Luboš Majzlík: Jak hloupý Honza ke křeslu přišel

To vám bylo tak! Jednou se zvednul hloupý Honza ze své oblíbené pece a zjistil, že už mu máma buchty neupeče. Našla si totiž výhodnější místo u německého podnikatele, který jí za stejnou službu platí v nově zaváděné evropské měně. A tak se milý Honzík musel vydat do světa na zkušenou. Nejdřív to zkoušel poctivě, ale protože se na své peci žádnému řemeslu nenaučil, brzy se válel v koutě plný křečí od vleklého hladu. Náhle se před ním zjevila bělostná éterická postava. „Jsem tvůj anděl strážný, chlapče, nic si nezoufej! Vím o místě, kde pečení holubi létají bez práce na stříbrné podnosy!“ A tak se hloupý Honza vydal do Čech, aby kandidoval do poslanecké sněmovny.
Brzy, jak anděl slíbil, se začaly dít věci. Honzy se už nikdo neptal na to, jestli něco umí. V zemi bylo po jakési revoluci a lidi měli hrsti plné nefalšovaného nadšení. Stačilo, že jeho bezelstný úsměv, vypracovaný dlouholetým válením na mámině peci, oslovil dosud nepřesvědčené voliče. A tak Honza získal svojí straně nejvíc hlasů ve hře zvané volby. Rázem se z něj stala hvězda. Pečení holubi mu lítali na stříbrných podnosech pod nos a anděl se spokojeně pohupoval na zlatém lustru nad ním. Honza se usadil pevně v křesle zvaném lůno moci a nehodlal ho opustit.
Rok se s rokem sešel a Honza nevyšel ani jednou ze svého bytu. Co na tom, že lidé na ulicích žebrali o chleba a v zemi krachovala každá sebemenší snaha o to je nakrmit. Honza se dál válel ve svém křesle a o pečené holuby se dělil s andělem. Náhle však přišla rána. Moudrý sluha, kterého si Honza najal a přivázal zlatým řetězem ke křeslu, aby mu radil v krizových situacích, se začal nepokojně vrtět. Když s ním Honza párkrát zatřásl, vylezlo z něj, že se blíží volby. Čas kdy mohou oba přijít o výhodné bydlo. Honza o své polstrované křeslo a moudrý rádce o svůj zlatem vykládaný řetěz. Honza se začal klepat strachy. Lidé se totiž poprvé zeptají, co za dobu své vlády stihnul udělat. Naštěstí opět v okamžiku největšího zmatku ze svého lustru zasáhnul náš starý přítel anděl.
A tak byl během několika hodin celý pokoj i s polstrovaným křeslem přestěhován do jiného domu a hloupý Honza, dík svým skvělým rádcům, začal jednat. Koupil si malou garsonku, pořídil si ženu z lidových vrstev (kterou záhy nechal zavřít za zpronevěru a odvést na Sibiř) a své bývalé kolegy z politické strany nazval zločineckými lumpy. Spolu s již zmiňovanou silou jeho nevinného obličeje mu lidé opět uvěřili. A jak to dopadlo? Hned po volbách se nastěhoval zpátky do svého domu, svému rádci utáhnul zlatý řetěz (protože na řešení musel přijít anděl) a objednal si vagón pečených holubů na stříbrných podnosech. Ode dne voleb ho z lidí zase nikdo neviděl.
Jestli vám tohle vyprávění připomíná někoho z našich politiků, není to náhoda. A jestli nevíte kterého, tak už vůbec ne. U nás totiž máme hloupých Honzů s jejich křesly celou sbírku.

Luboš Majzlík