Podle žalobců jsou materiály zveřejňované v indonéské verzi časopisu Playboy nemravné a obscénní. "Editor časopisu Erwin Arnada dohlížel na výběr fotek a souvisejících materiálů z amerických časopisů do indonéského vydání, proto nese vinu," argumentují. Podle Arnady však časopis neobsahuje žádnou nahotu a oproti jiným periodikům "západního typu" je naprosto neškodný. Okresní soud vše rozhodl jasně: "Fotky nemohou být kategorizovány jako pornografie."
Časopis začal v Indonésii vycházet před rokem. Zveřejňuje sice fotky nedostatečně oblečených modelek, ale žádnou nahotu. I tak vyvolal vlnu protestů, i přes fakt, že pravá pornografie je v Indonésii prakticky lehce dostupná. Především místní muslimské skupiny se však obávaly jeho neblahého vlivu na morálku tamní společnosti. Protesty zašly tak daleko, že vydavatelé, kteří v distribuci svého magazínu ve stále stejném duchu nepřestali, byli nuceni přesunout své sídlo do Bali.
Rozruch kolem Playboye je jen částí z debat ohledně indonéské legislativě o nemravnosti. Aktivisté tak odstartovali kontroverzní protiparlamentní debatu o nutnosti anti-pornografického zákona. Podle nich by legislativa, která by posuzovala například líbání na veřejnosti jako trestný čin, vštěpila společnosti islámské hodnoty a očistila tak poškozenou reputaci země.
