BBC NEWS: Indické hidžry se domáhají svých práv

DILLÍ 10. září (ČTK/BBC NEWS)
Dva světy se střetly - festival indických eunuchů se příznačně konal v centru indické informatiky v Bangaloru, píše BBC NEWS na své internetové stránce.
Svérázná skupina eunuchů, transsexuálů, transvestitů a homosexuálů je v Indii a Pákistánu známa jako "hidžry". S jejich pohlavím si společnost láme hlavu - jsou to muži nebo ženy? Tedy - přinejmenším v hindštině je označují mužským rodem.
Jako chlapci se opravdu narodí, ale mají vyvinuté silné dívčí cítění. Někteří kvůli změně pohlaví podstoupí bolestivý chirurgický zákrok, protože na hormonální léčbu nemají peníze. Většina z nich pouze přijme za své ženská jména a šaty a nechá si narůst dlouhé vlasy. Zvláštní část komunity tvoří hermafroditi, výjimeční jedinci se znaky obou pohlaví.
Ve festivalovém mumraji se mihl i do fialového sárí zamotaný (nebo zamotaná?) Famíla. "Já? Tak já se živím se sexem," nebere si zbytečné servítky 25letý hidžra. "Jsem se svou prací spokojený a nic jiného si nehledám."
Každoroční festival hidžer plný tanců a písní má v jádru seriózní podtext: zacházejte s námi jako s normálními lidmi a přiznejte nám základní práva, kterým se sami těšíte.
Tradičním nočním bděním při slabém světle svíček hidžry mezi sebou šíří pocit sounáležitosti.
"Festival je pořádán pro všechny menšiny, tedy i pro homosexuály," říká Famíla, který reprezentuje nezávislou organizaci Vividh (česky Jiný) bojující za práva hidžer.
Na festival dorazily skupinky hidžer z různých koutů Indie - jsou oblečeni do tradičních kalhot a haleny "šalvár kamízu", do pestrobarevného sárí nebo obyčejných kalhot.
Kolem se potlouká i dostatečné množství čumilů. "Chtěli jsme vidět, co jsou hidžry vlastně zač," vysvětluje svou přítomnost na festivalu americký student Jesse Kreger, který v Indii studuje rozvojovou politiku.
Mnoho hidžer - stejně jako Famíla - si zajišťuje živobytí žebrotou nebo v "sexuálním průmyslu".
"Nikdo nás nechce zaměstnat. V naší zemi je zakořeněna silná diskriminace," vyslovuje stížnosti stovek hidžer po celé zemi Prijá z dobrovolnické organizace, která se snaží hidžrám zajistit základní občanská práva.
Narodí-li se v indické domácnosti hidžra, rodina to považuje za nesmírnou hanbu a pravdu se snaží ututlat jak se dá. Nakonec stejně odevzdají dítě "mezi jeho" - komunitě hidžer, která se o něj postará.
Jejich přítomnost je naopak vítána na oslavách narození dítěte nebo na svatbách, kde vyfintěné hidžry zpívají a tancují a přinášejí kýžené požehnání. V opačném případě také skandál nebo prokletí.
Mezi hidžrami, které se v zásadě nežení, činí Prijá světlou výjimku. "Zamilovali jsme se do sebe na první pohled," láskyplně mluví o svém podstatně mladším manželovi Višvanáthovi.
Ačkoli indické úřady manželství mezi hidžrami nepovolují, oženil se i čtyřicetiletý tanečník Vidjá, který svého mužíčka před veřejností tají, aby ho uchránil opovržení a hanby.
"Chtěl jsem, aby se ještě jednou oženil a vedl normální život. Teď má čtyři děti a jeho rodina o jeho manželství se mnou nemá vůbec tušení," rozkrývá komplikované vztahy v sedmnácti letech vykastrovaný Vidjá, který svou lásku navštěvuje třikrát týdně.
Kastrací se ve starověké Indii trestali příslušníci nejnižší společenské třídy (varny) za poměr s vysoce postavenou bráhmanskou ženou. Mužství zbaveného India uvrhlo opovržení okolí okamžitě na okraj společnosti. Naopak na dvoře muslimských panovníků se eunuši těšili značné úctě a důvěře, zpravovali harémy svých chlebodárců a zastávali vysoké státní funkce.
Jen v Bangaloru žije asi 2.000 hidžer, v Indii se jejich počet odhaduje na 500.000 až milion. Nesmějí volit ani vyjet do zahraničí, protože v Indii nedostanou cestovní pas.
"Ústava zaručuje občanská práva na základě národnosti, ne pohlaví. Problémem je konzervativní společnost a lidská lhostejnost," říká Bábú Matthew, ochránce lidských práv a profesor na Národní právní škole v Indii. "Měli bychom jim dát příležitost."