Nedávno jsem mluvila se svým známým. Jeho manželství si prošlo vývojem, a tudíž se po letech dostavila určitá stagnace, která ho občas dostává k myšlence se trochu občerstvit jinde...

Jak jsme tak hovořili o životě, přišla řeč na problematiku svobody v partnerství. Tvrdil mi, že on si to zařídil doma výborně, a povyprávěl mi, jak si stručně řečeno dělá naprosto, co se mu zlíbí, a že by mohl jít ostatním podpantoflákům příkladem. Protože on se nenechal svázat a navíc díky jeho aktivitám jsou si pak s manželkou vzácní, což sám považuje za velmi výhodné.

Pravdou zůstává, že při jeho životním programu a nasazení vidí svou rodinu (kterou má rád, ale nikdy by netvrdil, že se pro ní obětoval), maximálně ráno v koupelně a obyčejné odpoledne s ní nestrávil už hezky dlouho. Když se náhodou vyskytne v rozumnou dobu doma, mají jeho blízcí svátek. Narozeniny slaví tak, že odjede na druhý konec republiky, protože jde přeci o jeho narozeniny a ne jejich... Prostě v rodině funguje spíše coby samostatná jednotka. Označuje to za svůj osobní recept na šťastné manželství.

Nějak mi nedalo, abych se ho nezeptala, jestli tento životní styl vyhovuje i jeho ženě. Reagoval na to kupodivu předlouhým mlčením. Pak mi sdělil, že se na něco takového přirozeně odpovídá obtížně. Podle něj svobodu své ženě určitě zachovává a ona si na jeho přístup zvykla.

A tak mě napadá, zda-li jeho žena místo večera nad domácími úkoly potomstva může vyrazit za zábavou, nebo se věnovat koníčkům, a zda místo toho, aby odvezla děti k babičce na návštěvu, se může sama vydat na kole napříč Moravou, a zda vaření a žehlení smí vyměnit za vínečko se svými kamarádkami. Zatímco on by rád vykřičel do světa, jak si to v manželství krásně zařídil, jeho manželka by do světa mohla křičet, koho že si to vlastně vzala...

Ano, svazek dvou lidí je věcí dobrovolnou a on potkal ženu, jež ho nikdy navzdory všemu neopustí, protože miluje své jisté, i když řada jiných žen by si podobnou jistotu raděj odepřela.

Každopádně můj obdiv sklízí ti muži, kteří si to sice takhle "báječně" nezařídili, ale nekomunikují se svými partnerkami pouze po mobilu a e-mailu, ale dokáží s nimi sdílet starosti i radosti. Občasná vzácnost skutečně vztah posiluje, ale jakmile se ze vzácnosti stane pravidlo, spíše to partnery vzdaluje, než sbližuje. A pokud chtějí občas kousek oné svobody, musí se zapojit oba, aby si podobný luxus mohli dopřát. V partnerství hrají kompromisy nejdůležitější roli. Což mi ostatně potvrdil i můj známý.

Ovšem kompromis opravdu nebude asi to, že si dělám, co chci, na úkor spokojenosti toho druhého. A proto, ať žijí podpantofláci!