Pecina: Dominantní postavení na trhu samo o sobě hříchem není

Jakými pravidly se vlastně řídí antimonopolní úřad, když rozhoduje o povolení fúzí, schvaluje veřejné zakázky a vypočítává stamilionové pokuty? Tyto i další otázky vrtají hlavou většině podnikatelů. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže totiž žádný přesný "jízdní řád" nemá.

Kartel se dá dohodnout mrknutím oka, nepodepisují se při tom nějaké smlouvy - říkal bývalý šéf úřadu Josef Bednář. Jenže jak potom takové mrknutí oka přesvědčivě dokázat, když jsou ve hře obrovské peníze?

"Samozřejmě využívám a ctím činnost našich právníků. Ale sám nejsem ani právník, ani stoprocentní ekonom, spíš technik - a tak se snažím používat při rozhodování selský rozum," tvrdí současný předseda antimonopolního úřadu Martin Pecina. Jeho pravomoc a zodpovědnost je přitom klíčová - rozhodující slovo při konečném verdiktu má on.

Pecinův přístup mohou ilustrovat dva případy, o nichž rozhodne v nejbližší době: kauza automobilky Škoda Auto, a podezření ze zneužití dominance u Českých drah.

Kauzu škodovky zruším, u Českých drah se uvidí

HN: Na automobilku si stěžovaly už v roce 2004 leasingové firmy proto, že jim odmítla poskytovat slevy. Za Bednáře dostala pokutu 55 milionů, vy jste případ letos vrátil k novému šetření. Proč, a jak to dopadne?

Šetření v nejbližší době zruším. Úřad ho, myslím, neměl vůbec zahajovat. Leasingové firmy nemohou prokázat, že již automobilka nějak omezila přístup na trh.

HN: České dráhy podezíráte z toho, že zneužily své dominantní postavení v nákladní dopravě a poskytují svým stálým zákazníkům takzvané věrnostní slevy. To znamená, že poškozují další konkurenci. Jak postupujete v tomto případě?

Tady se ukazuje obtížnost ochrany hospodářské soutěže, a zároveň je případ modelový.

Nejprve jsme zkoumali, jestli dráhy mají v nákladní dopravě dominantní postavení - to znamená, zda jsou dominantní na takzvaném relevantním trhu. Například v USA do takového trhu počítají se železnicí i silniční a vodní dopravu. V Německu spojují železnici a silnici. Ale my nejsme v USA ani v Německu.

HN: Takže České dráhy na trhu nákladní dopravy dominantní jsou?

Může to tak být. Ani dominantní postavení však samo o sobě hříchem není. V tomto případě je ale zřetelné, že věrnostní slevy narušují konkurenci.

HN: Jak budete postupovat dál?

Nejdříve dráhy vyzveme, aby špatné smlouvy zrušily. Vždycky nejdřív firmy vyzýváme k nápravě, naším cílem nejsou pokuty. Na doložení toho, že se napraví, mají dva týdny.

HN: A když nápravu odmítnou?

Potom přichází na řadu proces, který většinou vyústí v udělení pokuty.

HN: Podnikatele i veřejnost často zaráží fakt, že původně obrovské pokuty úřad často snižuje na minimum nebo úplně odpouští. Například v roce 2005 hrozila bankám několikamiliardová pokuta za to, že údajně zvyšovaly poplatky po vzájemné domluvě. Šetření ale skončilo. Proč?

Úřad prokázal, že mezi bankami byly časté kontakty. Ale neprokázal, že by banky své kroky koordinovaly.

HN: Stavební spořitelny dostaly téměř půlmiliardovou pokutu za nezákonnou dohodu o určování poplatků klientům. Sankce ale nakonec klesla na 55 milionů.

Prokázali jsme totiž nakonec spořitelnám zcela jinou skutkovou podstatu, než byla ta původní. Jednalo se nakonec pouze o zakázanou dohodu o výměně informací.

HN: Sám připouštíte, že rozhodování antimonopolního úřadu je hodně subjektivní. Co děláte pro to, aby riziko omylu bylo co nejmenší?

Každý případ posuzujeme ve dvou stupních. V tom prvním ho zpracují naši lidé, jsou tam právníci a ekonomové tak půl na půl. Proti tomuto verdiktu se firma může odvolat k naší rozkladové komisi a uvést další argumenty.

HN: Kdo pracuje v komisi?

Asi ze tří čtvrtin to jsou externisté - advokáti i ekonomové, odborníci na danou problematiku. Komise pak o rozhodnutí hlasuje.

HN: Konečné slovo ale máte vy. Kolikrát jste rozhodnutí komise zvrátil?

Asi jen dvakrát nebo třikrát.

HN: V jakých případech?

Nebyly to žádné mediálně významné věci.

Neurčuji výši pokut, ale prosazuji strategii

HN: Do případů ale průběžně vstupujete?

Nechávám se, zvláště o těch důležitých, nejméně jednou za čtrnáct dní samozřejmě informovat. Například výši původní pokuty 370 milionů korun pro plynárenský RWE Transgas jsem ani nenavrhoval. Ale prosazoval jsem hlavní princip: Vybídněte nejprve firmu k nápravě, až pak dávejte sankci.

HN: Jak ovlivňujete chod úřadu?

Snažím se určovat strategii. Například to, že nemá smysl dávat velké pokuty obcím, když by peníze vracely státu a ten jim je zase přiděloval. Navíc se přitom často stává, že mi dva právníci radí, abych pokutu dal, a druzí dva jsou proti.

Jsou ale samozřejmě výjimky. Jako v případě Zlína, kde porušovali zákon o veřejných zakázkách záměrně a dlouhodobě s tím, že se jim vyplatí i pokuty. Zakázky prý losovali někde v kanceláři. Tak jsem přitvrdil, místo desetitisícových pokut přišla třímilionová.

HN: Váš úřad ovšem nemá ani povinnost zabývat se všemi podněty, které dostane.

Musíme podnět šetřit, ale nemusíme zahájit správní řízení. Výjimkou jsou fúze a část veřejných zakázek, těm se věnovat musíme vždy.

HN: Jaké podněty přicházejí nejčastěji?

Na příliš vysoké ceny elektřiny pro domácnosti. To ovšem není práce pro nás, ale pro Energetický regulační úřad.

HN: A další téma stížností?

To jsou upozornění na nekalou soutěž. Ale připomínám, že my nemůžeme řešit třeba případy korupce a podobně. To už je pro policii.