Tichý svět hor za riviérou

 
Saorge - oficiálně jedna z třiceti "nejkrásnějších vesnic Francie" není průjezdná autem. Návštěvníci musí odstavit vozidlo na parkovišti pod vjezdem do obce a dál pokračovat pěšky.
Snímek: Štěpán Vítek

Jen asi 60 km severně od Nice, největšího střediska Francouzské riviéry, se po dnešní francouzsko-italské hranici táhne hřeben Přímořských Alp (Alpes Maritimes). Počítáno od východu jde o předposlední horskou skupinu celého alpského oblouku, navazující Ligurské Alpy v Itálii již tvoří přechod k Apeninám. Přímořské Alpy vystupují do nadmořských výšek přes 3000 m. Jak při pohledu od pobřeží, tak ve směru od severu tvoří výraznou bariéru oddělující historickou oblast Provence od italského Piemontu. Větší část těchto hor je poměrně obtížně přístupná a s výjimkou italského Limone tu nejsou žádná větší lyžařská střediska. Davy návštěvníků a masová turistika tu rozhodně nehrozí - zkrátka ideální "štace" pro vysokohorské turisty a milovníky neporušené přírody.

Rostliny na pomezí hor a moře
Nejcennější část francouzského sektoru Přímořských Alp je od roku 1979 chráněna v Národním parku Mercantour, jehož rozloha včetně okrajové zóny dosahuje přes 2100 km2.
Vedle velmi členitého terénu je Mercantour charakteristický jedinečnou bohatostí zdejší květeny: jde o prostor, kde se mísí středozemské druhy s typicky alpínskou flórou. Prakticky vedle sebe tu najdeme středomořské porosty, jako například olivové háje na straně jedné a horské modřínové lesy na straně druhé. I botanicky necvičenému oku ve vegetačním období neujdou koberce lilií, horských rododendronů, protěže, hořce a desítky dalších rostlinných druhů. Jedno číslo za všechny: ze 4200 druhů rostlin, zaznamenaných na celém francouzském území, jich v Mercantouru roste více než dva tisíce, tedy téměř polovina!

Tajemné skalní malby
Defilé ostrých štítů, vysokohorská jezera a koberce pestrobarevných květin ovšem nejsou jedinou atrakcí Přímořských Alp. Ve východní části národního parku se nachází jedna z nejpozoruhodnějších prehistorických památek celé Evropy - asi 36 tisíc skalních rytin z doby bronzové. Mají podobu zvířat, lidských figur, zbraní a různých symbolů. Jsou vytesané do rostlých skalních bloků a smysl řady z nich zůstává obestřen tajemstvím. Rytiny se nacházejí ve velmi odlehlém Údolí zázraků (Vallée des Merveilles) na východě Mercantouru a to je zřejmě důvod, proč se toto prehistorické umění dochovalo do dnešních dnů v překvapivě výborném stavu. Spatřit tuto ojedinělou památku na vlastní oči není ani dnes úplně jednoduché - jednak se musíte připravit na nejméně dva dny pochodu, a přístup do Údolí zázraků je navíc povolen pouze s registrovanými strážci národního parku.

Vlak zázraků
Přístup do východní části Přímořských Alp umožňuje údolí řeky Roya, která zde prořezává horské masivy divokým a hlubokým kaňonem. Přesto, že jeho části jsou sevřeny kolmými stěnami a dno soutěsky je tak neprůchodné, sloužilo údolí Roya od pradávna jako historická spojnice středomořského pobřeží a italského Piemontu. Zatímco putující obchodníci museli až do druhé poloviny 19. století překonávat hřeben Přímořských Alp vysokým průsmykem Col di Tende (1871 m), dnes tudy vede silnice i železnice a obě protínají hraniční masiv dlouhými tunely.
Jízda po horské železnici údolím Roya je turistickým zážitkem, který může více než směle soupeřit s trasami mnohem známějších tratí ve Švýcarsku nebo Rakousku. Železnice začíná v italském pobřežním letovisku Ventimiglia, v obci Breil-sur-Roya (již na francouzském území) se spojuje s druhou větví přicházející z Nice. Vlak poté projíždí směrem k severu nesčetnými tunely, po desítkách viaduktů a na vysokých náspech. Nabrat nadmořskou výšku pomáhají na francouzské straně tři "kravatové" tunely (otáčka o 360 °) a když se vlak nad obcí Tende vyšvihne do výšky přes 1000 m, zanoří se do téměř 10km hraničního tunelu, aby posléze vyjel v italském městečku Limone Piemonte na severní straně masivu. Odtud železnice vytrvale klesá až do Cunea na okraji Pádské nížiny.
Cesta "vlakem zázraků" (Trein des Merveilles), jak jej Francouzi nazývají, není volbou pro spěchavé výletníky. Vzhledem k poměrně prudkému stoupání a neustálým zatáčkám jede vlak docela pomalu - právě tak pomalu, že si vychutnáte skvělé výhledy na všechny strany. Z Nice se do centra Přímořských Alp dopravíte asi za dvě hodiny.

