Zorka Janů

Zorka Janů vl. jménem Babková
Narozena: 9. července 1921 ve Štěchovicích
Zemřela: 24. března 1946 v Praze

Zorka Janů byla o sedm let mladší sestra Lídy Baarové, obě používaly pseudonym. Lída Baarová si vzala příjmení jejich rodinného přítele, spisovatele Jindřicha Šimona Baara a Zorka si sama vymyslela příjmení Janů. Umělecké sklony obě podědily po své matce. Otec, pražský magistrátní úředník, k umění nijak neinklinoval, ale v herecké kariéře obě své dcery podporoval. Zorka byla oproti své sestře daleko talentovanější a líbivější, Lída na ni v dětství dost žárlila. Zatímco Lída byla spíše filmovou herečkou, Zorka milovala divadlo.

Po ukončení konzervatoře odešla Zorka k divadelní společnosti Jičínský. Od roku 1942 do roku 1945 byla stálou členkou Městských divadel pražských. Se svou sestrou se před kamerou poprvé setkala ve filmu Madla z cihelny, to jí bylo 12 let. Podruhé v Ohnivém létu (1939), kde už byla sestře rovnocennou partnerkou. Nejvíc filmů Zorka natočila v letech 1937 - 1940. Za všechny lze připomenout filmovou komedii Baron Prášil, kde hrála komtesu Karlu, dceru Vlasty Buriana, která se tajně provdá za Oldřicha Nového.

Zorka měla ke slibné kariéře všechny předpoklady, byla talentovaná i krásná, měla smysl pro komično i tragiku. Začala mít postupně jak ve filmu, tak na divadle velké úspěchy a zdálo se, že její slibně se rozvíjející umělecké dráze nestojí nic v cestě. Bohužel stálo. Její sestra Lída Baarová. Ta se v nepravou dobu zamilovala do nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse, což byl na tu dobu opravdu nevhodný muž. Zorka tím velmi trpěla a za Lídu se styděla. Milostné pletky její sestry jí vadily také proto, že byla částečně levicově orientována. Když Němci v roce 1944 uzavřeli divadla, byla Zorka nešťastná, divadlo pro ni bylo všechno. Proto se velmi těšila na konec války, kdy bude moc svobodně hrát. Nemohla tušit, že tolik očekávaný konec války jí přinese obrovské osobní utrpení, které neunese...

Zorka byla nervově velmi labilní. Měla o sobě neustále pochybnosti, které vedly k velkým depresím. Vsugerovávala si, že je herečka bez talentu a se špatnou postavou, což samozřejmě nebyla pravda. V osobním životě také neměla štěstí, vybrala si vždy toho nepravého muže, většinou ženatého, a vášnivě se do něho zamilovala. Když potom nebyla její láska opětována, velice tím trpěla. Deprese střídala depresi. Nepomohla ani léčba v nervovém sanatoriu, kterou absolvovala v roce 1940. Herec Svatopluk Beneš o ní řekl, že byla takový krásný uzlíček nervů.

Pro Zorku se stal tolik očekávaný konec války dramatem jak z antické tragédie. Její sestra byla obviněna z kolaborace a uvězněna. Maminka zemřela na následky výslechu, který se týkal Lídy, a tatínkovi museli amputovat nohu. To nejhorší však na Zorku teprve čekalo. Její kolegové ji nepustili do divadla, protože "sestra Lídy Baarové mezi slušné lidi nepatří". Nic nepomohl fakt, že ona sama nikomu nic neudělala, že byla po celou dobu okupace slušná. Byla prostě sestra Lídy Baarové, a to stačilo. Vzali ji to poslední, pro co žila, její divadlo. Vše brala jako obrovskou nespravedlnost. Vždyť ona sama nic neudělala, nikomu neublížila a za svoji sestru přece nemohla. Nikdo s ní nechtěl mluvit, nikdo neměl zájem ji vyslechnout. Zůstala sama.

To vše už bylo na nervově labilní Zorku moc. Skokem z okna rodinné vily ukončila svůj mladý a bezesporu talentovaný život. Bylo ji 25 let. Její sestra Lída se celkem v poklidu dožila 86 let...