Jak přispívat zaměstnancům na rekreaci

Vladimír Pelc

daňový specialista

V tomto článku se budeme zabývat daňovými a pojistnými souvislostmi uvedeného benefitu, který zaměstnavatel zpravidla poskytuje ze sociálního fondu jako nepeněžní plnění zaměstnancům, a to formou příspěvku na rekreaci. Nový zákoník práce však umožňuje, aby uváděný výdaj zaměstnavatele pro něj byl výdajem daňovým. Co je pro zaměstnavatele výhodnější - poskytovat benefit ze sociálního fondu, tedy ze zisku po zdanění, nebo jako daňový výdaj? Jak optimálně postupovat?

Na základě nového zákoníku práce lze příspěvky zaměstnavatele na rekreaci zaměstnanců pokládat za daňový výdaj.

Uvedená nepeněžní plnění, poskytovaná zaměstnavatelem ze sociálního fondu (zisku po jeho zdanění), jsou na straně zaměstnance osvobozena od daně z příjmů fyzických osob; viz § 6 odst. 9 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o poskytnutí rekreace včetně zájezdů, je u zaměstnance z hodnoty nepeněžního plnění od daně osvobozena v úhrnu nejvýše částka 20 000 Kč za kalendářní rok. Jako plnění zaměstnavatele zaměstnanci se posuzuje i plnění poskytnuté pro rodinné příslušníky zaměstnance. Příjmy osvobozené od daně z příjmů fyzických osob zároveň nejsou součástí vyměřovacích základů pro odvod sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění; viz § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a obdobně § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Tento daňový a odvodový režim je možné a zejména vhodné používat i v roce 2007. Přináší totiž daňovou úsporu na straně zaměstnance (nepeněžní příjem je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen) a pojistnou výhodu (příjem není zatížen pojistnými odvody, jež jinak jsou v celkové výši 47,5 % ze základu, tedy z hodnoty benefitu).

ZÁKONÍK PRÁCE A DAŇOVÉ SOUVISLOSTI

Pokud jde o nový zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.), je především nutné uvést, že se při jeho tvorbě dostatečně nedbalo na další, zejména daňové a pojistné souvislosti plnění, jež z pracovněprávních předpisů plynou. A je tomu tak i ve zmiňovaném případě. Nový zákoník práce sice ukládá v § 224 odst. 1 písm. c) zaměstnavatelům povinnost vytvářet mj. podmínky pro uspokojování rekreačních potřeb a zájmů zaměstnanců. Ovšem pak by takový výdaj podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, mohl být na straně zaměstnavatele výdajem daňovým (takovými výdaji jsou též výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů).

Avšak pokud by zaměstnavatel využil této možnosti, totiž kdyby takový výdaj uplatnil jako výdaj daňový, ztratila by se daňová výhoda na straně zaměstnance a celková pojistná (odvodová) výhoda. Tím by došlo k vyššímu celkovému daňovému a pojistnému zatížení daného plnění, což je nepochybně zbytečné. Na straně zaměstnance můžeme počítat s marginální daňovou sazbou ve výši 20 %, a procentní sazba odvodů na pojistné je zřejmá (47,5 %).

DAŇOVÉ NEVÝHODY NA OBOU STRANÁCH

Pokud by totiž zaměstnavatel uplatnil výdaj jako výdaj daňový (snižující jeho základ daně), pak by nepeněžní příjem na straně zaměstnance nebyl od daně z příjmů fyzických osob osvobozen, protože by nebyla splněna podmínka, že plnění je u zaměstnance osvobozeno tehdy, jestliže je poskytováno ze sociálního fondu (zisku po jeho zdanění). V případě, že by plnění nebylo osvobozeno od daně z příjmů fyzických osob, byla by jeho hodnota součástí vyměřovacích základů pro odvod zdravotního pojištění a sociálního zabezpečení (viz § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, oba zákony ve znění účinném od roku 2007). Celkově by to tedy bylo pro zaměstnavatele i zaměstnance nevýhodné; to je důsledek zmiňované nekoncepčnosti při tvorbě nového zákoníku práce. Daňová výhoda dosažená na straně zaměstnavatele (benefit by byl daňovým výdajem), by byla převážena zdaněním daní z příjmů fyzických osob a zatížením pojistným.

JAK NAJÍT OPTIMÁLNÍ POSTUP?

Odpověď na otázku, položenou už také v úvodu článku, zní: Na základě nového zákoníku práce je možné, aby uvedené výdaje (příspěvky zaměstnavatele na rekreaci zaměstnanců) byly pro zaměstnavatele výdaji daňovými, avšak využít tuto možnost je pro zaměstnavatele i zaměstnance celkově nevýhodné. Neboť by se tím ztratila daňová výhoda na straně zaměstnance a zejména celková odvodová výhoda týkající se zaměstnavatele i zaměstnance (hodnota plnění by byla u zaměstnance zdaněna a podléhala by pojistným odvodům). Proto je doporučení jednoznačné: Postupujte nadále tak, jako v minulých letech - příspěvky v nepeněžní podobě bude zaměstnavatel poskytovat ze sociálního fondu (zisku po jeho zdanění), tím získáte daňové zvýhodnění na straně zaměstnance a především zvýhodnění odvodové. Nový zákoník práce tak v uvedeném ustanovení nepřináší nic, co by bylo aktuálně prakticky využitelné.