Odborový "radikál" Zapletal končí

Propouštěným horníkům vymohl odstupné a výhody, o kterých mohou ostatní profese jen snít. Odboráře nehnal do násilných střetů s policií, jako jeho polští kolegové. Přesto ale šéf hornických odborů Cyril Zapletal říká, že z pohledu svých "kluků" velkých úspěchů nedosáhl.
"Pro horníky, kteří odešli do invalidních důchodů, nebo žijí na sociálních dávkách, je útlum těžby velká prohra. A jejich pocit nelze zaplatit ničím," tvrdí Zapletal, který se rozhodl po jedenácti letech odejít z čela hornických odborů.
"Mám poslední šanci zkusit něco nového," říká bývalý čtyřiapadesátiletý horník. Od začátku října by měl zakotvit v jednom ze státních podniků. Ve kterém? To zatím tají.
"Mám něco předjednané, ale není to ještě definitivní. Rád bych ale nadále pomáhal horníkům," naznačuje. Deník Právo v této souvislosti spekuloval o firmě Diamo, která jako jediná v Česku těží a zpracovává uran.
Zapletal má navíc šanci, že bude následovat bývalého "tátu pracujících" Richarda Falbra a nynějšího předsedu největší odborové centrály Milana Štěcha do vysoké politiky: V loňských parlamentních volbách skončil první "pod čarou" a v poslanecké lavici za severočeskou sociální demokracii nezasedl. Místo mu ale může uvolnit Vladimír Laštůvka, který je žhavým kandidátem ČSSD do Evropského parlamentu.
"Kdyby uspěl, tak bych automaticky naskočil v červnu příštího roku do sněmovny. Mandát bych samozřejmě přijal, proto jsem také kandidoval," říká Zapletal.
Odcházející šéf hornických odborů proslul zejména vyjednáním velkorysých sociálních programů pro propuštěné horníky: Mají nárok i na deset platů odchodného, či dorovnávací příspěvky ke mzdě.
V roce 1992 v Praze navíc zorganizoval pětitisícovou demonstraci proti útlumu hornictví, kvůli které získal jako první odborový předák renomé radikála. Přesto se jeho akce na Staroměstském náměstí obešla na rozdíl od nynějších protestů v Polsku bez násilností.
"Mohli jsme se tehdy chovat jako nyní Poláci, mohli jsme se prát na náměstích. Tušili jsme ale, že nakonec doly stejně zavřou. Proto jsme raději při jednáních vybojovali kompenzace, i když někteří kluci to do současnosti nepochopili," říká Zapletal.
Jen těžko vysvětloval před čtyřmi lety horníkům i fakt, že uhlí se těží stále méně a nelze proto udržet v provozu všechny doly Mostecké uhelné společnosti. Na demonstraci dokonce jeden nespokojený havíř mával transparentem, že "prodal havíře uhlobaronům".
"Vždy uměl odhadnout, kdy je potřeba přitvrdit a kdy je dobré trpělivě vyjednávat," zastává se Zapletala Štěch.
Jeho slova potvrzuje i Radek Chalupa, mluvčí společnosti OKD: "Pana Zapletala považujeme za tvrdého a nekompromisního obhájce práv horníků, který rozumí profesi a jejím nejširším souvislostem jako málokdo jiný."
Že umí opravdu přitvrdit, ukázal naposledy před třemi lety. Tehdy zůstala v podzemí severočeského dolu Kohinoor téměř padesátka havířů. Dvaadvacet dnů odmítali vyfárat. Nakonec se jim podařilo vymoci alespoň pět platů odstupného.
"Není to ani výhra, ani prohra, je to snaha obou stran o kompromis," říkal tehdy Zapletal. Horníci totiž museli během podzemního protestu na poslední chvíli slevit: Původně chtěli deset platů odstupného - stejně jako jejich černouhelní kolegové ze severu Moravy.
Když Zapletal nebojuje za práva horníků, rád chodí na procházky Prahou, kam natrvalo přesídlil z Havířova, a jezdí na kole.
"Letos na dovolené jsme s manželkou najezdili přes pět set kilometrů," říká hrdý dvojnásobný otec a trojnásobný dědeček.