Hledá se nástupce Wolfowitze

Šéf Světové banky, známý americký "jestřáb" Paul Wolfowitz, rezignoval na svou funkci. Ustoupil tak tlaku zaměstnanců a evropských akcionářů banky. Jeho odchodem je oslaben americký vliv v této mezinárodní instituci bojující proti chudobě. Odloženy zřejmě budou také další reformy v bance včetně posílení boje proti korupci.

Osm kandidátů

Světová banka začala hledat svého nového prezidenta. Už se objevila první jména možných kandidátů: Paul Volcker, bývalý šéf americké centrální banky; Robert Zoellick, bývalý náměstek amerického ministra obchodu odpovědný za jednání o liberalizaci světového obchodu; náměstek amerického ministra financí Robert Kimmit; odcházející britský premiér Tony Blair; americký republikánský senátor Richard Lugar; guvernér izraelské centrální banky Stanley Fischer a rektor univerzity v afghánském Kábulu Ašraf Ghani. Hovoří se i o současném náměstku amerického ministra obchodu Carlosu Gutierrezovi.

Vybraný kandidát by měl do úřadu nastoupit co nejdříve po odchodu Wolfowitze, který je plánován na 30. června (tehdy totiž končí v bance účetní rok, a nový prezident tak začne s čistým stolem). Pokud nebude mít Wolfowitz nástupce okamžitě, povedou po jeho odchodu banku dva vybraní ředitelé.

To, že Wolfowitz nerezignoval s okamžitou platností, vzbudilo odpor mezi pracovníky banky. Podle Asociace zaměstnanců "udělal Wolfowitz svým odstoupením dobrou věc", ale měl odstoupit okamžitě, protože "poškodil instituci a v jejím poškozování pokračuje každý den, kdy zůstává jejím prezidentem". Podle asociace je odklad rezignace "nepřijatelný".

Zaměstnanci a vedení banky, na základě jejichž udání a zřejmě také chybného chování Wolfowitz odstupuje, budou teď mít zřejmě větší vliv na výběr nového prezidenta. Americký prezident, který podle současných zvyklostí vybírá šéfa banky, na ně bude muset brát ohled.

Zřejmě to tedy nebude žádný velký reformátor, protože zaměstnancům vyhovuje současný status quo, a zřejmě to bude ekonom zvyklý na postupy banky. "Banka určuje rytmus," komentoval to jeden z uchazečů o post nového šéfa, Ašraf Ghani, který kdysi pro banku také pracoval.

Americký prezident rozhoduje o šéfovi banky na základě postavení USA jako největšího akcionáře této instituce a vzhledem k historické dohodě s Evropany.

Starý kontinent přenechává od konce druhé světové války toto privilegium USA výměnou za možnost vybrat šéfa sesterského Mezinárodního měnového fondu.

Německo, zatím nejhalasnější kritik Wolfowitzova působení v čele banky, už toto americké právo výslovně znovu potvrdilo. Tentokrát ovšem Bílý dům naznačil, že výběr bude konzultovat se svými spojenci - Kanadou, Japonskem a Evropskou unií. Je však vysoce pravděpodobné, že v čele banky stane opět Američan.

Chyby na všech stranách

Wolfowitz rezignoval na post šéfa banky po několikadenním jednání nejvyššího této orgánu instituce, Rady výkonných ředitelů. Ředitelé na něj tlačili, aby odstoupil, protože zajistil své přítelkyni výnosné místo za peníze banky.

Wolfowitz však odmítal odejít, pokud bude obviněn z nemravného jednání. Vedení banky nakonec přijalo Wolfowitzovo ujištění, že jednal "v souladu s etikou a v dobré vůli". Uznalo také, že v jeho případě došlo k mnoha chybám na mnoha stranách, tedy i na straně banky. Wolfowitz, který mezitím ztratil i podporu Bílého domu, poté sám odstoupil. Wolfowitz se obviněním z protežování přítelkyně bránil poukazem na to, že přesun jeho přítelkyně na jiné místo mu nařídili právě ředitelé.

Stejně tak mu bylo nařízeno zvýšení jejího platu, byť nebylo určeno o kolik. Na jednání Wolfowitze přitom dohlížel etický výbor banky, který ho neupozornil na porušení pravidel.

Vyšetřování jeho "prohřešku" pak banka zahájila až poté, co neznámý zaměstnanec Wolfowitze anonymně udal a vyhrožoval zveřejněním celého případu.

Wolfowitz se už při svém nástupu do funkce nelíbil evropským akcionářům banky a části zaměstnanců: provokoval je svým stylem řízení, kterým částečně obcházel radu ředitelů, svým konzervativismem, podporou války v Iráku a také nekompromisním bojem proti korupci v bance i mimo ni.