Volfová: České političky nejsou moc reprezentativní

Jana Volfová, předsedkyně Strany důstojného života, vystudovala vysokou školu pegagogického směru, obor český jazyk občanská nauka. Do politiky vstoupila v roce 1989, kdy se stala členkou ČSSD, ve které působila v různých funkcích od předsedkyně sociálně demokratických žen přes organizační tajemnici strany až k poslankyni. Zabývala se vždy sociální politikou a školstvím. Je autorkou prvního návrhu zákona o náhradním výživném a spoluautorkou zákona o anonymních porodech. ČSSD opustila v roce 2004, v roce 2007 založila Stranu důstojného života. Je předsedkyní nadačního fondu Růže. Je rozvedená, má dvě dcery a syna.

Kolik členů má v současnosti Strana důstojného života, jejíž jste předsedkyní?

V současné době máme kolem 1500 členů strany. Vzhledem k tomu, že právě probíhají krajské konference, kde noví členové odevzdávají své přihlášky do strany a probíhají i administrativní záležitosti kolem přeregistrace původních členů strany Svobodní a SŽJ, není toto číslo určitě konečné.

Máte pocit, že situace ženy na české politické scéně se za poslední roky změnila?

Jsem přesvědčená, že bohužel vůbec ne. Dokud nebude v politice alespoň 40 procent jednoho pohlaví ( a všimněte si , že neurčuji kterého ), tak se bude měnit velice těžko. Navíc bohužel současné ženské reprezentantky politiky např. ve vládě moc radosti ženskému hnutí a ideálům rovnosti nedělají. Poslední akci ministryně Parkanové s dárkem pro amerického presidenta budeme mít od našich mužských kolegů na talíři ještě dalších pět let pokaždé, když budeme chtít kandidovat na nějaké prestižní místo.

Jak se díváte na případ předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka?

Oproti všem těm, kteří prostě každého odsoudí na základě jednoho novinového článku , já vždy ctím presumpci neviny, a proto čekám s jakýmkoliv osobním soudem na rozhodnutí soudu.

Čunek vstoupil do povědomí veřejnosti svým kontroverzním způsobem řešení romské otázky ve Vsetíně. Jaký máte na jeho postoj názor?

Tady se jedná o věc velmi jinou, jsem pro to, aby všichni bez rozdílu barvy pleti měli stejné podmínky. Prostě každý má právo na bydlení,ale také každý musí za své bydlení platit. Je třeba ale k věcem přistupovat z ohledem na sociální situaci a citlivě a to by si měl uvědomit každý starosta každé obce, vždyť slovo starosta je od slova starat se.

Jak se staví Strana důstojného života k otázce menšin?

Je otázkou, co za menšinu považujete, já třeba i "ženy v politice" nebo - a to velmi vážně - seniory v naší společnosti( byť jich stále přibývá) a lidi handicapované, a proto je třeba každou menšinu, která potřebuje ochranu svých základních lidských práv bránit a pomáhat ji v rozvoji a začlenění do majoritní společnosti, při respektování jejich specifik. To se samozřejmě týká i etnických menšin.