Pokud by se měla rozdávat cena za nejzajímavější muzejní expozici, většina veřejnosti by zřejmě hlasovala pro Lovce mamutů, kteří jsou k vidění v Národním muzeu až do 9. září 2007. Tak komplexní přehled o životě pravěkých obyvatel totiž těžko jinde najdete. Lákadlem samozřejmě zůstává hlavně originál sošky Věstonická Venuše, jíž si asi mnozí pamatují z učebnic dějepisu, každopádně už samotný vchod do expozice Lovců mamutů upoutá nápaditostí. Vstupujete sem, jakoby jste vstupovali do pravěké jeskyně. Celý prostor osvěcují jen sporé lampy, na stěnách pak objevíte otisky starých maleb, jednoduše vcházíte do zašlého a zapomenutého světa.
Velká část exponátů pochází z našeho území, kde se vyskytují četné památky na toto období. Jedná se o lokality Dolní Věstonice, Předmostí u Přerova, Pavlov a Petřkovice. Tyto lokality se mohou pyšnit nálezy dokládajícími třeba výrobu keramiky, tkaní, ale rovněž i šamanismu a četnými ukázkami umělecké tvořivosti.
Vedle podrobného popisu všech aspektů období lovců mamutů s ukázkami nástrojů, uměleckých předmětů, koster apod., se zde nachází dvě úžasné ukázky života lovců. V jedné místnosti narazíte na kousek planinky se stanem, v němž odpočívá žena, a venku u ohníčku cosi stlouká její pravěký partner. Nad tím krouží ptáci, a ozývají se různé zvuky. Pokud jste někdy toužili po zhmotnění Burianových obrazů, zde se ho dočkáte. Tiše našlapujete kolem, a podvědomě tušíte, že někde zpoza rohu vykoukne šavlozubý tygr, nebo jiná podobná nebezpečná příšera.
Druhá ukázka ze života Lovců je ale ještě sugestivnější než ta první. Na "skleněném jezírku" totiž stojí mamut, obklopují jej jiná zvířata a stromy, a proti němu neohroženě stojí muž s kopím. Teprve tady si lze uvědomit mohutnost mamuta a zároveň jistou nedokonalost člověka, který navíc proti jeho klům nasazuje něco tak směšně tenkého jako kopí.
Tvůrci výstavy si zahráli i s myšlenkou lovení mamuta do tzv. pastí, jíž ale řada vědců již popřela. Ve zmrzlé půdě by totiž lovci nemohli hloubit jámy, na druhé straně mohli využívat přírodních proláklin. Hned vedle scenérie s mamutem se nachází právě taková jáma, z níž průzorem vidíte na mamuta i lovce, a díky ní vám dojde, jak se asi musel cítit mamut... Zajímavou myšlenku donutit návštěvníka pochopit jednu situaci z dvou úhlů pohledu, zvířete i člověka, je nutné ocenit.
Po tomto velmi zvláštním zážitku doporučuji shlédnout videoprojekce, které výstava nabízí. Začít můžete třeba u výroby zmíněného mamuta, jehož podoba vznikla pochopitelně na dvoře muzea a jehož srdce tvoří starý známý polystyrén. Zaujme i ukázka vydělávání kůží, kdy za pomocí pravěkých škrabek pracovníci Centra experimentální archeologie ve Všestarech u Hradce Králové zhmotní mlhavou představu o zpracování kůží, tolik potřebného materiálu pravěkého člověka.
Díky výstavě si dokážeme alespoň trochu představit, jak vypadal život lovce mamutů, jehož známe z populárních knih Eduarda Štorcha. Jemu samotnému organizátoři výstavy ostatně věnovali celý panel. Dobrou zprávou také je, že máme nového výtvarníka, který se zhostil rekonstrukcí života pravěkých lidí, Libora Baláka. A zatím to vypadá, že se stane důstojným nástupcem Zdeňka Buriana.
