Socioložka Hana Maříková se dlouhodobě zaměřuje na muže-otce. Je známa především jako členka výzkumného oddělení Gender & sociologie, součásti Sociologického ústavu AV ČR. Soustředí se na genderové role v rodině a na otcovství. V současné době zpracovává výsledky výzkumu zaměřeného na genderovou rovnost v rodinách: u dvaceti rodin zjišťovala, jak rodiče participují na péči o děti i domácích pracích, jak jsou schopni o tom vyjednávat a dohodnout se.
Muži na genderové pole - výzkumné i to praktické - moc nevstupují. Čím to podle Vás je?
Možná to vypadá, že jsme vytvořily docela uzavřený prostor. Ale informace o genderu, o výzkumech a akcích, jdou na všechny strany, žádná apriorní selekce neexistuje. Pravda, zpravidla taky nepřichází žádný ohlas ze strany mužů. Muži jako by demonstrovali nezájem...
Znáte Vy sama nějaké muže, kteří jsou konstruktivní, spolupracují, jsou genderově senzitivní?
U nás zatím málo, je to pro mě tak trochu hádanka. Je fakt, že muži u nás genderovou problematiku moc nereflektují, vědí co jim vyhovuje, ale že by za tím byla kritická reflexe, to ne.
Jak vidíte rozdíly mezi muži a ženami, například v rodičovské péči, kterou zkoumáte?
Diference tu jsou a jsou zaznamenatelné nejen v rovině každodennosti, ale také statisticky. Na druhou stranu, jsou tu i určité podobnosti, přibližování se k sobě. Záleží na tom, jakou optiku na zkoumání nasadíte. Některé zahraniční výzkumy odkazují k tomu, že rozdíly existují, protože existuje rozdíl v socializaci. Tím není řečeno, že muž nemůže pečovat jako žena nebo že si ti dva nemůžou prohodit role. Existují takové případy a je jich i u nás stále víc - oproti minulosti. Ale často je to stále o tom, že záleží víc na muži než na ženě, na tom, jestli on se chce zapojit nebo ne. To mně osobně dost vadí, protože to přece není o žádné rovnosti.
Muž takzvaně pomáhá v domácnosti. To ale není participace...
Muži se pořád staví do role, že péče o děti a domácnost jim není vlastní. Jak se říká, muž ženě umyje okna. Muži se prostě moc nepřizpůsobují, a to ani ve vztahu k dětem. Jeden norský výzkum potvrdil, že muži ve svých plánech a aktivitách neberou na děti příliš ohled. Jsou spíše vedle nich než s nimi.
Péče o děti nakonec polarizuje. Rodiče se doplňují. Kdo co vykonává, je pak na dohodě.
Já nevím... Kdysi jsem dělala rozhovory s muži vysokoškoláky ohledně jejich participace v rodině. Vyšlo mi, že někde je tendence být zástupní, ale vzácně, pokud jde o činnosti. Pak je tu ještě jiná možnost - vytvořit si novou dělící linii. Zatím jsou to ale podle mého spíš muži, kdo si vybírá, co bude anebo nebude dělat. Na ženě pak zůstává, co zbude, ona ví, že to nakonec musí nějak zvládnout.
Péče je vůbec zvláštní pojem. Muži ji asi definují jinak než ženy. Řešila jste někdy tuto otázku?
Máte na mysli, že existuje nějaká zásadně odlišná optika? Na péči jsem se ptala mužů samých Naposled při výzkumu těch, kteří byli doma s dětmi, nejen na formální rodičovské dovolené. Už ve vzorku 20 mužů byla vidět velká variabilita. Pro někoho je péče o děti náplní života, dětem se věnuje zcela, pro někoho je to spíš povinnost. Ano, ve zprávě jsem použila dokonce výraz "Táta jako máma". Je ale otázka, jak vymezujeme mateřství a otcovství nebo spíš mateřskou postavu. V zásadě bych rozdíly mezi ženami a muži v péči nepřeceňovala. Když si vezmete jakékoli dva lidi, co pečují o dítě, vždycky se od sebe budou lišit...
pro gitU připravil Martin Jára
www.ta-gita.cz
