Narozena: 3. prosinec 1902, Slaný
Zemřela: 13. dubna 1968, Praha
Olga Scheinpflugová neměla nijak lehké ani šťastné dětství. Maminka jí zemřela velmi záhy. Otec, známý prozaik, po kterém Olga zdědila literární talent, se znovu oženil a se svou druhou ženou vychovával ještě dceru Boženu a syna Karla. Olga ke své nevlastní matce nikdy nenašla ten správný vztah. Bylo jim to oběma líto, ale změnit to nešlo. Jako by nestačilo, že Olga není v rodině šťastná, ještě musela vypuknout První světová válka, která Olgu poznamenala na celý život. Nenáviděla násilí a zabíjení, měla ráda vše živé, byla od přírody temperamentní děvče.
Její velkou láskou bylo již od mládí divadlo. V patnácti jezdila do Prahy na hodiny herectví ke slavné herečce Národního divadla Marii Hübnerové. Ve Slaném začala studovat gymnázium, ale po válce se natrvalo přestěhovala do Prahy. K nevelké radosti svého otce studia ve Slaném nedokončila, aby mu tedy udělala radost, začala se učit těsnopisu, němčině, francouzštině a velmi dobře také zvládala psaní na stoji. Učení jí nikdy nedělalo problém. Herectví se věnovala pilně dál a hlavně nevynechala žádné slušné divadelní představení v Praze.
Hlavní město ji učarovalo, ale cítila se v něm opuštěná. Bydlela v penzionu, ale moc toužila po vlastním bytě. Měla štěstí: když svůj byt uvolnil Alfons Mucha, umluvila tatínka, aby se k ní i se sourozenci nastěhoval. Měla velkou radost, že je rodina zase pohromadě. Když měla vedle sebe své nejbližší, v klidu se začala rozhlížet po nějakém divadelním angažmá.
To se jí podařilo sehnat ve Švandově divadle, kde zažila své první divadelní úspěchy a poznala svoji životní lásku a budoucího manžela Karla Čapka. V roce 1921 přijala nabídku do angažmá na Vinohrady, kde v té době byl dramaturgem a režisérem právě Karel Čapek. V Městském divadle na Vinohradech byla do roku 1929. Na této scéně nejvíc zazářila jako Soňa z Dostojevského románu Zločin a trest. Když ji K. H. Hilar, tehdejší šéf činohry Národního divadla, v roce 1929 již popáté nabídl angažmá do souboru činohry, tak jeho nabídku přijala. V Národním divadle byla až do své smrti. Na jevišti Zlaté kapličky vytvořila převážně role dramatického charakteru, Johanku z Arku, Marii Stuartovnu, Medeu, paní Bovaryovou, Mimi, Macbeth. Úspěch měla ale i v komických rolích.
Národní divadlo Olga milovala, bylo pro ni vším. Bohužel ho musela dvakrát nedobrovolně opustit. Poprvé v roce 1939, kdy jako vdova po Karlu Čapkovi nebyla žádoucí, a podruhé v 50 letech paradoxně opět proto, že byla vdova po Karlu Čapkovi, čímž velmi připomínala dobu T. G. Masaryka. V té době jí byla také nabídnuta emigrace, ale ona byla příliš velká vlastenka a žít v cizí zemi pro ni vůbec nepřicházelo v úvahu. Do Národního divadla se mohla vrátit až v roce 1953, ale velkých rolí už se nedočkala. Jejím posledním divadelním představením byla Čapkova Matka ve Vinohradském divadle v roce 1968, kde ztvárnila hlavní roli. Byla to právě Olga, která vytvořila námět k této hře, a K. Čapek ji skvěle zpracoval pro divadlo.
Filmy, které Olga natočila, by se daly spočítat na prstě jedné ruky: Tchýně, ...a pátý jezdec je strach, Čintamani a podvodník, Každý den odvahu. Zato je točila s výbornými režiséry E. Schormem, Z. Brynychem a J. Krejčíkem. Snad nejslavnější se stala v TV seriálu, který pro ni napsal J. Dietl - Eliška a její rod.
Olga ale nebyla jen herečka, byla také skvělá spisovatelka a dramatička. Její divadelní hry a filmové náměty byly také zfilmovány: např. Andula vyhrála, Okénko, Sobota, Madla z cihelny. Z její literární činnosti je pravděpodobně nejslavnější knihou Český román a její vzpomínková kniha Byla jsem na světě.
Vztah Olgy a Karla byl od svého počátku přinejmenším zvláštní. Karel byl do Olgy velmi zamilovaný, každý den ji musel vidět a doprovázel ji z divadla domů... Karlův zájem Olze dělal dobře, zamilovaná však nebyla. Vždy říkala: My jsme takoví báječní kamarádi, Kačenka a Olásek. Jenže kamarádství, jak už to někdy bývá, přerostlo v lásku. Vše ale komplikovala Karlova nemoc. Na radu lékaře, že by se neměl nikdy ženit, tedy dal Olze volnost. Ta to nesla velmi těžce, dokonce se pokusila o sebevraždu. Když se to Karel od přátel dozvěděl, velmi ho to zaskočilo a aby alespoň trochu odlehčil vážnost situace, pronesl, že se Olga zachovala jako poslední služka. Možná, že Olžin pokus o sebevraždu nebyl zbytečný. V roce 1935, po 15 letech tolik zvláštního vztahu, byla svatba. Oba velmi milovali přírodu a tak se po svatbě přestěhovali do domu ve Staré Huti na Dobříši, který přejmenovali podle dobového názvu na Strž. Dům měli oba moc rádi a velmi rádi tam pobývali. Bohužel, manželství po třech letech ukončila předčasná smrt Karla Čapka. Olga se už nikdy neprovdala, ale po celý svůj život (přežila Karla o 30 let) se snažila, aby se na tohoto geniálního člověka a spisovatele nezapomnělo.
Věkem se Olze zhoršovala její srdeční choroba. Když ji vedení Vinohradského divadla pozvalo k hostování do hry "Matka", chtěla to původně ze zdravotních důvodů odmítnout. Nakonec souhlasila. Po jednom představení se ji udělalo zle, byla převezena do nemocnice, kde 13. dubna 1968 ve věku 65 let zemřela.
Je dobře, že již minula doba, kdy se na tuto výraznou všestrannou umělkyni koukalo jen jako na manželku a vdovu po Karlu Čapkovi. Výraznými osobnostmi české kultury byli totiž oba dva.
