Vyvléknout se z práce stojí léta cviku

Naučit se některým dovednostem v kanceláři může být obtížné. Ale umění vyhnout se tomu, aby se člověk některým věcem musel naučit, vyžaduje roky praxe a zdokonalování.

Je to kvalifikace, kterou Steven Crawley považuje za nepostradatelnou. "Neschopnost zvládat určité věci může být velmi užitečná - váš stůl nebude nikdy přeplněn nechtěnou změtí," říká tento personální manažer, a proto "jsem si vyvinul čilou selektivní paměť, vylučující aktivity s nepřidanou hodnotou".

Vzpomíná, jak mu kdysi šéf uložil, aby zorganizoval podnikový piknik. Nechtělo se mu do toho. A tak začal dávat najevo, jaké díry mají jeho znalosti o pořádání pikniků. Na každý dotaz, jak je s přípravou daleko, zahrnul tázajícího manažera záplavou otázek, jako "Jak se to vlastně dělá"? Nebo "Jak jste to, chlapci, dělali v minulosti?" Či dokonce: "Připomeňte mi, prosím, proč tohle vlastně projednáváme." Nakonec byl úkol uspořádat piknik svěřen někomu jinému. "To byste byli překvapeni, co všechno jsem o organizaci pikniků nevěděl," dodal.

Taková "strategická neschopnost" neznamená uplatňovat strategii, která selhává, ale je to naopak selhání, které přináší úspěch. Zcela určitě funguje, když se chcete vyvléci z úkolu, do něhož se vám nechce, aniž tuto nechuť přiznáte. Pro manažery to může dokonce podtrhnout jejich status, protože mohou předstírat, že přece nemusí plnit méně významné úkoly.

Tuhle strategickou neschopnost projevují lidé od nejútlejšího věku, přes vysokoškolská studia i v zaměstnání. A dokonce funguje i v manželství, i když ne tak dokonale jako v práci. Je třeba předstírat strach z toho, že něco pokazíte, třeba při praní: "Bojím se, že se tvůj svetr scvrkne."

Nejlépe se tato neschopnost dá uplatňovat v call centrech služby pro zákazníky. Operátor klienta přepojí na jiné oddělení, to zase na jiné a tak dále.

Pro některé zaměstnance je postrachem ovládání složitých kancelářských strojů, jako jsou faxy, kopírky, osobní počítače nebo třeba i obyčejné kávovary.

Manažer Tom Colbert zjistil, že neschopnost někdy skutečně vychází ze strachu - ne že budu vypadat jako hlupák, ale že se to zcela zjevně prokáže.

I lidé, pro něž je i nejtěžší úkol snadno zvládnutelný, jako je Colbert, se labyrintu těchto přístrojů obávají.

Dodává však, že není nutné si z toho dělat hlavu: "Je to prostě džungle. A tak pověřím někoho jiného, aby se takového úkolu podjal."

Strategická neschopnost šéfů může prospět mladším pracovníkům, kteří se mohou v přítomnosti nadřízených blýsknout, že umějí něco, co sám šéf neovládá.