Visuté vesnice
V údolí Roya i v některých bočních údolích se dochovaly nádherné horské vesnice, kde se zdánlivě zastavil čas. Kamenné domy s břidlicovými střechami šplhají jeden vedle druhého po strmých stráních, mezi nimi se vinou uzoučké stinné uličky, na dlažbě líně polehávají kočky. Atmosféra až neuvěřitelně autentická, uvážíme-li, že pár desítek kilometrů odtud se nacházejí přelidněné pláže Francouzské riviéry: žádné masové turistické výpravy, žádné suvenýrové uličky ani výletní restaurace.
Mezi horskými vesnicemi Přímořských Alp vyniká pitoreskní Saorge - oficiálně jedna z třiceti "nejkrásnějších vesnic Francie" a zároveň sídlo, kterým se dodnes nedá projet autem. Nečetní návštěvníci tu musí odstavit vozidlo na parkovišti pod vjezdem do obce a dál pokračovat pěšky. Poněkud snáze přístupné je Tende, poslední sídlo v údolí Roya před italskou hranicí. Mezi jeho atrakce patří vedle malebných scenérií a charkteristického kostela s červenou věží také muzeum, v němž uvidíte rekonstrukce skalních rytin z Údolí zázraků.
Tato část Alp patřila dlouho k Sardinskému království, respektive k Itálii a Tende s okolím se stalo součástí francouzského státu teprve roku 1947. Nikoli náhodou tedy připomínají obce v údolí Roya atmosféru zapadlých sídel v Kalábrii nebo na Sicílii - jen tady není okolní krajina tak beznadějně vyschlá jako v jižní Itálii.

ŠTĚPÁN VÍTEK

Jak tam
* Autem je to z Česka do jihovýchodního cípu Francie řádný kus cesty. Ať zvolíme trasu přes Brennerský průsmyk a Veronu, či o něco kratší variantu přes Německo a Švýcarsko (obě se setkávají jižně od Milána), vždycky to bude více než 1000 km.
* Pohodlnější, rychlejší a při včasné rezervaci také levnější je použít letadlo: nízkonákladová společnost SkyEurope provozuje v současnosti přímé lety z Prahy do Turína a Nice.
www.skyeurope.com/cz  
* ČSA nabízejí lety do Nice (přestup v Paříži nebo Lyonu). Z obou míst se do údolí Roya v Přímořských Alpách dostaneme snadno vlakem.

Informace
* Znalost francouzštiny je při brouzdání po webech této oblasti výhodou - mnoho stránek má pouze francouzskou verzi. Výjimkou je obsáhlý server
www.provenceweb.fr  
Obsahuje detailní informace o jednotlivých místech celé Provence, zasvěcené návrhy pěších tras a mnoho kvalitních fotografií.
* Informace Francouzského alpinistického spolku o oblasti Přímořských Alp, mj. s linkami na jednotlivé horské chaty najdete pouze ve francouzštině na www.cafnice.org  
* Oficiální stránky Národního parku Mercantour (též v angličtině a italštině) mají podobu:
www.mercantour.eu  
* Turistické stránky Nice (také anglicky a německy) umožňují mj. přímou rezervaci hotelů
www.nicetourisme.com  

Ubytování
* Zatímco v Nice i jinde na pobřeží najdeme stovky hotelů od těch nejluxusnějších po jednoduché, v horách je nabídka mnohem omezenější. Dobrou volbou může být horský hotel Le Mirval v obci La Brigue (cca 50 eur/dvoulůžkový pokoj a noc). Ve stráni nad Saorge, dostupný pouze pěšky, se nachází kamenný gite (horská usedlost poskytující ubytování): spartánské vybavení více než kompenzuje nádherná poloha s výhledem na hory a středověkou obec v údolí. Ceny mírné: 12 eur na osobu.
* Pokud se chcete dostat k prehistorickým malbám v Údolí zázraků, nelze jinak než na treku přenocovat v některé z horských chat. V centru oblasti ve výšce 2130 m leží jednoduše vybavená chata Refuge des Merveilles. Pro nečleny Francouzského alpinistického spolku (Club Alpin Francais, CAF) přijde nocleh na 15 eur.