Růžena Šlemrová roz. Machová
Narozena: 10. listopadu 1886 - Plzeň
Zemřela: 24. srpna 1962 - Praha
Při vzpomínce na Růženu Šlemovou se asi každému vybaví její dvě nejznámější filmové repliky. Ve filmu "Řeka čaruje" říká své dceři svým nezaměnitelným hlasem: " Už slyším, jak se bude říkat, že Elén Koháková si bere Jardu Lebedu." Film "Hostinec u Kamenné stolu" je zase znám její replikou "Dyndera! On loudí".
Paní Růžena se narodila v rodině historika Bedřicha Macha. V touze stát se herečkou ji rodiče podporovali a po maturitě jí dovolili brát hodiny herectví u Otýlie Sklenářové-Malé. V roce 1909 nastoupila do Městského divadla na Vinohradech, kde strávila celý svůj herecký život. V roce 1948 odešla do důchodu.
Svou filmovou kariéru začala už v němých filmech. Ale teprve zvukový film byl pro ni to pravé. Mohla zde uplatnit svůj rozkošný hlas, ve kterém byla ironie, rozhodnost, přísnost, jízlivost, ale i moudrost. Divadelní kritici ji považovali za dramatickou umělkyni, film ji ale až na malé výjimky nabídl převážně komické role. Všechny ty dámy z lepší společnosti, tetinky, maminky, manželky továrníků... dokázala zahrát tak úžasně, že o ní Jaroslav Marvan s obdivem říkal: "To je naše nejmilejší ženská komička s noblesou."
Růžena Šlemrová si zahrála ve více než šedesáti filmech, ale v hlavní roli se ukázala jen jednou. Film se jmenoval "Paní Morálka kráčí městem" a režie se v roce 1939 ujal Čeněk Šlégl. I když se jednalo o nenáročnou komedii, paní Růžena svým báječným výkonem filmové publikum oslnila. Ve filmech měla štěstí na skvělé kolegy a kolegyně: Hugo Haase, Jaroslava Marvana, Vlastu Buriana, Sašu Rašilova, Svatopluka Beneše, Rudolfa Hrušínkého, Jiřinu Štěpničkovou, Lídu Baarovou, Adinu Mandlovou, Annu Letenskou, Antonii Nedošínskou a mnoho dalších. A nutno dodat, že jim byla vždy rovnocenným partnerem.
Své kolegyně udivovala svými šperkařskými modely. Bylo o ní známo, že si na šperky potrpí, a to nemusely být ani z drahých kovů. Měla radost, když si mohla některý sama vyrobit. Jednou přišla na natáčení s nádherným řetězem kolem krku. Kolegyně jí tu nádheru tiše záviděly a hlavně v duchu přemýšlely, kolik to stálo. Až se osmělila Adina Mandlová a začala ten skvost chválit. Paní Šlemrová ji chvíli nechala při tom, že to bylo asi drahé, a potom se zvonivým smíchem přiznala, že si to vyrobila sama a to ze splachovadla na WC.
Narozdíl od některých svých kolegyň měla Růžena Šlemrová své soukromí uspořádané. Provdala se za Roberta Šlemra, který byl členem správní rady filmové společnosti A-B a prožila s ním velmi hezký život. Nikdy ale nevyužila možné protekce ze strany svého muže. Ráda si o svých filmech rozhodovala sama, protože se domnívala, a to oprávněně, že za ni rozhoduje její talent. I když ve filmech byla většinou ženou z velkého světa, v soukromí si na nic takového nepotrpěla. S manželem měli jen jednu zálibu - rádi jezdili do lázní, což na tehdejší dobu nebylo nic zvláštního.
Po znárodnění kinematografie si zahrála ještě v devíti filmech. Už to ale nebylo ono. Pouze Hostinec u kamenného stolu (1948), Dovolená s Andělem (1952) a Stříbrný vítr (1954) byly ještě filmy, které přece jen za něco stály. Poslední film, kde si také naposledy zahrála s Vlastou Burianem, Rudolfem Hrušínský a Hanou Vítovou, se jmenoval Muž v povětří (1955). Měla to sice být komedie, ale působil spíš jako politická agitka. I když jí tedy poté byly nabízeny další role, všechny už odmítala. Sváděla to na to, že jí neslouží zdraví. Většinu času pak trávila mezi svými kolegy v divadle a nevynechala žádnou premiéru.
Růžena Šlemová zemřela 24. srpna 1962 v 76 letech. Bez nadsázky lze říci, že svým vystupováním byla opravdovou dámou prvorepublikového filmu.
