Celovečerní film debutující režisérky Karin Babinské vykazuje jen na první pohled známky v poslední době velmi populárního žánru teenagerské komedie. Jeho hlavní hrdinky sice jsou tři kamarádky, které si chtějí po maturitě pořádně užít poslední opravdové prázdniny, avšak zde jakákoliv podobnost se Snowboarďáky, Rafťáky či Experty končí.
S citem napsaný důvěryhodný scénář Petry Ušelové sleduje tři kamarádky, jak se v jakoby žánrovém stylu road-movie snaží postupně dostat z Čech až do Holandska na plánovanou brigádu. Jenže při téhle zvláštní road-movie se mnohem více stojí a přešlapuje na místě, než jede. Na dívky se valí jedna potíž za druhou, ať už způsobená okolím či jimi samotnými. Dlouho potlačované bolístky vycházejí s přibývajícími vypjatými situacemi na povrch a vybuchují ve slovních přestřelkách. Nenápadně se začíná mezi řádky ukazovat, že na téhle cestě poznají kamarádky mnohem důležitější věci, než jsou cizí kraje.
Obrovskou měrou k vydařené výsledné podobě filmu přispěly bezesporu tři hlavní herecké představitelky. Nezmizí z plátna prakticky po dobu celého filmu a zmíněnou zátěž zvládají s dech beroucí lehkostí. Sandra Nováková se vyžívá v jedovatých poznámkách a jen zdánlivé sebejistotě muži obletované Karolíny. Petra Nesvačilová zase předvádí skvělé přechody mezi drsnou a zranitelnou tváří své hrdinky Venduly. Nejvíce však z hereckého tria přeci jen září představitelka zakřiknuté Išky Marie Doležalová. Možná je to také tím, že jí postava tiché pihovaté holky nabízí díky scénáři nejvíce prostoru. Je totiž právě Iška, která během filmu projde nejdelší osobní cestou, když si konečně otevřeně připustí svou lesbickou orientaci.
Snad poprvé v českém filmu je lesbické téma podáno naprosto všedním a realistickým způsobem. Naštěstí se nekoná žádné prozření zmatené dospívající dívky, která by v sexu s jinou ženou hledala pouze řešení svých problémů a nejistot (jak bývají lesbické vztahy bohužel často prezentovány), ale naopak jsme svědky jedné nevyhnutelné cesty, ke které dříve či později zkrátka dojít muselo. Mladá herečka dokázala s příjemnou přirozeností vystihnout všechny vzlety a pády na této krkolomné cestě a její scény sblížení se s cizí ženou z diskotéky (Lenkou Vlasákovou) patří bez jakýchkoliv pikantérií k těm nejsilnějším ve filmu.
Mužské postavy v Pusinkách stojí spíše na pokraji. V žádném případě je však nelze házet do jednoho pytle s nápisem ňouma. Pohybují se na pomyslné charakterové stupnici od těch nebezpečně zlých, přes hloupé, neškodné, až po sympatické, chápající či podporující. Především postava Iščina bratra Vojty (Oldřich Hajkách) výrazně vybočuje ze zaběhnutých stereotypů, že každý podobně starý kluk má v hlavě jenom sex a piliny. Snad nejjasněji je to znát při vypjatých scénách, v nichž Vojta filtruje své emoce skrz nadrilované gymnastické cviky, dřinu kterou nenávidí a přitom jí nedokáže opustit.
Ostatně podobné tiché, avšak zároveň mlčky křičící záběry, ve kterých sledujeme osamělé postavy, jak kdesi uvnitř zápasí samy se sebou, procházejí celým filmem a obohacují jej o příjemnou hlubší rovinu, která se dobře doplňuje s dynamickými scénami hádek. Karin Babinské se zkrátka podařilo zlomit prokletí tzv. teenagerských filmů. Ukázala, že podobná témata nemusí být zpracována pouze jednoduchou podbízivou formou. Díky tomu, pokud se na Pusinky půjdete do kina podívat, nemusíte sáhodlouze uvažovat, s kým byste šli, aby se mu/jí zrovna tenhle film líbil. Pusinky totiž skutečně můžou svým důvěrným hlasem oslovit téměř každého. A věk bude hrát asi tu nejposlednější roli.
Eliška Děcká, autorka je externí redaktorkou gitY
www.ta-gita.cz
