Věra Křesadlová: Se syny si do herectví nemluvíme

V šedesátých letech minulého století patřila herečka a zpěvačka Věra Křesadlová k ženám, o nichž snily tisíce mužů i jinochů. Na jednom bigbeatovém koncertu ji uviděl filmový režisér Miloš Forman, který tehdy chystal svůj film Konkurs. Netajil, že se mu zajímavá, výrazná tmavovláska líbila. Občas ji pozval do divadla Semafor a když začal natáčet Konkurs, začal si s Věrou milenecký vztah. Proslulá je epizoda, která se odehrála právě v Semaforu - při jedné z prvních projekcí Konkursu se Jiří Suchý zeptal Jiřího Šlitra: "Proč jsme tuhle holku vlastně nevzali do divadla?" Místo Šlitra mu odpověděl vedle sedící Forman: "Poněvadž jste blbí." V té chvíli se zrodilo angažmá Věry Křesadlové v Semaforu, kde pak hrála a zpívala celkem dvacet šest roků. Po herečce Janě Brejchové se stala Formanovou druhou manželkou a v roce 1968 mu porodila dvojčata - Petra a Matěje. Díky Petrovi je Křesadlová již trojnásobnou babičkou, má patnáctiletou vnučku Josefinu, dvanáctiletou Emilku a devítiletou Toničku.

Je pozoruhodné, že kromě filmu Konkurs jste se v žádném jiném díle Miloše Formana už neobjevila...

Snažila jsem se mu do některého filmu vecpat, ale on mi řekl, že manželky do filmu nebere. Tím to skončilo. Ovšem neměl nic proti tomu, abych hrála u jiných režisérů. A tak jsem dostávala role v řadě filmů jeho kamarádů, třeba Ivana Passera, což byl Milošův velký kamarád, nebo Jiřího Menzela, Jaroslava Papouška i dalších. Jeden film jsem točila na Slovensku s režisérem Eduardem Grečnerem. Měla jsem pracovat také s Věrou Chytilovou, ale z toho bohužel sešlo. Nebyla jsem sice vystudovaná herečka, ale bývala jsem pěkné děvče, a tak jsem si v několika filmech zahrála.

K minulému času, který jste použila, můžeme přidat i čas přítomný, protože momentálně vás diváci mohou vidět ve dvou nových českých filmech...

Po dlouhé době, kdy jsem ve filmu nehrála, si na mě vzpomněl Petr Vachler, a tak jsem s ním točila jeho celovečerní hraný debut Doblba!. A Jan Hřebejk mě obsadil do svého Medvídka. Tam jsme si s Jiřím Menzelem zahráli manželskou dvojici. Zatím jsem to neviděla, ale už jsem slyšela, že tam máme docela dobrou manželskou hádku. Tak se nechám překvapit.

Váš bývalý manžel Miloš Forman oslavil v únoru pětasedmdesátiny a pobýval také v Praze. Jak spolu po rozvodu vycházíte?

S Formanem jsme se rozváděli na dálku, on se nikdy nedostavil k rozvodovému řízení. Delší čas jsme spolu nekomunikovali, kdežto se syny se Miloš stýkal, a v rodině se kolem toho chodilo po špičkách. Když měl nedávno narozeniny, byl tu tři měsíce. Pozval obě své bývalé manželky, Janu Brejchovou i mě. Jeho partnerka Martina ke mně byla milá, příjemná. Je vážně sympatická. Od té doby jsme se s Milošem setkali už několikrát, třeba při dubnové premiéře inscenace buffopery Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého Dobře placená procházka v historické budově Národního divadla. Miloš tu inscenaci režíroval, Petr byl spolurežisérem a Matěj navrhl scénu. Teď už s Milošem vycházíme dobře. Situace v rodině se zklidnila a všichni z toho máme dobrý pocit.

Vaše syny, Petra a Matěje, zná veřejnost jako přední české divadelníky a malíře. Vy jste ovšem i maminkou třetího syna Radima Kratochvíla.

Radim je o třináct let mladší než dvojčata a narodil se z mého někdejšího vztahu s Janem Kratochvílem, kterého jsem poznala v Divadle Semafor. Radim vystudoval filmovou historii a teď pracuje v TV Nova. Můžu s potěšením říct, že všichni bratři spolu vycházejí perfektně.

Mimochodem - jak se vám Petr líbil jako profesionální hokejista v seriálu ČT Poslední sezóna?

Upřímně řečeno, viděla jsem z něj jen hodně málo, já totiž televizní seriály, jak se říká, nemusím. Připadají mi všechny "na jedno brdo". Jako herec se mi Petr líbí, je docela přirozený a mohl by být i víc využívaný. Ale vzájemně si do herectví zásadně nemluvíme.

Přejděme od filmu a divadla k výtvarnému umění. Byla jste protagonistkou neopakovatelné fotografie Tarase Kuščynského, kterou nazval Věra Křesadlová a kotě. Jak snímek vznikl a co to bylo za kotě?

Nebylo to kotě, ale kocour. Taras se zhlédl ve filmu Michelangela Antonioniho Zvětšenina a chtěl být také fotografem, který fotí mladé dívky. Pracovali jsme celé odpoledne u něj doma, udělali jsme spoustu snímků, a úplně na konci se přiloudal jejich kocour. Byl příšerně líný, a když jsem ho vzala do rukou, zůstal viset jako kus hadru. Taras to vyfotil, obrátil pak fotografii o devadesát stupňů a ono to vypadalo, jako když s kocourem letíme. Zvíře mělo najednou aerodynamický tvar, mně vlasy vlály dozadu a divák má dojem, že Věra Křesadlová s kocourem letí proti větru.

Když mluvíme o výtvarném, není možné nezmínit Tiffanyho lampy z opálového skla...

Poprvé jsem je viděla v New Yorku na Páté avenue. Učarovaly mi natolik, že jsem o tom řekla Formanovi a on svolil, že si jednu můžu koupit. Když jsem ale dodala, že ty nejkrásnější stojí 1200 dolarů, Miloš takovou koupi zamítl. Tehdy jsem si řekla, že přece nemůže být tak těžké vyrobit si lampu doma. Od té doby jsem jich už udělala hodně. Nebudu říkat, kolik, prostě hodně. Každou lampu vyrábím z osmnácti stovek kousků opálového skla, nebo taky ze šesti. Tu první, dejme tomu, lze udělat za týden, kdybych na ní každý den nějakou tu hodinu pracovala. Tu druhou za pár hodin. Ke zpívání a herectví tak v mém životě přibylo ještě výtvarné umění.