. Společnost, které se říká spin-off, se už teď může odštěpit od univerzity, ale ne od akademie. Chceme proto sjednotit pravidla, protože nejde jenom o možnost zakládat spin-offs, ale také o možnost spolupráce mezi výzkumnými ústavy různých typů. Zákon o vědeckých výzkumných institucích už připravujeme.

To je hlavní problém současné vědy?

Je to jeden z hlavních problémů.

Jak velkým problémem je nedostatek peněz?

Není sporu o tom, že věda je podfinancována. Ale je to hlavně otázka stanovení prioritních oborů. Česká republika nikdy nebude mít dost prostředků k plošnému financování vědy.

Domníváte se, že finanční prostředky jsou využívány efektivně?

Mluvíme-li o základním výzkumu, tak ten je financován přes grantové agentury. A ty fungují dobře. Byť slýcháme spoustu připomínek, fungují spolehlivě jako standardní nástroj.

A co aplikovaný výzkum?

Ten je velmi roztříštěný. Například i resortně. Myslím, že potřebujeme rozšířit grantové financování i na aplikovaný výzkum. Měly by buď vzniknout samostatné grantové agentury, nebo nějaké sekce při současných, kde budou sedět i zástupci soukromého sektoru. Vycházím z toho, že se nám podaří přitáhnout k financování aplikovaného výzkumu i soukromý kapitál. A ten by měl mít možnost promlouvat do toho, co se zkoumá.

Vícezdrojové financování je zaklínadlo, které slyšíme pořád, ale stále jen v rovině zbožných přání.

Ano, ale stále nemáme podmínky. Velká překážka padne s přijetím zákona o výzkumných institucích. Ten by na podzim měl vstoupit do legislativního procesu.

Budou mít firmy zájem o účast na financování výzkumu?

Vždyť jde o jejich inovace! Doby, kdy firma vystačila s vlastním výzkumem, už jsou přece dávno pryč. Dnes snad jedině globální giganti zvládnou financovat sami výzkum, který potřebují. Ale i oni vstupují do mnoha akademických projektů.

Ale přece jenom: Nechystáte pro české firmy nějaké pobídky, které by je k financování výzkumu přilákaly?

Pobídky ve formě nějakých dotací určitě ne. Uvažujeme o daňových úlevách.

V jakém stadiu jsou tyto úvahy?

Ve stadiu úvah. Brzy o tom ale bude řeč i ve vládě. Na jednu stranu, každý ministr má sto padesát představ, jak prostřednictvím daňových úlev pomoci svému resortu. Na druhou stranu, věda a výzkum jsou jednou ze čtyř rozpočtových priorit této vlády (programových priorit je víc, ale mezi rozpočtové se dostaly jen čtyři), což je dobrá vyjednávací pozice. Je také dobré vědět, že to je ve světě standardní řešení.

Když jsme u vládních priorit: Malajsii se docela daří měnit se v moderní informační společnost a tamní představitelé tvrdí, že na začátku stála docela obyčejná propaganda. Vláda při každé příležitosti zdůrazňovala, jaké má priority, kudy vede cesta. A podařilo se jí přesvědčit jak obyvatelstvo, tak investory. Proč se naše vláda nevysloví také tak jasně?

Pasáž o znalostní společnosti, kterou jsem chtěl právě z těchto důvodů dát do programového prohlášení vlády, se tam nakonec neobjevila. Asi to není dost srozumitelné slovní spojení.

Jakou další podporu pro výzkum chystáte? Budete motivovat vědce, aby získávali evropské granty?

Naši mizivou úspěšnost v boji o evropské prostředky na výzkum považuji za obrovský problém. Za konkurenty v soutěži o granty máme zpoždění hned dvojí. Jednak historické, neboť v Polsku ani v Maďarsku neproběhla ve vědě žádná normalizace a tamní vědci byli na západních univerzitách i za socialismu. A také jsme teď zaspali, to je pravda. Ale mohu vám slíbit, že až na toto téma budeme hovořit po příštím kole evropských grantů, tak bude situace výrazně lepší.

Každé polské vědecké pracoviště, které podalo kvalifikovanou přihlášku o zařazení do sítě Center of Excellence, obdrželo odměnu v ekvivalentu asi 200 tisíc korun - bez ohledu na to, zda grant dostalo. Asi proto Poláci dostali v posledním kole několik desítek grantů a my jen čtyři. Nechystáte něco podobného?

Něco chystáme. Spíš se přikláním k podobnému řešení, s jakým přišli Maďaří. Maďarská vláda svým ústavům platí ty náklady na výzkum, které grant nepokrývá a které by ústavy správně měly financovat samy. Debaty, jakou podporu zvolit, musíme už rychle dotáhnout do konce.

Vraťme se ještě k aplikovanému výzkumu. Bude vláda podporovat zakládání agentur, které by nadějným inovativním projektům pomáhaly shánět investory nebo do nich společně s dalšími investory kapitálově vstupovaly? Podobné agentury třeba ve Vídni nebo v Bavorsku úspěšně fungují.

Zatím jsem o ničem podobném neuvažoval. Možná to není špatný nápad, ale zatím není na pořadu dne. Jak jsem říkal, teď potřebujeme doleštit institucionální rámec pro vědu a výzkum. Jak jim dál pomáhat, to ukáže další vývoj.

Petr Blažek, Jiří Grund

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam