Libuše Barková: Opustit Česko by bylo zbabělé

Podnikatelka Libuše Barková (42) je matkou tří dětí. Nedobrovolně se proslavila jako přítelkyně rodiny bývalého premiéra Grosse, jako majitelka nemovitosti, v níž sídlil pánský klub Escade a v současnosti jako obviněná z pojišťovacího podvodu. O jejích dalších podnikatelských aktivitách ani o začátcích jejího podnikání se však nepíše...

Česká společnost vás zná jako kontroverzní podnikatelku, ale málokdo ví, jaké byly vaše začátky. Jak vypadal počátek vašeho podnikání?

Začátek byl naprosto úžasný v tom, že mě v první řadě nikdo neznal. Přestože mají všichni pocit, že jsem peníze asi vykopala někde na zahradě nebo zdědila či restituovala, opravdu upřímně říkám, že jsem si je musela vydřít. Dnes se každý ptá: "Jak je možné, že vy máte tolik peněz a my ne?" Ale kolik lidí si tehdy vzalo úvěr jako já, kolik jich pracovalo víc než šestnáct hodin denně a nemělo několik let za sebou dovolenou? Já jsem to dělala víc než desítku let. Když jsem věděla, že nemám kapitál na to, abych si mohla něco koupit, začala jsem klasickými pronájmy. Pronajímala jsem si restaurace, plavecké stadiony, stánky, prostě cokoli šlo. Z výdělku jsem potom pokračovala dál ve větším objemu a dělala jsem klasický obchod. Něco jsem koupila a zase jsem to prodala dál.

Ale ráda bych se zastavila nad otázkou, proč jsem kontroverzní. Je kontroverzní, že dělám to, co dělá standardně spousta ctihodných lidí, kteří mají před jménem několik titulů? Co je to kontroverznost v mém případě? Je to proto, že jsem znala pana Grosse? A je víc kontroverzní to, že jsem pronajímala nemovitost nebo to, že jsem znala pana Grosse?

Byl tím míněn hlavně klub Escade, který vám asi nikdo neodpustí a asi to bude navždycky vaše stigma.

To je ten kontroverzní přístup. Nikdo neví, jak jsem k té nemovitosti přišla, že v době, kdy jsem se zabývala klasickou hostinskou a realitní činností, věnovala jsem se i poradenství. Radila jsem lidem, jak postupovat, když chtěli začít podnikat. Potom jsem zjistila, že to dělám zadarmo ve svém volnu a začala jsem se tím zabývat profesionálně, pomáhala jsem realizovat podnikatelský záměr na klíč. Tak přišli i tito pánové, že by chtěli takový klub. Vytipovala jsem nemovitost, sehnala jsem stavební povolení a podobně. Za to jsem u nich měla určitý podíl s tím, že oni mne v momentě, kdy bude kolaudace a začne podnikání, vyplatí. Jenomže jejich úmysly nebyly tak úplně čisté a stalo se, že banka jim vyplatila několik milionů jen tak, což se mi nelíbilo, takže jsem je vyplatila, zaplatila úvěr a dostavěla dům. Jenomže postavit pod Nuselským mostem hotel a za čtyři roky ho zaplatit je nemyslitelné, takže jsem převzala jejich aktivity s tím, že jsem klub hned pronajala. Takže takhle jsem přišla ke svému kontroverznímu podnikání. Ale myslím si, že takových klubů pro pány je tady spousty a nic kontroverzního na tom nevidím. Z obchodního rejstříku se dá zjistit, že jejich majiteli jsou ctihodní lékaři nebo právníci a to nikomu nevadí. Koneckonců byl to i ctihodný magistrát a nikomu to nevadilo. To není kontroverzní?

Jak jste získala know-how pro poradenskou činnost?

Díky tomu, že jsem si musela při začátcích svého podnikání projít celým tím kolečkem, co je nutné udělat, naučila jsem se to na základě vlastních zkušeností. Potom se na mě začali obracet ostatní, kteří neměli tolik vůle nebo nebyli tak aktivní, že by chtěli dotáhnout věci do konce. Já jim v tom pomáhám a oni se mohou věnovat vlastní podnikatelské aktivitě. Je logické, že člověku, který se zabývá úplně něčím jiným než obchodní sférou, se to vyplatí, protože je to pro něj velká úspora času a energie.

Takže v současnosti se zabýváte poradenskou činností a nemovitostmi?

Já jsem v této zemi podnikala řadu let a díky aférám, které tu vznikly, jsem veškeré podnikání musela ukončit. Myslím že tady těžko existuje někdo s tolika kontrolami jako já, což nemotivovalo moje zaměstnance a vlastně celý můj aparát. Takže jsem utlumila svoje podnikatelské aktivity, propustila jsem spoustu zaměstnanců, neplatím sociální a zdravotní pojištění za nikoho jiného a je mi úžasně. Jestli je toto, co stát potřeboval, tak mu gratuluji. Teď pracuji jako poradce v oblasti developingu, když si mě někdo najme.

Recese Libuše Barkové

Myslíte si, že na tyto potíže měl vliv fakt, že jste žena?

Určitě. Co si budeme povídat, to, co se stalo nebylo vůbec obvyklé. Tím, že jsem žena, si mysleli, že budu snadné sousto, což je logické, protože si mysleli, že jako žena a matka ustoupím daleko dřív. Žena, která nechce od nikoho ani korunu, vydělá si na sebe a postará se o svoje děti a netrpí bídou, je u nás bohužel zvláštní úkaz a naše společnost na to není zvyklá. Nikdo už si neklade otázku, jestli třeba nepracovala víc než ostatní, jestli měla tolik dovolené nebo jestli se naopak dívala ve čtyři odpoledne na telenovely. Každý vidí už jenom ten výsledek. Už jsem pochopila, že muži to neradi nesou, i když ne všichni. Už jsem se setkala i s těmi, u kterých to naopak vzbuzuje jakousi úctu.

Jak muži snášeli skutečnost, že jejich nadřízená je žena?

Myslím si, že muži pode mnou pracovali rádi, protože jsem se snažila být spravedlivá, mohli jezdit na nestandardní dovolené, snažila jsem se o přátelské ovzduší, aby naše práce nebyla založená na diktatuře. I když je pravda, že když jsem začínala, byla jsem mladá, tak to ne všichni muži kolem čtyřiceti padesáti let nesli úplně lehce. Úplně na začátku jsem měla problémy starší muže vyhodit za nějaký prohřešek, který tolerujete jednou dvakrát, ale potřetí už ne. S tím jsem měla vážné problémy a to jsem se musela naučit.

Nepřemýšlela jste v době největší štvanice proti vám o tom, že vezmete nohy na ramena a odjedete z republiky?

To mě napadlo asi v roce 1986, když byly moje děti ještě malé, protože nemám ráda omezování, což bylo v době totality samozřejmé. Když to přišlo znovu, říkala jsem si, že když ustoupím a uteču, budu velmi zbabělá. Když bych to udělala, nechala bych tady děti, kterým jsem se snažila být vždycky příkladem. Snažila jsem se jim vštípit, že někdy musí dělat věci proti rozumu a neuhýbat a kdybych odjela, dala bych jim špatný návod. Asi bych měla snazší život, ale co moje rodina, matka, sourozenci?