Problém šikany je velmi komplikovaný. Jako hlavní zdroj problému lze považovat neochotu pedagogů tento problém komplexněji a razantněji řešit. Je zde bohužel zakořeněné myšlení, že šikana je zcela normální, že byla, je a bude a děti si to většinou mezi sebou vždy nějak vyřeší sami. Jak se cítí oběť je většině lidí lhostejné, hlavní obava však zůstává, aby se o existenci konkrétní šikany nedozvěděl někdo v okolí, kdo by tuto informaci mohl dále šířit, či dokonce média, jenž by školu dále zveřejňovaly.
Je třeba si uvědomit, že šikana na školách mezi dětmi je zcela zbytečná, nepřináší žádné hodnoty, pouze větší či menší traumata pro oběť. Aspekt, že není tak podstatné, co za zlo se na druhém páchá, jako to, co postižený cítí, se zcela nebere v potaz.
Přehlížená šikana vede k tomu, že agresoři, tedy ti, co šikanují, přijímají toto chování jako normu, v rámci níž se dá dosahovat celkem snadno nějakých, pro ně výhodných cílů a to jak majetkových, tak např. psychických (aby se nenudili). Je statisticky prokázáno, že tito agresoři mívají v dospělosti častější konflikty se zákony.
Mnozí zavírají oči
Je potřeba, aby učitelé změnili přístup k věci a začali považovat šikanu, její prevenci, její řešení a trestání za jednu z priorit ve školství. Je třeba se postavit k problému čelem a zavést standardně vhodně zvolené anonymní dotazníky, které často odhalí potenciální a i skutečné oběti, agresory a sympatizanty obou těchto stran (Jako příklad lze uvést případ PaedDr. Michala Černého, ředitele ZŠ v Praze, Klánovicích - uvedeno v pořadu Reportéři ČT ve stopáži 11:08 - 18:50.). Odhalování šikany má mnoho společného s empatií a většinou vůbec nesouvisí se vzděláním.
V případě podezření na šikanu je potřeba věc sledovat, zjišťovat a řešit. V žádném případě nedělat fatální chybu např. takovou, že škola jedná, jako že šikanu řeší, ale ve své podstatě se ji jen snaží zamést pod koberec - např. konfrontace agresora a oběti především za podmínek, kdy oběť bude muset být nadále s agresorem v kontaktu bez možné ochrany učitele či jiného pracovníka dohlížejícího na bezpečnost dětí, či s jeho sympatizanty.
Jde jen o hru
Šikana a její podoby se neustále vyvíjejí. Jeden z klíčových aspektů je ten, že děti již nešikanují jen v době, kdy na to mají sami náladu, ale též pro nahrání videa, zpravidla mobilními telefony pro pobavení a vytahování se před ostatními, jaké mají pořízené záběry - čím brutálnější, tím lepší. Těchto videí je například na stránkách www.youtube.com víc než dost a to i s možným dopátráním se konkrétní školy.
Nebezpečí spočívá v tom, že děti mají velkou výdrž natáčet znova a znova čím dál dokonalejší záběry násilí. Toto násilí je buď skutečné nebo i hrané. V každém případě jde o jeho propagaci a ostatní si z něho mohou vzít a též berou příklad. Hrané násilí se začíná objevovat pod pojmy ruská škola či jackass. Poslední týden lze zaznamenat, že k popisu videí, které jsou na internetu a jsou na nich k vidění určité formy násilí, píšou k popiskům ti, kteří je na internet dávají, že se jedná o hru, recesi, legraci apod. z důvodu toho, že si myslí, že tím minimalizují problémy v případě šetření. Je pak s podivem, že videa jsou nazvané např. "Šikana". V poslední době se objevují informace, že existuje nabídka a poptávka po videích, a to za finanční částky. Děti si pořizují videa, kde týrají své spolužáky, staré lidi, fyzicky slabší, zvířata apod. a tyto materiály prodávají či nakupují.
V případě medializace školy ohledně šikany či násilí nemusí jít jen o faktickou likvidaci dobré pověsti školy, záleží zde na řediteli, jak se k problému postaví a to i veřejně. Zda bude "krýt" agresory či propagátory násilí (a to i hraného) tím, že jde jen o hru, či zda násilí v té či oné podobě odsoudí a to jak prohlášením - veřejným, tak možným potrestáním.
Šikana z právního hlediska
Šikana často naplňuje skutkové podstaty trestných činů. V rámci problému šikany existuje Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení (ČJ.: 28 275/2000-22 ze dne 08.12.2000, který nabyl účinnosti 01.01.2001, uveřejněný zde). Bohužel se stále najdou učitelé, kteří tento pokyn neznají či ho odmítají s tím, že mají již moc práce a vyhledávání a účinné řešení šikany je pouze zatěžuje. Je třeba upozornit, že z podstaty věci není zájem trestat ty učitele, kteří šikanu "jen" neumí řešit, ale vyhledat ty, kteří problém bagatelizují, skrývají, či dokonce podporují a s těmi začít jednat, dle závažnosti tohoto stavu.
Ohledně informací mezi účastníky, kteří by měli vědět o šikaně, se dělá chyba - špatná průkaznost toho, co pak tvrdí jednotlivé strany o tom, jak informovali ostatní - chybí písemné materiály, např. sdělení potvrzená školou o převzetí, maily odeslané, případně potvrzenky o přečtení apod. Pak bohužel může nastat a též nastává to, že odpovědná učitelka či rodič tvrdí, že na něco upozorňovali, ale že buď byli se svým tvrzením odmítnuti, či se tvrzení zakládá na způsobu "tvrzení proti tvrzení" či "jedna paní povídala" a pečlivost ztrácí na významu.
